Vláda má kliku. V čem? Andrej Babiš se vrátil z dovolené u moře a drsně utnul debatu o podpoře hnutí ANO pro zvýšení věku odchodu do důchodu. Kabinet přitom štve své příznivce hlavně tím, že dělá málo pro konsolidaci veřejných financí. Což je skutečný důvod, proč přichází o voliče.
Řeči o tom, že za tím stojí „fialová bída“, nebo „zpátečnické konzervy“ jsou nesmysly. Detailní průzkum STEM potvrdil platnost hesla „je to v ekonomice, hlupáku“. Boj o penzijní reformu je tedy přesně tím tématem, jaké pravice potřebovala.
Babišovo hnutí udělalo chybu. Není těžké pochopit, proč ANO tak křičí kvůli tomu, že by se i v budoucnu měl postupně zvyšovat penzijní věk (což už se děje třicet let, ale ten mechanismus se měl zastavit u 65 let). V kategorii nad šedesát let – a jde dva miliony osm set tisíc občanů – ho volí každý druhý. Těch se sice reforma nijak nedotkne, nicméně populisté si s takovými drobnostmi hlavu nelámou. Proč seniory nevyděsit a nepřipsat si další politické body, že? Až potud je vše logické. Ale ANO se do toho zamotalo…
Nemělo jít o nic složitého.Stačilo tvrdohlavě trvat na tom, že přes šedesát pět let „nejede vlak“. Populistická povinnost by byla splněna, hlasy zajištěny a vláda by nezískala motivační faktor, který může mobilizovat její voliče. Prostě by šlo o další z řady nepopulárních opatření, jež spíše nahrávají opozici a kabinet z toho nemá nic, protože narozdíl třeba od ruské agrese na Ukrajině nevystupuje v roli kladného hrdiny bránícího důležité hodnoty. Ostatně takto pro pravici nepříliš příznivě se debata o penzijní reformě vyvíjela až dosud.
Jenomže ANO místo aby tohle téma kontinuálně „dojilo“, vytvořilo z něj zásadní střet, kvůli kterému je třeba „vylézt na barikády“. Tím na penzijní reformu upřelo pozornost a zároveň poskytlo otráveným, unaveným a frustrovaným pravicovým voličům pocit důležitosti a naději, že vláda ještě prosadí něco důležitého. Pokud už nedojde na rázné škrty ve veřejných výdajích (teoretický ještě může, ale zatím se to nezdá pravděpodobné), tak snížení deficitu rozpočtu změnami v penzijním systému je dobrá náhrada.
Volání po konsolidaci veřejných financí je prioritou těch, kteří volili vládu a nyní jsou na ni naštvaní, protože pro to dělá málo. Dle analýzy STEM jde asi o půl milionu lidí – což je přesně ten počet, který koalice SPOLU potřebuje, aby v preferencích znovu srovnala krok s hnutím ANO. Tak, jako tomu bylo přesně před rokem, kdy dokonce vedla, vzdor tomu, že kulminovala krize. Tehdy dobře hrála svůj part: excelovala v mezinárodní a bezpečnostní politice, zbavila se závislosti na ruském plynu a chystala úsporný balíček.
Velká témata a velké zápasy evidentně konzervativcům svědčí a naopak ztrácejí v době, kdy už jako by o tolik nejde a oni neumějí dát svým voličům, co chtějí: tedy rozhodnost, silné lídrovství a ekonomickou zodpovědnost. Jako by trpěli syndromem vyhoření. Penzijní reforma může být na první pohled překvapivým, ale při hlubším zkoumání logickým řešením problému. Pokud ho vláda uchopí správně a nestáhne se do defenzivní ulity, kdy si bude jen ublíženecky a populisticky stěžovat na chování hnutí ANO.
Kabinet Petra Fialy by měl už konečně pochopit, že Babiše neporazí jeho zbraněmi. Tedy barnumským marketingem, přisvojováním si zásluh za lepší vývoj ekonomiky, „kreativním“ přístupem ke grafům, hypertrofovaným poukazováním na vady soupeře a narcistním načechráváním si vlastních peříček. Pravicoví voliči na to nejsou zvědaví. Jistěže chtějí vidět ANO poražené a převálcované – ale reálnými výsledky odvážné hodnotové politiky, nikoli řečmi. Nyní má vláda šanci jim dát radost z vítězství, po němž touží.
Hnutí ANO už koalici SPOLU pomohlo dost. Vymodlilo si jednání u prezidenta, kde souhlasilo se zvyšováním věku odchodu do důchodu a ještě k tomu přišlo s odvážným (a pravicovým) konceptem druhého fondového penzijního pilíře – aby pak ústy Babiše prohlásilo, že z toho nebude nic. Fázi očekávání vystřídala fáze zklamání. A máme tu s plnou parádou zpět chaota z dob covidu, který mluví do všeho a všechno zkazí, přičemž co bude s občany je mu tak nějak jedno… Což stálo oligarchu premiérské křeslo.
Babiš, který v pohodě vede v preferencích, aniž by pro to musel cokoli udělat (protože vláda si příznivce odrazuje svou slabostí sama), nyní neprozřetelně vyvolal v hlavách již rezignovaných pravicových voličů starého strašáka… Znamená to něco jako živou vodu pro uvadající elán a bojovnost, jež SPOLU měla ještě před dvěma roky? To záleží na Fialovi a spol. Boj za penzijní reformu je pro zodpovědného nepopulistického politika dobrý boj. Střet prvořadé důležitosti z toho udělalo ANO, stačí už jen tu rukavici zvednout.
Někdo možná namítne, že Babiš přece dělá dobře, protože tímto jednoduše aktivizuje své příznivce. To je pravda, jenomže automaticky se tím vybudí i voliči pravice. To je logika politických zápasů. Zvláště když je společnost rozdělena do dvou táborů, mezi nimiž stojí něco jako „železná opona“. Tohle by mělo pro ANO smysl tehdy, kdyby jeho vlastní sympatizanti odpadávali, zatímco ti vládní by byli v laufu – a bylo tedy třeba „srovnat šance“. Ono to ale platí přesně obráceně. Aktivizovat své voliče potřebuje SPOLU.
Babiš si svou urputností upevní voličské jádro. Jenže Fiala mu nepotřebuje brát žádné hlasy, stačí mu znovu oslovit vlastní příznivce. Oba mají podobný potenciál, jejich sympatizanti jsou uzavřeni ve vzájemně prakticky neprostupných bublinách, ale ti vládní nazlobeně odcházejí mezi nevoliče. V této situaci je přitápění pod kotlem války od ANO chyba. Může jen doufat, že kabinet nezvládne leadership a komunikaci a zahodí nabídnutou šanci, již mu nabízí boj za penzijní reformu. Ten totiž může SPOLU vrátit smysl existence.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
