Aktuálně:

Když mozek jede na autopilota: Jak nám uniká pozitivní stránka života a co s tím dělat

29.08.2025, Autor: Marek Hájek

4 votes, average: 3,50 out of 54 votes, average: 3,50 out of 54 votes, average: 3,50 out of 54 votes, average: 3,50 out of 54 votes, average: 3,50 out of 5
Když mozek jede na autopilota: Jak nám uniká pozitivní stránka života a co s tím dělat

Každý z nás to zná – den za dnem běžíme na autopilota, myšlenky se honí hlavou a často se přistihneme, že vidíme jen to špatné. Podle terapeutů a nejnovějších výzkumů může tento stav bránit vnímat radost a naději. Jak se z tohoto kolotoče vymanit? 

Mentální autopilot: Neviditelný nepřítel v naší hlavě

Představte si, že váš mozek funguje jako auto, které jede po známé trase. Bez přemýšlení, bez zastavení, jen automaticky. Tak funguje mentální autopilot – stav, kdy se naše myšlenky a reakce řídí zažitými vzorci, aniž bychom si to plně uvědomovali. Tento stav je spojen s aktivitou tzv. Default Mode Network (DMN), části mozku, která se aktivuje, když bloudíme myslí nebo se zabýváme sebereferenčním myšlením. Problém je, že v tomto režimu často převažují negativní myšlenky. Přestože přesná data nejsou k dispozici, většina lidí zažívá vtíravé myšlenky, což je globální jev.

V České republice navíc čelíme alarmujícím číslům. Podle dat Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) z roku 2017 zažilo nějakou duševní poruchu přibližně 20 % dospělých, přičemž úzkostné poruchy a deprese, úzce spojené s negativním myšlením, tvoří významnou část. Po pandemii COVID-19 se situace ještě zhoršila – až 40 % žáků devátých tříd vykazuje známky deprese a 30 % trpí úzkostmi. Proč jsme tak náchylní k tomu, že nás mozek táhne dolů? A hlavně – dá se to změnit?

Proč nás mozek sabotuje?

Příčiny mentálního autopilota a automatických negativních myšlenek (tzv. ANTs) jsou hluboko zakořeněné. Z evolučního hlediska je náš mozek nastavený na hledání hrozeb – přežití bylo vždy prioritou. Když se ale tato tendence spojí s moderním stresem a psychosociálními zkušenostmi, často už z dětství, vzniká směs, která nás nutí vidět svět přes černé brýle. Jak ukazují výzkumy, třeba od Aarona T. Becka, zakladatele kognitivně-behaviorální terapie (KBT), tyto myšlenky jsou rychlé, iracionální a dokážou nám zkazit den, aniž bychom si to uvědomili.

V ČR to má navíc konkrétní dopady. Až 15 % dospělých trpí středně těžkou až těžkou depresí či úzkostí, což se projevuje nejen v osobním životě, ale i v ekonomice – vyšší absence v práci, nižší produktivita, rostoucí náklady na zdravotní péči. Není to jen o jednotlivcích, je to problém nás všech. 

Řešení na dosah: KBT a mindfulness

Terapeuti i neurovědci se shodují na dvou klíčových přístupech, jak se z autopilota vymanit. První je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která pomáhá identifikovat a měnit dysfunkční myšlenkové vzorce. Výzkumy ukazují, že KBT posiluje prefrontální kortex, část mozku odpovědnou za emoční regulaci, a snižuje reaktivitu amygdaly, centra strachu. Druhým pilířem je mindfulness, neboli všímavost – technika, která nás učí být plně přítomní v daném okamžiku bez hodnocení. Podle studií snižuje aktivitu DMN a pomáhá nám vystoupit z kolotoče negativních myšlenek.

A co na to praxe? Jak uvádí terapeuti, klíčem je uvědomit si, kdy náš mozek „obviňuje a vyhýbá se“, a aktivně proti tomu zakročit. Jednoduché cvičení, jako je zhluboka dýchat a zaměřit se na přítomný okamžik, může být prvním krokem. Nebo si zkusit zapisovat negativní myšlenky a ptát se: „Je to opravdu pravda?“ Takové techniky nejsou jen teorie – jsou podložené desetiletími výzkumu, od dob Aarona T. Becka v 60. letech až po současné neurovědní studie.

Technologie: Pomocník, nebo past?

V roce 2025, kdy píšeme tyto řádky, hrají v boji proti mentálnímu autopilotu stále větší roli technologie. Aplikace nabízející cvičení KBT či mindfulness jsou na dosah ruky, a dokonce i umělá inteligence začíná pomáhat s personalizovanou terapií. Zní to jako budoucnost? Možná. Ale je tu i stín – přílišné spoléhání na digitální nástroje může oslabit naše vlastní kritické myšlení. Jak daleko jsme ochotni zajít, než si uvědomíme, že skutečná změna musí přijít zevnitř?

Co nás čeká? 

Pokud se podíváme dopředu, lze očekávat, že výzkum neuroplasticity – schopnosti mozku měnit svou strukturu a funkce – přinese ještě účinnější a personalizované přístupy k terapii. Na základě trendů, které sledujeme, se dá předpokládat, že digitální nástroje budou stále více integrovány do tradičních metod, jako jsou KBT a mindfulness. Zároveň roste důraz na osvětu – čím dříve si uvědomíme, jak náš mozek funguje, tím lépe se můžeme bránit jeho negativním vzorcům.

Na druhou stranu, pokud se situace v ČR nezlepší, hrozí nám negativní scénář. Bez dostatečné intervence může pokračovat růst nákladů na zdravotní a sociální péči, a co víc, můžeme přijít o to nejcennější – schopnost radovat se ze života. Není to trochu paradox? Máme všechny nástroje, abychom změnili své myšlení, a přesto je tolik z nás stále uvízlých v autopilotu.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Marek Hájek

Zdroj info: NUDZ, CNBC


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.