Když Donald Trump přistál na summitu ASEAN v Kuala Lumpur, sliboval novou éru obchodních vztahů s jihovýchodní Asií. Podepsal reciproční dohody s Malajsií a Kambodžou, rámcové smlouvy s Thajskem a Vietnamem. Ale co vlastně tyto dokumenty obsahují? A proč se o nich tak rychle přestalo mluvit?
Protože nikdo pořádně neví, co v nich vlastně je. Trumpova administrativa sice ráda mluví o „historických dohodách“, ale detaily se hledají těžko. A to je ten vtip – Malajsie platí 19% cla, Thajsko s Kambodžou také 19 %. Dohody měly údajně řešit celní i necelní bariéry a posílit přístup amerického zboží na asijské trhy. Jak přesně? To nevíme.
Bilaterální poker místo regionální strategie
Trumpův přístup k jihovýchodní Asii je ukázkovým příkladem transakční diplomacie. Oproti multilaterálním dohodám, které preferovala předchozí administrativa, sází současný prezident na bilaterální vyjednávání. Každá země zvlášť, každá dohoda ušitá na míru. Zní to pragmaticky, ale má to háček: zatímco Trump vyjednává po jednom, region se mezitím integruje bez něj.
Bidenova administrativa iniciovala v květnu 2022 Indo-pacifický hospodářský rámec pro prosperitu (IPEF), který zahrnuje 14 zemí včetně sedmi členů ASEAN. Dohoda o dodavatelských řetězcích v rámci IPEF vstoupila v platnost už v únoru 2024. Jinými slovy: zatímco Trump podepisuje rámcové smlouvy s nejasným obsahem, jeho předchůdce vybudoval funkční mechanismus spolupráce.
Co z toho plyne? Amerika riskuje ztrátu vlivu v regionu, který se stává klíčovým hráčem světového obchodu. V roce 2024 dosáhla celková obchodní výměna mezi USA a blokem ASEAN odhadem 571,7 miliardy dolarů. To není zanedbatelné číslo.
Cla jako vyjednávací páka
Trumpova strategie spočívá v zavedení vysokých cel – od 19 % pro Malajsii až po 40 % pro Laos a Myanmar – a následném vyjednávání o jejich snížení výměnou za ústupky. Problém je, že tato taktika funguje jen tehdy, pokud druhá strana nemá alternativy. Země ASEAN je ale mají. Zatímco Amerika hrozí cly, Čína buduje infrastrukturu, investuje a uzavírá obchodní dohody. Region se navíc integruje sám – země ASEAN patří k největším vítězům nového uspořádání světového obchodu.
Přinejmenším ironické je, že Trump dlouhodobě kritizuje obchodní dohody jako nespravedlivé vůči Spojeným státům a prosazuje politiku „Ameriky na prvním místě“. Jenže právě jeho přístup může vést k tomu, že Amerika skončí na druhém nebo třetím místě v regionu, který bude v příštích dekádách určovat globální ekonomiku.
Zmizení, které mluví za vše
Trumpovy říjnové dohody zmizely z titulků stejně rychle, jako se na nich objevily. Není to náhoda. Když chybí konkrétní obsah, chybí i příběh. A bez příběhu není zájem médií ani veřejnosti. Amerika má v jihovýchodní Asii stále silnou pozici, ale ztrácí dynamiku. Zatímco Bidenova administrativa budovala institucionální rámec spolupráce, Trump sází na osobní dohody s nejasným obsahem. Zatímco region se integruje a hledá nové partnery, Amerika vyjednává bilaterálně a hrozí cly.
Obchodní války je snadné prohrát – to je jedna z mála jistot, kterou nám současná situace nabízí. Uvědomuje si to i Bílý dům?
Zdroj info: politico.eu, whitehouse.gov, vietnam-briefing.com
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
