Desítky let jsme si mysleli, že africké deštné pralesy jsou naším spojencem – obří přírodní klimatizace, která tiše pohlcuje uhlík a pomáhá nám udržet planetu v chodu. Jenže kolem roku 2010 se něco zlomilo.
Lesy přestaly být řešením a staly se částí problému. A protože podobný osud už dřív postihl Amazonii i jihovýchodní Asii, znamená to, že všechny tři hlavní oblasti tropických pralesů na Zemi teď místo pomoci přidávají do atmosféry skleníkové plyny.
106 miliard kilogramů biomasy ročně zmizí
Studie publikovaná v časopise Scientific Reports přináší čísla, která se těžko vstřebávají. Mezi lety 2010 až 2017 africké lesy ztratily přibližně 106 miliard kilogramů biomasy ročně. Představte si hmotu odpovídající zhruba 106 milionům osobních aut – a teď si představte, že tahle hmota každý rok prostě zmizí.
Výzkumníci z britských univerzit v Leicesteru, Sheffieldu a Edinburghu sledovali pomocí satelitních dat a strojového učení kolik uhlíku je uloženo ve stromech a dřevinné vegetaci. Zjistili, že ještě mezi lety 2007 a 2010 Afrika uhlík pohlcovala. Pak se ale situace obrátila. Nejhůř na tom jsou tropické vlhké lesy v Demokratické republice Kongo, na Madagaskaru a v částech západní Afriky – oblasti, které měly být naší pojistkou proti klimatické krizi.
Farmáři, těžaři a globální oteplování
Za proměnou stojíme především my. Farmáři kácejí lesy pro zemědělskou produkci. Infrastrukturní projekty a těžba nerostů situaci dále zhoršují. A pak je tu ještě globální oteplování způsobené spalováním fosilních paliv, které snižuje odolnost celých ekosystémů.
Konžská pánev – druhá největší oblast tropického deštného pralesa na světě hned po Amazonii – přitom dlouho fungovala jako klíčové uhlíkové úložiště. Africké tropické horské lesy dokonce vážou ve své biomase více uhlíku než stejně velká plocha v amazonském pralese. Jenže tohle všechno platilo v minulém čase. Dnes už ne.
Stovky miliard na stole, ale málo odvážných
Profesor Heiko Balzter z Univerzity v Leicesteru, jeden z hlavních autorů studie, upozorňuje, že politici musí rychle zavést lepší ochranná opatření. Před čtyřmi lety na klimatické konferenci COP26 v Glasgowe světoví lídři deklarovali záměr ukončit globální odlesňování do roku 2030. Pokrok? Minimální.
Brazílie sice spustila iniciativu Tropical Forest Forever Facility (TFFF), která má mobilizovat více než 100 miliard dolarů na ochranu lesů – mechanismus je jednoduchý: platit zemím za to, že své lesy ponechají nedotčené. Zatím však do projektu investovalo jen několik málo států, celkem 6,5 miliardy dolarů. Bez masivnější podpory zůstává iniciativa spíš symbolickým gestem než skutečným řešením. Mechanismus má kompenzovat ekonomické tlaky vedoucí k odlesňování – těžbu nerostů, zabírání půdy pro zemědělství.
Co to znamená pro zbytek světa?
Pokud africké lesy už neabsorbují uhlík, jak upozorňují vědci, znamená to jediné: ostatní regiony budou muset snížit emise skleníkových plynů ještě výrazněji, aby se svět udržel v rámci cílů Pařížské dohody. Ztráta jednoho z hlavních přírodních stabilizátorů klimatu nás staví před otázku, zda vůbec máme dostatek času a politické vůle situaci zvrátit.
Africké lesy jsou cenné nejen pro svou unikátní biodiverzitu, ale právě jako úložiště uhlíku. Teď, když se z nich staly čisté zdroje emisí, planeta přišla o jeden ze svých nejdůležitějších nástrojů. Zbývá doufat, že varování vědců tentokrát nezůstane jen dalším alarmujícím titulkem, který si přečteme – a pak se vrátíme k běžnému dni. Jenže kolik takových dnů nám ještě zbývá?
Zdroj info: The Guardian, Scientific Reports
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
