Viktor Orbán si to asi představoval jinak. Maďarský premiér vsadil na Donalda Trumpa jako na spojence, který mu pomůže udržet výhodné vztahy s Moskvou. Jenže realita přinesla překvapivý zvrat: Trump sice skutečně vyhrál volby, ale místo uvolnění sankcí proti Rusku spustil ofenzívu proti ruskému energetickému sektoru. A Orbán se ocitl v pasti vlastní strategie.
Když geografie narazí na geopolitiku
„Nemůžeme změnit geografii,“ opakuje Orbán jako mantru. A má pravdu – Maďarsko leží tam, kde leží. Problém je, že geografie v roce 2025 už dávno není osudem. Zatímco Budapešť argumentuje fyzikálními zákony, její sousedé dokazují, že energetická nezávislost je především otázkou politické vůle.
Čísla mluví jasně: v roce 2024 tvořila ruská ropa 86 procent celkového dovozu této suroviny do Maďarska. Ruský zemní plyn pokrýval 80 až 85 procent spotřeby. Pro srovnání – Polsko dosáhlo nezávislosti na ruském plynu díky nové infrastruktuře. Pobaltské státy v únoru 2025 definitivně odpojily své elektrické sítě od ruského systému. Evropská unie jako celek snížila podíl ruského plynu ze 45 procent v roce 2021 na pouhých 19 procent v roce 2024. Maďarsko tedy není obětí geografie. Je obětí vlastních rozhodnutí.
Trumpova rána z nečekané strany
Ironie situace je téměř hmatatelná. Orbán dlouhodobě sázel na Trumpa jako na politika, který „rozumí realitě“ a nebude se zabývat moralizováním o demokracii. Jenže Trump má vlastní agendu – a ta zahrnuje maximalizaci americké těžby fosilních paliv a oslabení ruské konkurence na energetických trzích.
Sankce na ruské ropné giganty Rosněfť a Lukoil, které Trumpova administrativa uvalila na podzim 2025, odřízly tyto společnosti od amerického bankovního systému. Výsledek? Otřesy na globálních energetických trzích a maďarský premiér, který zoufale hledá způsoby, jak sankce obejít.
„Maďarsko je suverénní země. O našem energetickém mixu rozhodujeme my,“ prohlásil Orbán. Technicky vzato má pravdu. Prakticky vzato se ale ocitá v situaci, kdy jeho hlavní dodavatelé čelí americkým sankcím a jeho hlavní politický spojenec tyto sankce prosazuje.
Ropovod Družba a dlouhodobé smlouvy jako pouta
Maďarská závislost není jen statistická – je zakódovaná v infrastruktuře. Ropovod Družba je klíčovou tepnou pro dovoz ropy, dlouhodobá smlouva s Gazpromem zavazuje k odběru zemního plynu. Budapešť se dostala do pozice, kdy každá změna znamená nejen politické rozhodnutí, ale i masivní investice do nové infrastruktury.
Evropská unie si v rámci plánu REPowerEU stanovila cíl ukončit dovoz ruských fosilních paliv do konce roku 2027. Unijní ministři energetiky podpořili návrh na postupné ukončení dovozu ruského plynu s úplným zákazem od 1. ledna 2028. Maďarsko tyto plány odmítá – a ocitá se v izolaci nejen vůči Bruselu, ale nově i vůči Washingtonu.
Schůzka ve Washingtonu: poker o energii
7. listopadu má Orbán jednat s Trumpem ve Washingtonu. Maďarský premiér doufá, že vyjedná výjimku z amerických sankcí na ruskou ropu. Jenže Trump, jak se zdá, má jiné priority. Jeho trpělivost prý došla, když dospěl k závěru, že ho ruský prezident Vladimir Putin v otázce jednání o Ukrajině „tahá za nos“. Orbán se tak ocitá v pozici, kdy musí vysvětlovat, proč jeho země potřebuje výjimku z politiky, kterou prosazuje jeho údajný spojenec. A vysvětlení typu „zajištění energetické bezpečnosti je otázkou fyziky, nikoli politického vkusu“ zní v kontextu úspěchů Polska nebo pobaltských států spíše jako výmluva, než argument.
Paradox evropské reality
Zajímavé je, že navzdory ambiciózním plánům EU data ukázala paradoxní vývoj: dovoz ruského plynu do Evropy v roce 2024 vzrostl o 18 %, ale na začátku roku 2025 došlo k poklesu, zejména u plynu z potrubí. Import LNG však nadále rostl. Evropa tedy mluví o nezávislosti, ale stále platí Moskvě za plyn. Rozdíl je v tom, že většina zemí aktivně pracuje na změně – buduje LNG terminály, diverzifikuje dodavatele, investuje do obnovitelných zdrojů. Maďarsko mezitím pokračuje v odběru ruského plynu, jako by se nic nedělo. A Viktor Orbán veřejně prohlašuje, že jeho země zůstane závislá na ruské energii navzdory Trumpovým požadavkům.
Maďarsko na rozcestí mezi Východem a Západem
Orbánova strategie sázky na Trumpa se ukázala jako riskantní hra. Maďarský premiér vsadil na to, že americký prezident bude benevolentní vůči ruským zájmům. Místo toho čelí tlaku z Washingtonu i Bruselu současně.
Jak dlouho může Maďarsko udržet svou energetickou závislost na Rusku, když se proti ní staví nejen Evropská unie, ale i Spojené státy? A co se stane, když se Orbánovi nepodaří vyjednat výjimku ze sankcí? Možná by maďarský premiér měl vzít vážně vlastní slova o tom, že geografie se nedá změnit. Jenže v roce 2025 platí i jiná pravda: energetická politika už dávno není jen o potrubích a ropných polích. Je o strategických rozhodnutích, která mají dlouhodobé důsledky. A Maďarsko si možná vybírá špatně.
Zdroj info: kyivindependent.com
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
