Národní divadlo na začátku letošního roku uvedlo na Nové scéně stejnojmennou hru, pojednávající o první etapě naší cesty po listopadu, představující období bezprecedentních změn ve struktuře národního hospodářství od roku 1918. Autoři hry ukazují, jak se v procesu malé a velké privatizace střetávaly malé a velké dějiny naší země, ale i každého z jejích občanů.
Podle autorů hry příběhy spojené s privatizací s sebou často přinášely naivitu, ale také hektický boj o moc a majetek. Nebyl čas dobu prožít, vnímat své meze růstu, vnímat svou konečnost.
Částečně dokumentární a částečně fikční inscenace je postavena především na osudu konkrétní osoby a to Petra Kellnera. Jedna z nejvýraznějších postav privatizačních dějů personifikuje otázku, jak bylo možné získat v relativně krátké době takové bohatství. Náznak odpovědi nalezneme v dobovém tisku.
Týdeník Respekt 30. 6. 1997 otiskl článek Vladimíra Mlynáře „Tunel Ivana Kočárníka“, ve kterém poukazoval na velmi pružné chápání pojmu konfliktu zájmů jmenovaného, který nedlouho předtím parafrázovanými slovy V. Mlynáře „za mírně řečeno výhodných podmínek“ z titulu své funkce ministra financí pomohl přihrát lidem z finanční skupiny PPF Českou pojišťovnu a následně usedl do dozorčí rady pojišťovny jako její předseda.
Názor, že kvalifikovanějším prodejem České pojišťovny mohl stát vydělat při přímém prodeji za férovou cenu více, zastával ve svých Fleet sheet i nezávislý novinář Erik Best.
Foto: Pixabay
Autor: Jaroslav Daňhel