Stávající guvernér ČNB vyhlásil záměr zlepšit hospodářský výsledek centrální banky, dokonce dosáhnout zisku, ze kterého by případně ČNB odvedla miliardy do státního rozpočtu. Pravda je, že na tom jinak úctyhodná centrální banka usilovně pracuje.
Z devizových rezerv investuje masivně do akcií. To sice není úplná novinka (první akcie nakoupila ČNB už někdy v roce 2008), ale v posledních letech podíl akcií značně zvýšila. Údajně na nich vydělala až 100 miliard korun. Zahájila také masivní nákupy zlata, což lze vnímat jako jistou obavu z budoucnosti, ale cena zlata rapidně roste, takže do výsledovky ČNB připisuje další miliony. V roce 2023 přestala úročit rezervy, které si u ní musejí povinně ukládat banky, nu a v září vydaná pamětní mince k 1100. výročí zahájení vlády knížete Václava stála 89.100 Kč, což mnohé kupce odradilo. V říjnu je pak vydaná zlatá mince s motivem města Tábora, kterou ČNB prodává za 48.355 korun (v běžné kvalitě). Minci ze stejné série o stejném obsahu zlata , stejně velkých a se stejnou nominální hodnotou prodávala ještě v květnu 2025 za 38.002 koruny. I kdyby se říjnová emise vyráběla ze zlata nakoupeného v září, tak velký cenový skok by to nebyl. V roce 2020 byla obdobná mince za polovic. Dá se tedy usoudit, že se centrální banka rozhodla vydělávat i na sběratelích a uvidíme, zda to sběratelé přijmou.
Výdělky centrální banky nemají valný smysl. Je to podobné, jako s pokutami za rychlou jízdu. Smyslem není vybírat co nejvíc peněz od řidičů, ale vést je ke kázni. Stejně tak centrální banka nemá v popisu práce vydělávat si měnovou politikou, ale udržovat cenovou stabilitu. Kdyby se policie snažila zvýšit výběr pokut, mohla by dělat různé triky – pokutovat každou drobnost, kontrolovat na každém rohu lékárničky, trojúhelníky a brzdy a možná bychom někde viděli omezení rychlosti až za zatáčkou a na poslední chvíli, což by paradoxně mohlo vést i k nehodám.
Snaha o zlepšení hospodářského výsledku ČNB je zkrátka velmi diskutabilní. Dobře to zní, ale realita není až tak slibná. Zisky z akcií a ze zlata jsou pouze na papíře, dokud ČNB tato aktiva neprodá za vyšší cenu než za jakou nakoupila. Pokud ČNB předepisuje bankám povinné rezervy a neplatí z nich úroky, v podstatě bankám zvyšuje náklady a chtě nechtě to zaplatí klienti bank, tedy střadatelé a dlužníci.
Centrální banka potřebuje ke své základní roli určité devizové rezervy. Možná jsou ty dnešní trochu vyšší než přiměřené, ale je to důsledek určité měnové politiky v konkrétním období. Potíž je v tom, že vůči domácí měně každé aktivum vykazuje cenovou nestabilitu. Kurzy eura, dolaru, ceny zlata nebo akcií, vše se denně mění. Když tato aktiva na trzích zdražují, vykazuje centrální banka zisk, v opačném případě vykazuje ztrátu. Ústava a zákon o ČNB dávají však měnové instituci takovou pozici, aby mohla provádět měnovou politiku bez ohledu na svůj hospodářský výsledek – aby tedy zvyšovala nebo snižovala úrokové sazby a činila případné další kroky jen a pouze v zájmu cenové stability.
Odvod zisku do státního rozpočtu nemá praktický ekonomický význam a bylo by fakt šílené, pokud by se měnová politika dělala s cílem dostat do státního rozpočtu vydělané miliardy. Zbývá tedy jen dost legrační vysvětlení, které se teď šíří po internetu – že centrální banka vydělává, aby mohla financovat služební cesty svých představitelů. Bude zajímavé sledovat, jak se k poslednímu vývoji v ČNB postaví příslušný výbor Poslanecké sněmovny. Nezávislost centrální banky je mimo jiné daná i její nekontrolovatelností. Je to naprosto v pořádku. Podřizovat měnová rozhodnutí jakékoliv kontrole nedává smysl a centrální banka hospodaří se svými penězi, ne s penězi státu, které by mohl kontrolovat například NKÚ. Poslanci se však mohou ptát a když to nedělali ti dřívější, možná se do toho pustí ti noví.
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
