Bývalý předseda TOP 09 už nějakou dobu naznačuje chuť založit novou pravicovou stranu. „Zaručené zprávy“ tvrdí, že to udělá zcela jistě. Má taková iniciativa šanci? Byla by k něčem dobrému? Za jakých podmínek má smysl představit nový subjekt? Jaké by byly možné důsledky?
Otázek je mnoho. Co se týká odpovědí, tak ne snad, že by neexistovaly, nejsou však jednoznačné. Ostatně jako v politice nic. Není to jízda z bodu A do bodu B ani hra v šachy. Ale aktivní snaha změnit status quo a otevřít tak nové dveře k budoucnosti.
Pro Miroslava Kalouska asi není takový problém sehnat finance či zorganizovat nějakou další partaj. Otázka zní jinak: co tím získá pravice a on sám? Když postavil TOP 09, nečinil tak úplně na zelené louce. Již dlouho předtím probíhaly debaty a jednání o „pravicovějších lidovcích“, kteří by jako nejbližšího partnera měli primárně ODS a nepřikláněli se pokaždé na jinou stranu dle výsledků voleb. Něco po vzoru německé koalice CDU-CSU, kde ta první je více liberální, druhá více konzervativní.
Věci dostaly spád, když se předsedou KDU-ČSL stal levicový Cyril Svoboda – možná i v očekávání vítězství sociálních demokratů. „Kalda“ práskl do bot a vzal s sebou velkou část elity strany (což způsobilo zlou krev). Vše nakonec dopadlo úplně jinak. Ex ministr zahraničí se stal prvním lídrem, který vyvedl lidovce ze Sněmovny. Zato TOP 09 dokázala ve volbách 2010 přetáhnout hlasy nejen jim, leč rovněž oslabené ODS (která se dva měsíce před volbami zbavila silného lídra Mirka Topolánka) a skončila s nevelkým odstupem třetí.
Není obvyklé, aby nějaká nová partaj získala nejlepší výsledek rok po svém založení v prvních volbách jichž se účastní (pokud to není po revoluci). Tohle se TOP 09 povedlo díky tomu, že byla ve správný čas na správném místě a se správným lídrem. Mohl by s tak šťastnou souhrou okolností Miroslav Kalousek počítat znovu? První dvě jsou diskutabilní, třetí se jeví jako iluzorní. Už tenkrát ministr financí dobře věděl, že není příliš populární a mazaně vybral do čela nové partaje renesanční osobnost Karla Schwarzenberga.
Najít dnes někoho podobného je sám o sobě ohromný problém. Reputace politiky od té doby prudce spadla, mladé talenty se do ní nehrnou a „staré kádry“ došly. Paradoxně bída plodí bídu – čím se politika jeví personálně vyprahlejší, tím se voliči raději drží osvědčených tváří (byť z nich nejsou nadšení). Nicméně dejme tomu, že se Kalouskovi podaří objevit vhodného lídra, který by do toho šel a tím udělá první krok k oné změně daného stavu. Ale co dál? Je zde prostor? A právě pro subjekt, jaký by asi tak on vytvořil?
Jestliže „vymyslet“ osobnost do čela nové strany je sice úkol nelehký, ale řešitelný, zde je hledání odpovědi daleko těžší, protože obtížně předpověditelné. Pravdou je, že pravicová politika je když ne přímo v krizi, tak určitě v útlumu. Přestože koalice SPOLU uspěla ve volbách, kdy dokázala (byť těsně) porazit hnutí ANO a vnitřně rovněž funguje dobře, neplní očekávání svých voličů. (Mezi nimi na předním místě starých pardálů, někdejších předsedů ODS a TOP 09 Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska.)
Spektakulárním a nejhorším selháním konzervativců je neschopnost rychleji konsolidovat státní finance a snižovat veřejné výdaje. Oba zmínění lídři si na to stěžují už rok a po celou tu dobu také vytrvale klesají volební preference SPOLU. Pádový trend je jasný – za dvanáct měsíců přišla o deset procent sympatizantů, tedy o plnou třetinu. Vrátila se tak ke svým začátkům v roce 2021. Výtky Kalouska a Topolánka potvrdil průzkum STEM u nespokojených vládních voličů. Ti za hlavní problém označili právě pokračující zadlužování.
Zajímavé přitom je, že přes vysokou míru naštvanosti tito pravicoví voliči nepřecházejí k ANO, SPD, ani k nikomu jinému. Možná nepřijdou k urnám vůbec. Takže prostor pro novou, ekonomicky zodpovědnou stranu bychom tu měli a má střízlivým odhadem šanci získat „na první dobrou“ deset procent. A to mezi nejvíce zklamanými příznivci SPOLU. Ale zde nastává ten zádrhel. Když Kalousek opouštěl lidovce, věděl, že si tím u nich vyslouží nenávist, ovšem bylo mu tu jedno. Tentokrát by musel jít proti svému „dítěti“, TOP 09.
Možná by tohle „Kalda“ překousl. Je to velký kluk a partaj, kterou založil, se k němu v poslední době chová macešsky (naposledy ho nepustila do eurovoleb). Ale je tu jiná věc. Topka nebyla kopií KDU-ČSL, měla vlastní program, daleko více zaměřený ekonomicky a pravicově. Ona nespokojenost tehdy byla do velké míry hodnotová, spojená s dlouhodobým směřováním lidovců. Tentokrát jde o to, že pravice svůj program neplní a nový subjekt by asi nepřišel s ničím moc novým, jen by řekl, že to „konečně udělá“.
Nakonec by problém s nedostatkem vlastní identity mohl překrývat dobrý marketing, kdy by se do popředí vytáhly právě ty priority, kde SPOLU nejvíce selhává. Což by pro zklamané pravicové voliči mohlo být srozumitelné a přitažlivé. Jenomže pořád platí, že páteř vlády má věci ve svých rukách. Do voleb zbývá rok a může se změnit mnohé. Pokud se Fiala a spol. „zmátoří“, ukáží odvahu, sílu, rozhodnost a lídrovství, čelil by nový subjekt výtkám, že zbytečně, jen ze sobeckých a osobních důvodů atomizuje pravici.
Připomíná to Hlavu XXII. Založíte novou stranu a snesou se na vás výčitky, že oslabujete pravici. Nezaložíte ji, pravicoví voliči SPOLU opustí, nenajdou alternativu a pravice oslabí a vy si to budete vyčítat. Těžké dilema. Řečí matematiky, ta rovnice nemá analytické řešení. Musí se rozhodnout politicky, rozseknout mečem jako gordický uzel. To je na Kalouskovi. Jeho rozhodování ovlivní i výsledek evropských voleb. Dobrý šance na novou stranu sníží, špatný zvýší. Ať tak či tak, jediným argumentem v politice je úspěch.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
