Aktuálně:

Evropské „století ponížení“: Kapitulace, nebo nutný kompromis?

01.09.2025, Autor: Marek Hájek

1 vote, average: 2,00 out of 51 vote, average: 2,00 out of 51 vote, average: 2,00 out of 51 vote, average: 2,00 out of 51 vote, average: 2,00 out of 5
Evropské „století ponížení“: Kapitulace, nebo nutný kompromis?

Evropa se ocitá na rozcestí. Nová obchodní dohoda s USA, uzavřená v srpnu, vyvolává otázky ohledně strategické závislosti, kterou někteří přirovnávají k čínskému „století ponížení“ z 19. století. Je to skutečně začátek úpadku, nebo jen bolestivý, ale nezbytný krok k zachování stability?

Dohoda, která rozděluje

Evropa se ocitla v situaci, kdy každý tah může znamenat ztrátu klíčové figury. V srpnu jsme byli svědky jednoho takového tahu – obchodní dohody mezi EU a USA, která má zabránit celní válce, ale za cenu, kterou mnozí považují za příliš vysokou. Spojené státy uvalily 15% clo na většinu evropského zboží, v citlivých odvětvích jako ocel a hliník dokonce až 50 %. Na oplátku EU odstranila cla na americké průmyslové výrobky a otevřela trh pro jejich zemědělské produkty. Navíc se zavázala k nákupu amerického zkapalněného plynu, ropy a jaderných materiálů za 750 miliard USD do roku 2028 a k investicím v USA ve výši 600 miliard USD. Je to kapitulace, nebo rovnocenná dohoda?

Historická ozvěna: Od Číny k Evropě

Abychom pochopili, proč se mluví o „století ponížení“, musíme se podívat do minulosti. V 19. století Čína pod tlakem západních mocností přijímala nerovnoprávné smlouvy, které ji připravily o suverenitu. Dnes se tento termín přenáší na Evropu, která podle kritiků ztrácí strategickou autonomii. Není to jen o clech. Jde o hlubší závislost na USA, ať už v bezpečnosti, nebo v energetice. Když se podíváme na historii EU, vidíme řadu krizí – od finančního krachu v roce 2008 přes Brexit až po pandemii a válku na Ukrajině. Každá z nich nás oslabila a ukázala, jak křehká je naše jednota. Nyní se zdá, že místo posílení vlastní pozice jsme se stali více závislými na transatlantickém partnerovi.

Ekonomická realita

Podle statistik Eurostatu roste HDP EU v roce 2025 pouze o 1,1 %, což je slabý výkon ve srovnání s minulými dekádami. Obchodní bilance vykazuje přebytek 2,8 miliardy EUR za červen 2025, ale i ten klesá. Americká cla mají přímý dopad i na Českou republiku – růst naší ekonomiky se podle odhadů Svazu průmyslu a dopravy ČR zpomalil o 0,2 procentního bodu a příští rok by mohl klesnout až o 0,39 %. Strojírenství, elektronika či farmacie, pilíře našeho exportu, dostávají ránu. Některé firmy dokonce přesouvají výrobu za oceán, což je varovný signál. Jak dlouho můžeme takové ztráty unést?

Zároveň EU masivně investuje do obrany. Všechny členské státy NATO v EU plní cíl 2 % HDP na obranu, Česko dokonce míří na 2,2 %. Celkové výdaje EU na obranu dosáhly v roce 2024 330 miliard EUR, což je o 30 % více než před rokem 2022. Evropský obranný fond navíc vyčlenil 1,06 miliardy EUR na výzkum. Chráníme tím skutečně svou suverenitu, nebo jen posilujeme závislost na americkém vojenském vybavení?

Kompromis, nebo podrobení?

Reakce na dohodu jsou jako počasí v březnu – každý den jiné. Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyenovou ji obhajuje jako nutný kompromis, který zabránil obchodní válce. Podobně to vidí i část podnikatelů, například Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA), která vítá snížení cel na auta z 27,5 % na 15 %. Ale co na to ostatní? Francouzský premiér François Bayrou mluví o „temné dni“ a volá po tvrdší reakci. Německý kancléř Friedrich Merz varuje před „drtivými dopady“ na průmysl. Maďarský premiér Viktor Orbán dohodu otevřeně kritizuje, zatímco Itálie ji opatrně podporuje jako prevenci chaosu.

A co my v Česku? Postoj je pragmatický. Oceňujeme, že se podařilo odvrátit nejhorší scénáře, ale dopady na náš export jsou cítit. Jak dlouho budeme balancovat mezi loajalitou k USA a potřebou chránit vlastní zájmy? Geopolitičtí analytici upozorňují, že klíčem k této nevyvážené dohodě je naše závislost na americké podpoře – ať už v konfliktu na Ukrajině, nebo v obranné politice.

Čtyři cesty pro Evropu

Stojíme před rozhodnutím, které může určit naši budoucnost na desetiletí dopředu. Lze předpokládat několik scénářů, jak se situace může vyvíjet. První je strategické probuzení – EU by mohla využít vnější tlaky k posílení integrace, navýšení obranných kapacit a technologické soběstačnosti. Druhý scénář je stagnace – vnitřní rozepře a populismus nás budou brzdit, jak jsme toho byli svědky už po Brexitu. Třetí možností je rostoucí napětí s USA, které by nás donutilo budovat vlastní obranné struktury, ale za cenu ekonomických obětí. A konečně čtvrtý scénář – Evropa jako „zelená a digitální pevnost“, která se zaměří na udržitelnost a vlastní trh, ale omezí globální angažovanost.

