Ruská centrální banka opět snížila svou klíčovou úrokovou sazbu, tentokrát o půl procentního bodu na 16,5 procenta. Guvernérka Elvira Nabiullinová tak pokračuje v uvolňování měnové politiky, kterou ještě nedávno razantně zpřísňovala. Jenže zatímco sazby klesají, ekonomika se potácí mezi vysokou inflací, západními sankcemi a klesajícími příjmy z energetických surovin. Jaké jsou šance, že tento krok skutečně oživí ruskou ekonomiku?
Cesta k uvolnění
Ještě nedávno držela ruská centrální banka úrokové sazby na brutálních 21 procentech. Důvod? Inflace 8 až 9 procent a nutnost stabilizovat ekonomiku zmítanou válečnými výdaji a mezinárodními sankcemi. Teď se ale situace mění – nebo přinejmenším se o to centrální banka snaží. Čtvrté snížení v řadě má vstoupit v platnost 27. října a signalizuje jasný záměr: podpořit domácí ekonomiku, která se připravuje na dopady nových sankcí ze Západu.
Problém je v tom, že vysoké úroky už zanechaly stopy. Jak zaznělo v komentářích z trhu: „Vysoké úroky dusí ekonomiku, snižují ziskovost podniků a brzdí investice.“ Život v prostředí drahých peněz se projevil na ukazatelích firem, které volají po sazbách kolem 12 procent a méně. Nabiullinová však opakovaně zdůrazňuje, že přísná měnová politika musí pokračovat, dokud se inflační tlaky nedostanou pod kontrolu. A to je právě ten hlavní rozpor.
Balancování na laně: růst versus inflace
Ruská ekonomika v roce 2025 vykazuje smíšené signály. Růst HDP se odhaduje na pouhých 0,9 až 1,5 procenta – centrální banka dokonce snížila svou prognózu na 0,5 až 1 procento. Oproti loňsku jde o výrazné zpomalení. Guvernérka sice tvrdí, že ekonomika není v recesi, ale stagnace je na dosah ruky.
Na druhé straně inflace zůstává vysoko nad čtyřprocentním cílem centrální banky. Očekává se, že v příštím roce dosáhne 4 až 5 procent – což zní optimisticky vzhledem k současným 8 až 9 procentům. Jenže právě tady se skrývá riziko: uvolňování měnové politiky může inflační očekávání znovu rozhýbat. Tady se dostáváme k jádru problému: Centrální banka musí balancovat mezi potřebou podpořit domácí ekonomiku a rizikem odlivu kapitálu. Ropa a plyn tvoří přibližně pětinu ruského HDP, a když příjmy z energetických surovin klesají, prostor pro manévrování se zužuje.
V posledních deseti letech čelila ruská centrální banka extrémní volatilitě úrokových sazeb. Mezinárodní sankce, ceny ropy, pandemie, vojenské výdaje – to vše nutilo Moskvu opakovaně zasahovat. Teď se situace opakuje: ekonomika čelí značným problémům v důsledku válečných výdajů a nových západních sankcí.
Ruská ekonomika čelí riziku stagnace a vysoké inflace zároveň – klasická past, ze které není snadné uniknout.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
