Aktuálně:

Daňhel: Hrozí Česku plíživá změna parlamentní demokracie na demokracii autoritativní?

23.04.2025, Autor: Jaroslav Daňhel

3 votes, average: 3,67 out of 53 votes, average: 3,67 out of 53 votes, average: 3,67 out of 53 votes, average: 3,67 out of 53 votes, average: 3,67 out of 5
Daňhel: Hrozí Česku plíživá změna parlamentní demokracie na demokracii autoritativní?

Máme ještě v živé paměti, jak se bývalý prezident Zeman, chorobně toužící po moci, úporně, ale naštěstí marně pokoušel přerýsovat v české parlamentní demokracii svou roli na americký prezidentský systém. Je paradoxem, že byl zvolen do dvou funkčních období a mohl se tak do paměti národa zapsat, což by asi rád udělal, reálně však zanechal za sebou úctyhodný seznam svých dosti nepovedených skutků.

V tomto ohledu je paradoxem, že jeho hlavní elektorát byl při obou volbách převážně složen z lidí, kterými on sám pohrdal, viz jeho slavný výrok z roku 1992, že třetina obyvatel této země je slabá duchem a zhruba polovina má podprůměrný intelekt. 

Tito lidé nepříliš složitých myslí, mnohdy navíc zřejmě trpící anti elitářským syndromem, obecně spíše spoléhají na politickou záchranu volbou zdánlivě silných politiků, i často demokraticky zvolených, kteří mají výrazné sklony k autoritářskému vládnutí. Aktuálně se k nim řadí naši blízcí sousedé, jisté obavy z možného posílení autoritářské doktríny se konec konců můžeme nadít i u nás po podzimních volbách.  

Svým ne všemi očekávaným průběhem amerických voleb, ale zejména pak jejich bezprostředními důsledky aktuálně překvapila rodná zem liberálních nobelistů a osobností kritizujících protekcionismus a byrokratické překážky pro tržní spontaneitu. Povolební moto Donalda Trumpa Amerika first v zemi sice s prezidentským systémem, ale na druhé straně dosud jedné z nejliberálnějších zemí světa, je zejména pro ekonomy těžko stravitelným soustem.  Negativní projevy posílení výkonné moci prezidenta nyní můžeme sledovat v přímém přenosu, tedy vidět, jak prezident okázale podepisuje to, čemu se v USA říká „exekutivní příkazy“, tedy nařízení s mocí zákona. Takových je třeba i několik desítek za den, jejich důsledky v některých ohledech ale rozkolísávají děje na celé planetě.

Historická zkušenost vcelku jednoznačně prokazuje, že nahrazení demokratického modelu jeho autoritativní verzí ve všech již vyzkoušených variantách nakonec vede k destrukci politiky jako svobodné soutěže a liberální, demokratické plurality. V takové společnosti jsme před 35 léty žili a opakovat to asi nechceme. Rozmysleme si proto dobře, komu dáme na podzim svůj hlas. Některé volební výsledky poslední doby jsou až varovné.

Jaroslav Daňhel  

Foto: Pixabay

Autor: Jaroslav Daňhel


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.