Aleš Poklop: Rozhodující bude průběh třicátých let, kdy starobní důchody začne čerpat populačně velmi silná generace tzv. Husákových dětí

Aleš Poklop je prezident Asociace penzijních společností ČR, předseda představenstva Penzijní společnosti České spořitelny a.s. Předsedou představenstva byl jmenován v červnu 2010. Od transformace na penzijní společnost dne 1. ledna 2013 působil jako generální ředitel Česká spořitelna – penzijní společnosti. Od roku 2015 je též prezidentem Asociace penzijních společností ČR.

„Z penzijní reformy se dávno stalo politikum, jedna vláda říkala, že žádná reforma není potřeba, jiná, že jí dělá, ale kritici ji vytýkají, že to reforma v pravém smyslu není. Klíčové je vyřešit příjmovou stránku prvního pilíře, což není voličsky úplně populární, protože to pravděpodobně nepůjde bez toho, že si všichni budeme muset někde ubrat. Nevěřím na produkty typu státní penzijní fond, ten nebude schopen konkurovat komerčním produktům,“ říká Aleš Poklop.

Je podle vás důchodový systém v současné době udržitelný?

Není. Je proto dobře, že třetí pilíř, tedy soukromé spoření na penzi prošlo a ještě letos projde úpravami. Většina změn je v pozitivním duchu, pomohou tedy lidem k lepšímu zabezpečení se na stáří po vlastní ose. Mám na mysli například změnu ve vyplácení státních příspěvků, tedy nový rozsah částek, ke kterým stát přidá účastníkům nově jednotných 20 % navíc. Úložka s nejvyšším státním příspěvkem 340 Kč bude od července 1700 korun a výše, a předpokládá se tedy, že nemalá část těch, kteří si dosud ukládali obvyklou tisícovku, si bude ukládat více. To je určitě dobře, stejně jako investovat své měsíční platby do takových penzijních fondů, které v sobě mají zastoupenou akciovou složku. Pak budou lidé při dlouhodobém investičním horizontu moci ze svého penzijního účtu ke starobnímu důchodu čerpat tolik, že se s finančním propadem, který většinu po nástupu do důchodu potkává, snáze vyrovnají. Bez takovéhoto či podobného pasivního příjmu ale bude podzim života většiny z nás o mnoho složitější, proto doporučuji začít si odkládat hned s prvním zaměstnáním, třeba i malou částkou.  

Říkáte, že doufáte, že se kritici penzijního spoření chytnou za nos. Bude to skutečně tak?

Obvykle kritiku slýcháme v době, když se mezi dvěma úspěšnými obdobími náhle nedaří a výnosy fondů se propadnou. V takovém období se většinou nedaří ani celosvětovým trhům, protože doplňkové penzijní spoření jako terč této podle mě nezasloužené kritiky obsahuje dva fondy s akciovou složkou (vyvážený a dynamický). A protože jsou fondy svými portfolii navázány na světové akciové trhy, v době krizí a tržních poklesů ztrácejí také. Jenže tyto odvážně investující fondy v úspěšném období přinášejí zisk i v desítkách procent ročně. A v takové chvíli by se měli zmínění kritikové postavit k věci čelem a uznat, že z dlouhodobého hlediska penzijko funguje, a např. dynamické fondy dlouhodobě poráží inflaci včetně té dvouciferné, která už je snad minulostí. Když se koukneme na dynamické fondy od doby vzniku nového penzijka DPS do dneška, ročně zhodnocují průměrně přes 5 %. Rozumím tomu, že fondy typu S&P500 či různá ETF vydělají ročně kolem 10 %, ale penzijko je tu jako nástroj pro ty naprosto nejširší vrstvy, a nemůžeme po všech chtít, aby se zajistili po své ose na burze, ne každý má chytrý telefon s investiční aplikací.

Jaké budou důchody budoucnosti?

Budou s penzijkem jako nejen jeho běžnou, ale naprosto zásadní složkou. Demografický vývoj je neúprosný a tak kdo bude správně investovat s penzijkem, nezažije po nástupu do důchodu tak výraznou studenou sprchu v podobě propadu příjmů. Z penzijka, které je pro lidí příjemným bonusem, se stane téměř nutnost, a pomůže s dorovnáním výpadku peněz třeba na léky a stále dražší jídlo. Kdo bude řekněme 35 let pravidelně investovat do dynamického penzijního fondu přes tisícovku a ideálně ještě bude dostávat příspěvek od zaměstnavatele, nastoupí do starobního důchodu s částkou kolem dvou milionů korun na svém penzijním účtu. Po dobu 20 let mu bude z penzijka chodit ke starobnímu důchodu dalších 8 tisíc měsíčně. Proto každému doporučuji nejen volbu dynamické strategie, ale i dodržení dlouhodobého spořícího horizontu. 

Je možné ještě udělat smysluplnou důchodovou reformu?

Z penzijní reformy se dávno stalo politikum, jedna vláda říkala, že žádná reforma není potřeba, jiná, že jí dělá, ale kritici ji vytýkají, že to reforma v pravém smyslu není. Klíčové je vyřešit příjmovou stránku prvního pilíře, což není voličsky úplně populární, protože to pravděpodobně nepůjde bez toho, že si všichni budeme muset někde ubrat. Nevěřím na produkty typu státní penzijní fond, ten nebude schopen konkurovat komerčním produktům.

