V době, kdy Spojené státy zpřísňují sankce vůči ruskému energetickému sektoru, Maďarsko pod vedením Viktora Orbána hledá způsoby, jak si zajistit pokračující dodávky ropy z Ruska. Orbán otevřeně přiznává, že jeho vláda pracuje na řešení, jak obejít americká omezení, která zasáhla společnosti Rosněfť a Lukoil. Je to pragmatismus, nebo riskantní politická hra?
Geografie versus politika
Orbán tvrdí, že „nemůže změnit geografii“ – a má pravdu. Maďarsko je závislé na ropovodu Družba, který přivádí ruskou ropu do střední Evropy. V roce 2024 tvořila ruská ropa 86 % maďarských dovozů. To je číslo, které nelze snadno změnit. Problém však není jen geografický, ale i politický. Orbánova vláda nejenže odmítá hledat alternativy, ale také blokuje sankční balíčky EU a staví se proti Washingtonu. „Bez ruské ropy nebo plynu nemůžeme zajistit bezpečnost dodávek energie pro naši zemi,“ tvrdí Orbán. Zatímco jiné země EU snižují svou závislost na Rusku, Maďarsko jde opačným směrem.
Pragmatismus nebo politický kalkul?
Orbánova rétorika je založena na pragmatismu a realismu. V praxi to znamená dlouhodobé smlouvy s Gazpromem a úzkou spolupráci s Rosněftem a Lukoilem. Maďarsko získává z Ruska 80–85 % své spotřeby plynu. Ale co je pragmatismus a co politická loajalita? Orbán je v Bruselu často označován za „nejvěrnějšího spojence Kremlu“. Zatímco většina EU se snaží diverzifikovat své energetické zdroje, Maďarsko prohlubuje vazby s Moskvou. Klíčoví ministři spolupracují s ruskými energetickými giganty a Budapešť blokuje sankční balíčky zaměřené na ruský energetický sektor.
Jak obejít sankce?
Orbán prohlásil, že „bitva ještě neskončila“. Jeho vláda jedná se společností MOL o zajištění dodávek ropy. Jak přesně chce Budapešť americké sankce obejít, není jasné. Spojené státy odstřihly Rosněfť a Lukoil od amerického bankovního systému. To znamená, že jakákoliv transakce s těmito společnostmi je riskantní. Přesto Orbán trvá na tom, že najde cestu. Možná přes třetí země, možná přes alternativní platební systémy.
Opoziční pohled
V Maďarsku však existuje i jiný pohled. Opoziční strana TISZA plánuje ukončit energetickou závislost na Rusku do roku 2035. To je ambiciózní cíl, a ukazuje, že existuje i jiná cesta. Otázkou zůstává, zda bude mít opozice šanci tento plán realizovat. Orbánova vláda zatím drží pevně otěže. „Zatímco Brusel trestá Evropany vysokými cenami energií, my si stojíme za svým,“ prohlásil Orbán. Tato rétorika rezonuje u části maďarské veřejnosti, ale prohlubuje propast mezi Budapeští a zbytkem EU.
Dopady na Evropu
Maďarsko není jediná země závislá na ruských dodávkách – podobně je na tom Slovensko. Ale Orbánova snaha obcházet sankce je politický signál: Budapešť si bude dělat, co chce, bez ohledu na Washington nebo Brusel. Vztahy mezi Maďarskem a USA jsou v ohrožení. Orbánova deklarace, že hledá cesty, jak obejít sankce, je výzvou americké administrativě. Washington tvrdí, že cílem sankcí je přimět Putina k ukončení války na Ukrajině. Budapešť má však jiné priority.
Orbánova strategie je riskantní nejen ekonomicky, ale i politicky. Pokud se mu podaří obejít sankce, může to inspirovat další země k podobným krokům. Pokud neuspěje, Maďarsko může čelit ekonomickým problémům a politické izolaci v rámci EU i NATO. Otázkou tedy není, zda Orbán dokáže změnit geografii, ale zda dokáže změnit pravidla hry – a co to bude stát Maďarsko i Evropu.
Zdroj info: euractiv.com, politico.eu, treasury.gov
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
