Evropská unie se ocitla v nelehké situaci. Katar, který byl donedávna třetím největším dodavatelem zkapalněného zemního plynu do Evropy, pohrozil zastavením dodávek. Důvod? Směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Katarský ministr energetiky Saad Kaabí na konferenci v Abú Dhabí jasně řekl: buď zmírníte pravidla, nebo si pro plyn najdeme jiné odběratele. A není to jen prázdná hrozba.
Když se ideály střetnou s dodavatelskými řetězci
O co vlastně jde? Směrnice CSDDD, kterou EU přijala, má zajistit, aby velké podniky kontrolovaly své dodavatelské řetězce z hlediska nucené práce a dopadů na životní prostředí. Za nesplnění povinností hrozí pokuta až pět procent z celosvětového obratu – částka, kterou Katar označuje za „existenční hrozbu“.
Z katarského pohledu je situace jasná: proč riskovat miliardové sankce, když mohou své dodávky přesměrovat do Asie, kam už dnes směřuje sedmdesát procent jejich exportu? „LNG plyn může jít kamkoliv, je to jen otázka bilance,“ zaznělo z Dauhá. A mají pravdu – zkapalněný plyn na rozdíl od plynovodu není vázán na konkrétní destinaci.
Čísla, která mluví za vše
Katar dodává do EU zhruba 11 až 12 procent celkového dovozu LNG. To znamená, že jeho případný odchod by nejcitelněji zasáhl Itálii, Belgii a Španělsko – země, které na katarský plyn spoléhají nejvíce. Oproti loňsku se sice podíl LNG na celkovém dovozu zemního plynu do EU zvýšil na 37 procent, a právě tato závislost na zkapalněném plynu dělá z Evropy zranitelný cíl.
Jak ukazují data, EU se po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 snažila nahradit ruský plyn především dodávkami ze Spojených států a Kataru. Dnes tyto dva dodavatelé tvoří téměř šedesát procent veškerého LNG proudícího do Evropy. Jenže zatímco USA jsou největším dodavatelem, Katar masivně investuje do rozšíření své produkční kapacity prostřednictvím projektu North Field, která by do roku 2027 měla dosáhnout 126 milionů tun ročně.
Paradox zelené politiky
Tady je ta ironie. EU se snaží prosadit udržitelnost a etické podnikání, ale zároveň zoufale potřebuje energii, aby udržela v chodu své domácnosti a průmysl. Katar a USA už koncem října zaslaly společný dopis představitelům unijních států s varováním, že směrnice „představuje významné riziko pro dostupnost a spolehlivost důležitých dodávek energie“. Jinými slovy: chcete čistý svět, nebo chcete teplo i v zimě?
Právní výbor Evropského parlamentu sice v říjnu podpořil plány na zmírnění směrnice, ale podle Kataru navržené změny neřeší klíčové problémy. A tady se dostáváme k jádru sporu. Katar preferuje dlouhodobé smlouvy, zatímco EU dává přednost krátkodobým kontraktům, které jí poskytují větší flexibilitu. Jenže flexibilita má svou cenu – a v tomto případě by mohla být vysoká.
Co z toho plyne?
EU vstoupila do zimní sezóny 2025/2026 s relativně dobře naplněnými zásobníky plynu – průměrná naplněnost dosahovala 83 procent. To poskytuje určitý polštář, ale rozhodně ne dlouhodobé řešení. Pokud by Katar skutečně uzavřel kohoutek, Evropa by se musela spolehnout na diverzifikovanou strategii: navýšení dovozu od stávajících partnerů, především ze Spojených států a Norska, a zajištění dodávek z dalších zemí, jako jsou Alžírsko a Nigérie.
Jenže energetika je zaoceánský parník, který se neotočí za rok či dva. Česká republika sice plánuje masivní investice do jaderných zdrojů a rozvoj obnovitelných zdrojů, ale to jsou projekty na desetiletí, ne měsíce.
Zůstává otázka: Dokáže EU najít kompromis mezi svými klimatickými ambicemi a energetickou bezpečností? Nebo se ukáže, že v reálném světě někdy musíte volit mezi ideály a topením v obýváku?
Zdroj info: ČTK
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