Jak vidíte současný návrh reformy? Nejsou to spíše kosmetické změny?

Pokud se bavíme o III. pilíři, kterému se naše asociace věnuje, tam se určitě jedná o změny zásadní. Tedy například možnost mít nově smlouvu starého i nového penzijka zároveň, jít cestou ještě dynamičtější, a tedy odvážnější a potenciálně výhodnější strategie alternativního fondu, či odebrání státního příspěvku starobním důchodcům.

Proč se podle vás dělají z důchodců viníci současné situace?

Situace, ve které se ve vztahu k důchodovému systému nachází naše společnost, je dána jednak demografickým vývojem, takže zde bych o něčí vině nemluvil, ale také dlouhodobým opomíjením hledání řešení situace, kdy jde na starobní důchody každoročně ze státního rozpočtu kolem 30 % všech prostředků, což je mimochodem jeho nejvyšší položka. Tady už prostor pro hledání viníků je.

Jak vidíte mezigenerační soudržnost?

Předpokládám, že většina těch, kteří mohou, by svým rodičům pomohla, my na druhou stranu v penzijku vidíme, jak stoupá zájem o tzv. dětské smlouvy, kdy prarodiče přispívají svým vnoučatům na dětské penzijko, tedy penzijní účet pro osoby mladší 18 let. 

Kdy budeme podle vás v budoucnu chodit do důchodu?

Toto je otázka čistě politická, některé vlády věk posouvají, jiné jim takový krok vytýkají. Pro nás je bez ohledu na politickou situaci důležité, že věk 60 let je pro možnost zahájení čerpání penzijka stále platný, ale hlavně lidé mají s doplňkovým penzijním spořením možnost čerpat předdůchod, který na rozdíl od předčasného důchodu nesníží jejich budoucí starobní důchod. Předdůchod z penzijka jim pomůže překlenout až pětileté období, kdy už na pracovním trhu nenalézají uplatnění, případně jim už nestačí fyzické síly, ale na starobní důchod od státu ještě nemají nárok.

Může si v dnešní krizi člověk spořit na důchod?

Rozumím tomu, že možnost odložit si z výplaty je individuální, a ne každý má tuto možnost pravidelně. Tady si ale dovolím upozornit na to, že pokud vám některý měsíc prostě nezbyde na to, abyste si odeslali úložku na penzijko, není důvod k panice. Své penzijní společnosti to sdělte a až budete mít, k posílání se vrátíte. Nehrozí vám vznik žádného penále či dokonce exekuce, zkrátka jste ten měsíc neměli, nic si tedy neuložili a také neobdržíte od státu příspěvek.

Proč stát lidi sankcionuje, když si spoří a pak si chtějí své úspory vybrat? 

Stát systém III. pilíře provozuje a nemalou částkou dotuje, náklady na státní příspěvek ho ročně vyjdou na miliardy korun. A když má systém za úkol pomáhat lidem v důchodu, nemůžeme státu upřít právo na to, aby jim dovolil bez sankcí čerpat peníze právě v tomto období, a to pravidelnou rentou. Tu vidím jako pojistku pro to, aby lidé měli peníze ideálně po celý důchod, a neutratili je najednou. 

Má smysl si vůbec spořit na důchod? 

Rozhodně ano, protože možnost přivydělat si s postupujícím věkem a úbytkem fyzických sil klesá, a naopak přibývají výdaje, například již zmíněné léky. Nespoléhal bych pouze na starobní důchod od státu v době, kdy sami politici otevřeně říkají, že nastupujícím generacím důchody nebudou stačit a jedním dechem ke spoření sami vyzývají. 

Podle čeho lze vybírat dobrou a spolehlivou penzijní společnost? 

Výběr bývá obvykle záležitostí reputace společnosti, historie výnosů a také osobních preferencí či sympatií. 

Jak vidíte budoucího důchodce?

Rozhodující bude průběh třicátých let, kdy starobní důchody začne čerpat populačně velmi silná generace tzv. Husákových dětí. Nejen, že požadavky na důchody budou značně převyšovat možnosti ekonomicky aktivní společnosti naplnit podstatu našeho průběžného systému, kdy se na starobní penze využívají právě vybrané sociální odvody pracujících lidí, ale vnímám tu ještě další faktor. Husákovy děti byly v devadesátých letech čerstvě dospělí, vzniklo tu nové tržní prostředí a oni často úspěšně podnikaly a platily tomu odpovídající odvody. Jejich důchody tedy budou pro společnost hůře ufinancovatelné i z toho důchodu, že nebudou úplně malé. Pokud se systém nezmění, dojde ke snížení důchodů, protože odsouvat věk nástupu do penze nejde do nekonečna. A tak budoucí důchodce zkrátka bude muset mít ještě ke starobnímu důchodu od státu jiný zdroj příjmu. Pro někoho to bude investice do nemovitostí, pro někoho obchodování na burze, pro většinovou populace pak výnos z penzijka. Bez takovéhoto pasivního příjmu bude podzim života pro značnou část seniorů finančně velmi náročný. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Alešem Poklopem

Autor: Renáta Lucková