Spojené království se stalo nejdražším místem na světě pro výstavbu jaderných elektráren. Zpráva vládní Nuclear Regulatory Taskforce to říká přímo: „příliš složitá“ regulace a konzervativní přístup k rizikům dělají z britského jaderného programu finančního obra s hliněnýma nohama. Zatímco svět zažívá jadernou renesanci, Británie platí za své ambice astronomické sumy. Projekt Hinkley Point C, který měl původně stát 18 miliard liber, dnes směřuje k více než 40 miliardám.
Když se plány střetnou s účty
Hinkley Point C v Somersetu, který má začít vyrábět elektřinu na začátku třicátých let, zdražil za necelých deset let více než dvojnásobně. Sizewell C, další velký projekt schválený vládou, měl stát 20 miliard liber – dnes odhady šplhají ke 40 miliardám. Vláda do něj přesto investuje 14,2 miliardy liber a celkově počítá s třicetimiardovou injekcí do jaderného sektoru.
Taskforce pod vedením Johna Fingletona ukazuje prstem na regulační džungli. Fragmentovaný systém schvalování vede ke „konzervativním a nákladným rozhodnutím, která nejsou úměrná skutečnému riziku“. Fingleton to přirovnal k dálnici, kde by všichni jezdili pět mil v hodině – bezpečné, ale k ničemu. Britské předpisy jsou přitom přísné i v mezinárodním srovnání: roční limit ozáření pro pracovníky v energetice je 20 milisievertů, což je sice řádově více než jednorázová dávka z rentgenu u zubaře (0,005 mSv), ale konzervativní přístup k rizikům prodražuje každý krok výstavby.
Jaderná renesance, která stojí jmění
Británie není sama, kdo sází na atom. Francie plánuje minimálně šest nových reaktorů, Čína jich staví téměř třicet, USA dokončily první nový reaktor po třech dekádách. Třicet zemí včetně Británie se zavázalo ztrojnásobit jadernou kapacitu do roku 2050.
Británie má mezi pěti a jedenácti provozními reaktory – přesný počet závisí na tom, jak se počítají reaktory v různých fázích provozu či odstavování. Ty pokrývají zhruba 15 % výroby elektřiny, většina z nich má skončit do roku 2030. Nové elektrárny – včetně malých modulárních reaktorů (SMR) – mají kapacitu zvednout na 24 GW. První SMR má vyrůst v areálu bývalé elektrárny Wylfa na velšském ostrově Anglesey.
Reset, nebo jen další slib?
Taskforce navrhuje „radikální reset“ – zjednodušení regulace, sjednocení rozhodovacích procesů, sladění rizikových standardů se zbytkem světa. Ministr energetiky Ed Miliband mluví o „zlatém věku jaderné energie“ a slibuje reformy, které umožní stavět „bezpečně, rychle a cenově dostupně“.
Mezi slovy a skutky je ovšem propast. Británie má silný politický závazek k jaderné energii – potřebuje ji pro energetickou bezpečnost, klimatické cíle i nezávislost na volatilních cenách fosilních paliv. Zároveň čelí skepsi ekologických organizací i veřejnosti poznamenané Černobylem a Fukušimou a především eskalujícím nákladům.
Dokáže Británie skutečně zlevnit a zrychlit výstavbu? Nebo jen přesouvá problémy z jedné kolonky do druhé? Svět sleduje britský experiment – a zatím vidí hlavně rostoucí účty.
Zdroj info: BBC News
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
