V některých městech odhaluje opadávající voda miliardové škody jak na veřejném, tak na soukromém majetku. Česká ekonomika ve fázi klesající inflace a velmi nevýrazného růstu dostává další ránu? Popravdě řečeno, není to tak hrozné, jak to vypadá.
Největší jsou samozřejmě škody na zdraví a na životech lidí. Jsou tragické, nenahraditelné a bude jistě předmětem pečlivého zkoumání, jak jim napříště zabránit. Pokud jde o škody na majetku, dají se nahradit a v ekonomice se chovají celkem trochu jinak.
Předně se dá předpokládat, že významná část poškozeného byla pojištěna. To znamená, že si majitelé – ať už stát nebo soukromníci – na podobné katastrofy šetřili a teď si z pojišťoven naspořené pojistné vyberou ve formě pojistného plnění. Pojišťovny vytvářely pro podobné případy rezervy a pokud by jim momentálně docházely, mohou se o riziko podělit se zajišťovnami. Předbětný odhad pojišťoven se pohybuje kolem 17 miliard. Zde by tedy problém nastat neměl. Kraje, které jsou letošními povodněmi nejvíc zasažené, mají značné značné rezervy. Jsou to desítky miliard, které mohou být použity. Státní rozpočet je sice pod tlakem, vláda zápasí o každou miliardu, ale kryje bez obtíží náklady, vznikající již nyní při práci hasičů, zdravotníků, policie, vodohospodářů, a dalších částí veřejného sektoru přispěje i následně na řešení škod. Odhady k dispozici nejsou, ale při dřívějších podobných krizích pokryl stát zhruba čtvrtinu všech nákladů.
Celkově se dnes hovoří o desítkách miliard, připomeňme si tedy, jaké byly následky minulých povodní. V roce 1997 bylo zničeno přes 2 tisíce domů, další tisíce domů byly neobyvatelné a musely se opravit, bylo strženo 26 mostů, zastaven byl provoz na klíčových železničních uzlech. Škody byly odhadnuty na 62,3 miliardy, pojišťovny vyplatily 9 miliard. V roce 2002 dosáhly škody 73,3 mld korun, z toho 7 mld byly škody na pražském metru. Postiženo bylo téměř tisíc obcí, deset krajů a 43 okresy, bylo evakuováno 225 tisíc lidí. Také v roce 2013 bylo povodněmi postiženo téměř tisíc obcí, včetně velkých měst jako Ústí nad Labem, Praha, České Budějovice, Plzeň nebo Děčín. V rozmezí jednoho měsíce (června) proběhly 3 vlny záplav. V šesti krajích a v Praze byl vyhlášen nouzový stav, bylo evakuováno přes 25 tisíc osob, došlo k velkým sesuvům půdy. Škody jsou zpětně vyčísleny na 15,3 miliardy korun.
Jak je vidět, následky záplav se těžko srovnávají, nicméně pár faktů je jasných: ceny vzrostly a tedy stejná škoda v roce 2002 bude letos jen z hlediska inflace zhruba dvojnásobná (ročně stoupaly ceny v průměru o 3,14 %, ceny nemovitostí rostly ještě rychleji). Včasné informace umožnily letos rozsáhlejší přípravu a fungovala i protizáplavová opatření, do kterých se za 20 let investovalo akterá zafungovala. To všechno škody jistě zmírnilo. Uvažuje-li se tedy dnes o desítkách miliard, budou to spíš nižší desítky a jistě není pochyb o tom, že budou k dispozici.
Větší problém může být se zajištěním dodavatelů, kteří budou uklízet, bourat, stavět a obnovovat. Když se na to podíváme z této druhé strany, představují škody po povodních velké množství nových zakázek pro domácí firmy a pokud se je podaří najít, znamená to i viditelný růst HDP. Každých 10 miliard je zhruba 0,13 % HDP. Odhady na letošní rok uvažují s růstem HDP o 1,1 až 1,2 % – každá desetinka bude tedy znát.
Snad to nezní příliš cynicky, ale takto to funguje: finanční prostředky se přesunou tam, kde jsou nejvíc potřeba. Bude za ně provedeno mnoho práce, spotřebuje se materiál, použijí se stroje, dodají se nutná zařízení, nahradí se zničená auta, nábytek i stroje v továrnách. Peníze, které na to poplynou z fondů pojišťoven, z veřejných rozpočtů a namnoze jistě i ze soukromých zdrojů, přistanou v konečném důsledku ve výplatách zaměstnanců firem, které se v likvidaci škod budou angažovat. Může to být řada dobrých příležitostí, které přispějí nejen k vyšší zaměstnanosti, ale také k vyšším ziskům, vyššímu výběru daní a k rostoucí spotřebě domácností.
Ve statistikách lze dohledat, že velké povodně v minulých desetiletích neměly zásadní makroekonomické dopady podobné těm, které způsobila světová finanční krize (2008) či pandemie covid-19 (2020). Negativní makroekonomické důsledky nejsou tedy pravděpodobné ani letos. Jak naznačeno – v některých ohledech mohou být škody dokonce makroekonomicky prospěšné.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
