Halloweenské kostýmy už jsou zpátky ve skříních, ale skutečný strašák zůstává. Evropská ekonomika se chová jako vyděšený turista v temné uličce – svírá peněženku, rozhlíží se nervózně kolem a váhá, kam dál. Výsledek? Hospodářský růst, který spíš připomíná plížení než běh.
Když se strach stane ekonomickou kategorií
Růst EU je pomalý, poptávka slabá a zahraniční investice klesly na devítileté minimum. Firmy se potýkají s vysokými cenami energií, americkými cly a čínskou konkurencí. Spotřebitelé zase sedí na úsporách jako slepice na vejcích – míra úspor v Evropě dosahuje 15,4 %, což je více než trojnásobek USA.
Philipp Lausberg z European Policy Centre konstatuje: „Evropa trpí strachem z úpadku.“ A má pravdu. Jenže tady začíná začarovaný kruh: lidé se bojí utrácet, takže firmy se bojí investovat. A protože firmy neinvestují, lidé mají důvod bát se ještě víc.
Přitom některé obavy dávají smysl. Geopolitická nejistota, energetická krize, inflace – to všechno jsou reálné hrozby. Jenže jiné strachy jsou spíš kontraproduktivní. Třeba panická reakce na migraci, když Evropa podle Draghiho zprávy o konkurenceschopnosti bude do roku 2040 každoročně ztrácet zhruba dva miliony pracovních míst.
Paradox úspor a stagnace
Zajímavé je, že ne všechny evropské ekonomiky trpí stejně. Zatímco Německo čelí třetí rok v řadě stagnaci, Francie nečekaně vzrostla o 0,5 % ve třetím čtvrtletí 2025. Eurozóna jako celek expandovala o 0,2 %, což překonalo očekávání analytiků.
Sander Tordoir z Centre for European Reform upozorňuje na klíčový problém: individuálně může být rozhodnutí šetřit racionální – stárnoucí populace potřebuje rezervy na důchod. Jenže když to dělají všichni najednou, „vede to k suboptimálnímu výsledku pro agregátní poptávku a produkci“.
Jinými slovy: každý z nás se chová rozumně, ale dohromady si koledujeme o průšvih.
Když strach brzdí řešení
Ironie celé situace? Politici se bojí přijmout právě ta opatření, která by mohla strach občanů zmírnit. Mario Draghi předložil ambiciózní plán na posílení evropské konkurenceschopnosti – od integrace kapitálových trhů po navýšení dlouhodobého rozpočtu EU. Ale jak poznamenává Nils Redeker z Jacques Delors Centre: „EU se stále bojí zmáčknout velká tlačítka, která Draghi položil na stůl.“
Strach z politického odporu tak paradoxně brání reformám, které by mohly zmírnit ekonomickou nejistotu a tím i politickou polarizaci.
Evropa se ocitla v pasti. Má úspory, má kapacity, má i nápady na řešení. Chybí jí odvaha je použít. A dokud se strach z budoucnosti nestane motivací k akci místo k paralýze, bude evropská ekonomika spíš strašit, než aby prosperovala.
Zdroj info: Euractiv.com, Eurostat, European Policy Centre
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
