Rozhovor se Zdeňkem Rinthem, předsedou představenstva a většinovým majitelem společnosti Kara Trutnov a.s.
Zdeněk Rinth je předseda představenstva a většinový majitel společnosti Kara Trutnov a.s. V březnu oslavil čtyřiasedmdesátiny a myslel si, že v tu dobu už si důchod bude užívat hlavně při oblíbených procházkách v trutnovských lesích. Žádný důchod se ale zatím nekoná.
„Kara má jako značka velký potenciál a jeho využití bude rovněž záležet na novém vlastníkovi. Zejména jde o rozšířeni sortimentu modelových řad a expanze do okolních zemí. Využití tohoto potenciálu a přijetí a realizace další strategie si vyžádá delší časový úsek, kterým se musí zabývat již nový majitel, resp. nový management,“ říká Zdeněk Rinth.
Spojil jste s Karou celý život. Proč jste tehdy do podniku nastoupil?
Při studiu koželužské průmyslovky v Otrokovicích mě oslovila problematika kožešin a rozhodl jsem se tomuto tématu věnovat a zároveň jsem si byl vědom, že se toho o kožešinách musím ještě hodně naučit, kde jinde než v Kaře. A tak jsem odešel z Uherského Brodu do Kary v Trutnově.
Do podniku jste nastoupil ještě před rokem 1989. Jak se za léta změnil?
Do Kary jsem nastoupil v 70.-tých letech minulého století. Do velkého podniku, který měl cca 2500 zaměstnanců a fungoval na jiných principech, než je dnes běžné. Transformace a privatizace po roce 1989 Karu významně poznamenala, až vedla téměř k jejímu zániku. Dnes je Kara úspěšná společnost fungující na tržních principech, mající pevné postavení na trhu.
Po různých peripetiích společnosti v letech po Sametové revoluci jste Karu nakonec koupil. Proč jste se tak rozhodl?
Po zpackané privatizaci Kary a téměř jejímu zániku jsem pořád viděl v kožešinách a kůži pod značkou Kara potenciál a měl jsem jasnou představu kam Karu nasměrovat.
Zažil jste také, že podnik zkrachoval. Za tři roky od bankrotu se vám Karu opět podařilo dostat do kondice. Co všechno bylo potřeba změnit?
Karu jsem převzal v insolvenci v květnu 2021 ve zdevastovaném stavu a vnitřním rozkladu, kdy nefungovalo téměř nic. Mimo jiné zaměstnanci nedostali 3 měsíce mzdu. Spolu se mnou se rovněž vrátil dřívější management a vrátili jsme se k našim osvědčeným postupům a řešením.
Jak Vám pomohl silný ekonomický investor?
Společnost Natland sehrála klíčovou úlohu při řešení insolvence a následné reorganizaci. Já jsem v této oblasti neměl žádné zkušenosti.
V minulém desetiletí jste se, ale rozhodl podnik prodat. Kdy jste se tak rozhodl?
Toto rozhodnutí ve mně sílilo s přibývajícími roky a vstupem do důchodového věku.
Mrzí vás moc, že nemáte firmu komu předat v rámci rodiny?
Nejvíce mě mrzí, že se mi nepodařilo vychovat nástupce, a to ani v rámci rodiny.
Co považujete za stěžejní milníky během Vašeho působení ve firmě? Udělal byste přesto něco jinak?
Těch důležitých momentů bylo za těch více jak 30 let mnoho. Za klíčové však považuji, že se mi podařilo dát dohromady lidi, kteří tu současnou Karu postupně utvářeli a dodnes ji drží. Samozřejmě jsem se během těch let dopustil i špatných rozhodnutí, ale naštěstí nebyly fatální a neopravitelné.
S jakou strategií, vizí a ambicemi rozvoje by měl podle Vás přijít nový vlastník?
Kara má jako značka velký potenciál a jeho využití bude rovněž záležet na novém vlastníkovi. Zejména jde o rozšířeni sortimentu modelových řad a expanze do okolních zemí. Využití tohoto potenciálu a přijetí a realizace další strategie si vyžádá delší časový úsek, kterým se musí zabývat již nový majitel, resp. nový management.
Chystáte se na důchod? Dokážete si něco takového představit?
Na důchod se nechystám a ani si to nedovedu představit. Trochu odpočinku a mírnější tempo si naopak představit dovedu.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Zdeňkem Rinthem
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
