Přepracovanost manažerů se v Česku stává chronickým problémem. Důvěra zaměstnanců v management je na nízké úrovni, což ohrožuje nejen jejich zdraví, ale i fungování firem. Může být „longevity“ – tedy dlouhodobá udržitelnost výkonu – klíčem k řešení této krize?
V České republice je přepracovanost manažerů víc než jen individuální problém. Je to společenská a ekonomická výzva, která si žádá pozornost. Jak ukazují data, důvěra zaměstnanců v management je u nás na mizivé úrovni – pouhých 28 % oproti globálnímu průměru 77 %. Jak tedy zajistit, aby jejich kariéra vydržela déle než jen pár let intenzivního tempa?
Od transformace k tlaku na výkon
Když se podíváme zpět, problém přepracovanosti manažerů není nový. V Česku se začal výrazněji projevovat po roce 1989, kdy transformace ekonomiky přinesla nové výzvy a tlak na výkon. Najednou se z administrátorů stali lídři, kteří museli nést odpovědnost za výsledky v konkurenčním prostředí. Od 90. let se situace jen zhoršovala – výzkumy z posledních deseti let ukazují, že syndrom vyhoření je mezi manažery významným problémem. Oproti minulosti, kdy se stres přisuzoval spíše manuálním profesím, dnes je jasné, že právě manažeři jsou na špici rizikových skupin. Proč? Důvodů je víc, než bychom čekali.
Aktuální realita
Pojďme se podívat na fakta. V absolutních číslech je situace alarmující – podle průzkumů z roku 2025 až čtvrtina manažerů v oblasti kybernetické bezpečnosti zvažuje odchod z práce kvůli přetížení a stresu. Průzkum Deloitte navíc odhalil, že 72,1 % českých a slovenských respondentů trpí nedostatkem kapacity pro práci s přidanou hodnotou. Jinými slovy, manažeři se topí v operativě a nemají čas na strategické úkoly. Tento nedostatek důvěry jen zvyšuje tlak na manažery, kteří se snaží vše zvládnout sami. Není divu, že se mnozí z nich cítí jako na pokraji sil.
Proč manažeři hoří?
Příčin přepracovanosti je celá řada, ale můžeme je shrnout do několika klíčových oblastí. Za prvé, dlouhodobý stres a vysoká pracovní zátěž – manažeři často pracují 60 i více hodin týdně. Za druhé, ekonomická nejistota a tlak na výsledky, které jsou v dnešní době umocněny rychlými technologickými změnami, jako je nástup umělé inteligence. A za třetí, toxické pracovní prostředí, kde chybí podpora a uznání. Když k tomu přidáme osobnostní rysy, jako je perfekcionismus nebo workoholismus, máme recept na katastrofu. Jak často slyšíme o manažerech, kteří „jen tak nezmizí“ z práce, i když jsou na pokraji zhroucení? Příliš často.
Dopady: Nejen osobní, ale i ekonomická ztráta
Syndrom vyhoření není jen osobní tragédií. Má dalekosáhlé dopady na firmy i celou ekonomiku. Snížení výkonu manažerů znamená méně efektivní týmy, vyšší fluktuaci a ztrátu talentů. Firmy pak čelí zvýšeným nákladům na nábor a školení nových lidí. A co víc, zdravotní problémy jako deprese nebo kardiovaskulární onemocnění zvyšují tlak na zdravotnický systém. Nezapomínejme ani na sociální dopady – přepracovaní manažeři mají méně času na rodinu, což vede k rozpadu vztahů a dalším problémům. Není to jen o jednotlivcích, je to o nás všech. Jak dlouho můžeme ignorovat, že tento problém ovlivňuje i kvalitu našeho společného života?
Řešení na obzoru: Longevity jako odpověď?
Přinejmenším jedna naděje tu je – koncept „longevity“, tedy dlouhodobé udržitelnosti pracovního výkonu. Firmy v Česku začínají chápat, že tlak na okamžité výsledky není udržitelný. Roste zájem o well-being programy, které podporují duševní zdraví, a o flexibilní pracovní modely, jako je hybridní práce. Státní zdravotní ústav navíc spustil projekty na digitální podporu prevence vyhoření. Akce jako 10. Česká konference o stresu a vyhoření, která proběhla v květnu 2025, ukazují, že o téma je zájem. Ale stačí to? Lze odhadovat, že bez systémových změn ve firemní kultuře a legislativě budou tyto kroky jen kapkou v moři.
Když se podíváme dopředu, můžeme vidět několik možných cest. Na základě současných trendů se dá předpokládat, že firmy budou více investovat do well-being specialistů a digitálních nástrojů pro monitoring stresu. Mohli bychom také očekávat legislativní změny, které by kladly větší důraz na duševní zdraví zaměstnanců – třeba ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí. Ale otázka zní: Dokážeme změnit naši kulturu práce, která často glorifikuje přepracovanost? Bez eliminace toxického prostředí a bez otevřené komunikace o stresu se daleko nedostaneme. Budoucnost longevity manažerů závisí na tom, jestli se nám podaří přestat obdivovat ty, kteří „hoří“, a začít oceňovat ty, kteří vydrží.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
