Aktuálně:

Proč jsou všechny hry stejné?

18.09.2024, Autor: Vojtěch Benda

1 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 5
Proč jsou všechny hry stejné?

Pokud se v dnešní době zeptáte nějakého hráče, v jakém stavu je nyní videoherní průmysl, dočkáte se spíše pochmurných reakcí: Tvůrci stále více tahají peníze z hráčů pomocí mikrotransakcí, dodatečného obsahu, který ani zdaleka neodpovídá své cenovce, a obecně se zvyšují ceny počítačových her. To by se možná dalo přejít, pokud by cena produktů odpovídala jejich kvalitě. Naneštěstí v mnoha případech tomu tak není. Mnoho her stále dokola opakuje tu samou zaběhlou formulku a nepřichází s ničím inovativním. 

Přitom tvorba jediné hry stojí obrovské množství peněz. Pro představu vývoj Cyberpunku 2077 stál 174 milionů dolarů, a pokud započteme reklamu, a především masivní update z roku 2023, tak se celkový rozpočet se vyšplhá téměř k půl miliardě dolarů. Koneckonců celý videoherní průmysl je větší než filmový, televizní a hudební průmysl dohromady. Jeho celková hodnota se odhaduje na více než 200 miliard dolarů.

Proč, když se tolik peněz investuje do vývoje, jsou hry stále stejné? Obvykle se říká, že vydavatelé nechtějí riskovat a pokud něco funguje, dělají to pořád dokola. Člověk se ani nemůže divit, že v takto velkém byznysu se nikomu nechce příliš experimentovat. Jak je ale možné, že stále funguje něco, na co se v téměř každé videoherní recenzi objevují stížnosti?!

Patrně jde o to, že videoherní průmysl má na rozdíl od jiných médií velmi specifické publikum. Ano, jsou zde recenzenti, streameři a velmi zapálení hráči, kteří hrají téměř každou velkou hru, co vychází. Přestože jejich vliv na veřejném mínění je větší než u zbytku hráčů, je jich menšina a průměrný člověk, byť se sám identifikuje jako hráč a věnuje videohrám dost času, nemá kapacitu, chuť a mnohdy ani rozpočet, byť i zkusit všechny velké tituly, které vycházejí – dokonce ani většinu z nich.

Právě tak vzniká rozdíl mezi názorem profesionálů, kteří mají živnost založenou na tom, že odehrají většinu známých her a tím, co nakupují běžní hráči, kteří si koupí jednu hru za rok nebo i méně. Těm prvním se tato obvyklá formule videoher již zajídá a čím dál víc si uvědomují, že hrají pořád to samé dokola, zatímco ostatní si užívají nové hry, podle starého modelu, protože ten model prostě funguje, pokud se neopakuje stále dokola.

Člověk, který tak má zájem o videoherní průmysl, může propadat depresi, když vidí, že vývojáři šetří, kde se dá, a to často i na kvalitě produktů. To je posíleno situací, kdy se celé odvětví dostalo na sestupnou trajektorii okolo roku 2020. Naštěstí od té doby se trh již dokázal stabilizovat a v roce 2023 opět růst.

Obecně je herní průmysl na vzestupu jak z hlediska nabídky, tak i poptávky. Díky tomu si myslím, že situace se bude spíše zlepšovat. Možná bude pro hráče obtížné probrat se množstvím průměrného balastu, ale díky množství vycházejících her se mezi nimi najdou i velmi kvalitní tituly. Koneckonců i v posledních letech je vidět, že každý rok vyjde několik opravdu povedených kousků. Navíc čím více kvalitních her bude vycházet, tím spíše se tvůrci budou muset snažit, aby vynikli. 

Myslím tedy, že budoucnost hráčů není tak chmurná, jak se mnohým zdá! 

Foto: Pixabay

Autor: Vojtěch Benda 


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.