Čas na rozhodnutí

Evropa čelí otázce, zda je nová obchodní dohoda s USA jen dočasným kompromisem, nebo prvním krokem k dlouhodobé ztrátě suverenity. Historie nás učí, že slabost se platí draze – ať už v Číně před dvěma stoletími, nebo u nás po finančních a geopolitických krizích posledních dekád. Máme šanci se z této situace poučit a posílit svou strategickou autonomii? 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Marek Hájek

Zdroj info: Politico.eu, Forbes.cz, Eurostat, ČTK a ČSÚ


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Ruští oligarchové bohatnou navzdory sankcím. Válka se jim vyplácí

24.04.2026, Autor: red

Zatímco ruská ekonomika loni rostla jen o procento a válka na Ukrajině stojí Kreml miliardy, nejbohatší Rusové si připisují rekordní zisky. Jejich celkové jmění vzrostlo za rok o jedenáct procent na téměř 700 miliard dolarů. Sankce? Ty zjevně fungují jinak, než Západ zamýšlel.

Vraťte děti domů. Na Ukrajinu se vrátilo přes 2 100 dětí unesených Ruskem

23.04.2026, Autor: Josef Neštický

Volodymyr Zelenskyj oznámil číslo, které zní jako úspěch, ale zároveň připomíná rozsah tragédie: více než 2 100 ukrajinských dětí se vrátilo domů z Ruska. Od začátku letošního roku jich bylo 150. Iniciativa „Bring Kids Back UA" tak pokračuje v úsilí, které má jeden jasný cíl – dostat zpět děti, které Rusko odvezlo z okupovaných území. Za každým vráceným dítětem stojí příběh odloučení, strachu a ztráty identity. A za každým číslem se skrývá otázka: kolik jich ještě zůstává?

Ani 90 miliard nestačí: Ukrajině chybí další desítky miliard na válku

23.04.2026, Autor: Marek Hájek

Devadesát miliard eur. Zní to jako astronomická suma, že? A přesto Ukrajině na letošní obranu chybí téměř 20 miliard. Jak je to možné? Odpověď je prostá: válka stojí čím dál víc peněz. A zatímco Evropa se snaží nést břemeno, které Američané odložili, matematika je neúprosná.

Tusk varuje: Válka na Blízkém východě hraje do karet Putinovi

23.04.2026, Autor: red

Polský premiér Donald Tusk to řekl na rovinu: hlavním beneficientem konfliktu na Blízkém východě je Vladimir Putin. Slova, která zazněla na tiskové konferenci s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v Gdaňsku, nejsou jen diplomatickou frází. Jsou varováním, že zatímco se pozornost světa upírá k napětí mezi USA, Izraelem a Íránem, Moskva tiše sklízí plody.

Putin má problém: Válka stojí víc, než kolik Rusko vydělá

22.04.2026, Autor: Josef Neštický

Švédská vojenská rozvědka odhalila, co Kreml nerad přiznává: aby Rusko udrželo svůj válečný rozpočet nad vodou, potřebuje cenu ropy Urals stabilně nad 100 dolary za barel – a to minimálně po celý rok. Jenže realita je jiná. Průměrná březnová cena se zastavila na 94,5 dolaru a ruský rozpočtový deficit už v prvním čtvrtletí překročil celoroční plán.

Když evropské peníze staví čínské autobusy

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Evropská unie chce v Africe konkurovat Číně. Nabízí hodnoty, udržitelnost a partnerství na rovnoprávném základě. Právě teď ale hrozí, že 320 milionů eur z evropských fondů skončí u čínské státní firmy, která podala nabídku za polovinu ceny konkurence. Brusel zuří – a zároveň s tím nemůže moc dělat.

Německo: Dotační velmoc, která se topí ve vlastních miliardách

20.04.2026, Autor: red

Berlín letos rozdá na dotacích 321 miliard eur. Suma, při které se člověku zatočí hlava – a která je větší než celý český státní rozpočet. Jenže místo ekonomického zázraku se Německo potýká se stagnací, továrny se přesouvají do Číny a velké koncerny berou peníze od státu, aby pak propouštěly doma. Jak je možné, že největší evropská ekonomika sází na masivní přerozdělování, zatímco výsledky zůstávají v nedohlednu?

Kreml lže o ekonomice. Švédská rozvědka varuje před katastrofou

20.04.2026, Autor: Marek Hájek

Švédská vojenská rozvědka varuje před „finanční katastrofou" ruské ekonomiky. Zatímco Moskva prezentuje optimistické statistiky, Stockholm tvrdí, že Kreml podhodnocuje rozpočtový deficit o 30 miliard dolarů a skutečná inflace je mnohem vyšší než oficiálních 5,86 procenta. Rusko podle švédských analytiků „žije na dluh" – a čas do kolapsu se krátí.

Putin ztrácí půdu pod nohama: Důvěra Rusů klesla na sedmileté minimum

20.04.2026, Autor: Josef Neštický

Šestý týden v řadě klesá podpora ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle státního průzkumného centra VCIOM se jeho hodnocení propadlo na 66,7 procenta – nejníž od začátku invaze na Ukrajinu. Důvěra v něj klesla na 72 procent. Vládnoucí strana Jednotné Rusko ztratila za jediný týden 2,4 procentního bodu a drží se na pouhých 27,3 procenta.