Německo láme rekordy – k červnu eviduje 119 hodin, kdy ceny elektřiny klesly do záporu, což je o 45 % více než loni. Jak je možné, že výrobci platí za to, aby si někdo jejich elektřinu vzal? A projeví se to i v Česku?
Úvod do paradoxu energetického trhu
Na německém trhu s elektřinou se děje něco, co by se dalo přirovnat k situaci, kdy by vám obchodník platil za to, že si od něj vezmete zboží. K začátku června bylo v Německu zaznamenáno 119 hodin, kdy ceny elektřiny klesly pod nulu, s extrémem až -130 EUR za megawatthodinu. Oproti loňsku je to nárůst o 45 %. Co za tím stojí a jaký to má dopad na nás v Česku?
Co jsou záporné ceny a proč vznikají?
Záporné ceny elektřiny nejsou žádný trik, ale logický důsledek přebytku nabídky nad poptávkou. Když slunce svítí a vítr fouká, solární a větrné elektrárny chrlí elektřinu, jejíž výroba je prakticky zadarmo – nemají žádné palivo, jen počáteční investici. Na druhé straně tradiční zdroje, jako uhelné nebo jaderné elektrárny, se nedají jen tak vypnout. A tak, když je poptávka nízká – třeba o víkendech nebo v noci – výrobci raději zaplatí, než aby zastavili výrobu. Přinejmenším takto to funguje na spotovém trhu, kde se ceny určují podle okamžité rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.
Německo je v tomto ohledu průkopníkem. S instalovaným výkonem obnovitelných zdrojů (OZE) přes 190 GW na konci roku 2024, z čehož solární elektrárny tvoří přes 100 GW, se stalo lídrem v zelené energii. Jenže tento úspěch má i stinnou stránku – přebytky, které síť nedokáže zvládnout, a omezené možnosti skladování.
Historický posun: Od rarity k běžnému jevu
Ještě před deseti lety byly záporné ceny v Německu spíše výjimkou, spojovanou s vánočními svátky nebo silnými větry. V roce 2015 jich bylo jen pár hodin ročně. Pak ale přišel boom OZE. V roce 2019 už bylo 211 hodin se zápornými cenami, v roce 2020 dokonce 298. Rekord padl loni, v roce 2024, kdy Německo zaznamenalo 516 hodin s cenou na nule nebo pod ní. A letos, k červnu 2025, jsme na cestě k dalšímu překonání – 119 hodin za půl roku není málo. Jak ukazují data, trend je jasný: čím více zelené energie, tím častější cenové extrémy.
Ekonomický oříšek: Kdo na tom vydělá a kdo tratí?
Záporné ceny jsou pro někoho požehnáním, pro jiného prokletím. Pokud máte flexibilní tarif nebo třeba elektromobil, můžete si v těchto hodinách nabíjet doslova zadarmo, nebo dokonce s bonusem. Stimuluje to chytrou spotřebu – proč byste neměli zapnout pračku, když za to dostanete zaplaceno? Na druhé straně to ale drtí tradiční výrobce. Uhelné elektrárny, které se nedají rychle regulovat, na tom tratí. A co víc, časté záporné ceny mohou odrazovat investory od dalších projektů v OZE nebo v technologiích, jako jsou bateriová úložiště. Není to paradox? Zelená revoluce může sama sebe brzdit.
Politika a technologie: Hledání rovnováhy
Německá vláda na situaci reaguje. Od ledna 2025 přešla od garantovaných výkupních cen pro OZE k instalačním dotacím, přičemž podpora výkupních cen končí, když tržní ceny klesnou do záporu. Cílem je omezit zbytečnou výrobu v době přebytků. Diskutuje se i o rozdělení trhu na menší cenové zóny, aby se vyřešila úzká hrdla v síti. Zatím ale žádné finální rozhodnutí nepadlo.
Technologická odpověď zní jasně: potřebujeme více baterií a inteligentních sítí. Pokud bychom dokázali přebytky elektřiny ukládat nebo lépe řídit spotřebu, záporné ceny by se staly minulostí. Jenže tyto technologie jsou stále drahé a jejich rozvoj pomalý. Dokážeme to do roku 2030, kdy Německo plánuje dosáhnout 350 GW instalovaného výkonu OZE a 80 % podílu na výrobě elektřiny?
Co to znamená pro Česko?
A teď se podíváme domů. Německé záporné ceny se přelévají i k nám, protože evropské trhy jsou propojené. V roce 2025 jsme i v Česku zaznamenali historicky vysoké záporné ceny, což je pro některé spotřebitele výhoda, ale pro energetické firmy výzva. Zvyšuje se volatilita cen a tlak na flexibilitu sítě. Navíc to zvyšuje tlak na útlum uhelných elektráren u nás. Někteří analytici dokonce varují, že do roku 2027 by se Česko mohlo stát čistým dovozcem elektřiny. Na druhé straně, pokud se nám podaří lépe využít flexibilní odběr – třeba přes elektromobily nebo tepelná čerpadla – můžeme na tom vydělat.
Budoucnost plná otázek
Německo je v energetické transformaci světovým lídrem, ale záporné ceny elektřiny ukazují, že i tato cesta má své překážky. S rostoucím podílem OZE se můžeme těšit na další rekordy, ale také na větší výkyvy. Na základě trendů lze odhadovat, že do roku 2030 by se průměrné ceny elektřiny v Německu mohly pohybovat mezi 50 a 82 EUR za MWh, pokud se podaří stabilizovat trh. Otázkou zůstává, zda technologie a regulace doženou rychlost zelené revoluce. A my v Česku? Musíme se připravit na to, že německé rekordy budou mít dopad i na naše účty za elektřinu – ať už v dobrém, nebo ve zlém.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
