Spojení sportu na nejvyšší úrovni a studia na vysoké škole nebývá v Česku příliš častým jevem. Přesto existují světlé výjimky. Jednou z nich je mladý báječný muž na takřka letícím stroji Kawasaki, účastník mistrovství světa superbiků, Oliver König (2002). Volba studenta ekonomiky a managementu padla na Newton University, která byla 6 x vyhodnocena jako nejlepší soukromá vysoká škola v ČR.
Na stránkách Newton University se píše: Když chcete od studia víc, než ostatní… Představoval slogan hlavní zdroj motivace při výběru?
Asi se to tak úplně nedá říct. Řešil jsem studium v rozjetém roce a věděl, že vzhledem k práci profesionálního sportovce, který tráví spoustu času cestováním, to nebudu na standardní vysoké škole časově zvládat. Hledal jsem z pragmatických důvodů školu, do které to nebudu mít daleko a hlavně mi bude vyhovovat její program. Newton se jevil jako nejschůdnější varianta a jak se ukazuje, jednalo se o dobrou volbu.
Proč jste se z pozice účastníka mistrovství světa vůbec rozhodl pro studium vysoké školy?
Abych pravdu řekl, tak jsem se do toho až tak moc nehrnul. Říkal jsem si, že mám životní šanci prosadit se ve sportu a budu se proto věnovat 100% závodění a vysokou školu můžu vystudovat, například jako máma, až po konci kariéry. Ale můj manažer Miloš Čihák mi dal víceméně nůž na krk s tím, že půjdu studovat a nehodlá o tom diskutovat. A Miloš je člověk, kterému není radno klást odpor.
Jak často ho po otevření učebnice proklínáte?
Jak kdy… Ale s přibývajícím časem si říkám, že se jednalo o dobrou radu a vhodné uplatnění nezpochybnitelné autority. Všechno, co se člověk naučí, se může do budoucna hodit. Je pravda, že Newton je škola o životě a je na studentovi, jak se s tím vyrovná. Vyhovuje mi to, což ovšem neznamená, že se netěším na diplom.
Ekonomika a management byla jednoznačná volba?
Ano, stejný obor jsem totiž studoval na střední škole. Jenom úroveň vzdělávacího procesu je nesrovnatelná. Ale i na střední mě to bavilo, neexistoval proto sebemenší důvod ke změně.
Jak moc je těžké spojit účast na mistrovství světa, kdy se závodí od konce února do poloviny října, se studiem? Šampionát se skládá z dvanácti závodů. Začínáte v Austrálii, končíte v Argentině, mezitím zastávky v Evropě. Do toho studijní povinnosti jako zkoušky a zápočty…
Studuji hlavně proto, že mi na Newtonu vyšli v maximální možné míře vstříc, pomohli mi postavit rozvrh tak, abych mohl trénovat a závodit. Zatím to funguje a věřím, že tomu tak bude i do budoucna.
Foto: Poskytnuto Oliverem Königem
Přiznal jste, že jste zranění levého kotníku, jehož léčba se ukázala být mnohem komplikovanější než se původně zdálo, využil k dohánění studijních restů. V čem spočívaly?
V první řadě ve čtyřech zkouškách. Vzhledem k tomu, že jsem se mohl pohybovat pouze o berlích a pokus po týdnu se projít nedopadl nejlépe, protože mi v kotníku prasklo, jsem vlastně ani neměl jinou možnost, než se pět týdnů učit. Ukázalo se, že každé zlo může být k něčemu dobré a já mám do září čistou hlavu.
V posledním semestru jste docílil na první pohled neskutečný průměr 1,8. Vyznamenání vám zhatila matematika. Jak jste toho dosáhl?
Jak už jsem řekl, v první řadě jsem si vybral předměty, které mě, s výjimkou tradičně problémové matematiky, baví. Do toho mi vyšla škola vstříc, proto jsem nesedal k učení s vědomím, že šidím tréninky. Nějak se to všechno správně sešlo. Snad tomu tak bude i v dalších semestrech.
Oblíbený předmět?
Podniková ekonomika. Některým lidem z mého okolí se to jeví jako stěží pochopitelné, ale je to tak. Baví mě to natolik, že se přenesu i přes počítání.
Na Newton University působí i známý hokejový trenér a mentální kouč Marian Jelínek. Už jste na něho během studií narazil?
Na škole s ním nepřijdu do styku. Znám se s ním díky mámě, která do jisté míry působí ve stejném oboru, jako on. Pan Jelínek mi hodně pomáhal v sezóně 2021, když jsem jezdil světový šampionát „třístovek.“ Tehdy intenzivně pracoval na optimálním nastavení mojí hlavy. Teď ho mám jako poradce na telefonu.
Řešíte známky, nebo se držíte toho, že nejdůležitější je zkoušku udělat a zbytek je detail?
To co řeknu, bude asi v rozporu s mým studijním průměrem 1,8. Ale jdu na zkoušku s tím, že nejdůležitější je udělat a známku moc neřeším. Vycházím z toho, že za deset let se mě nebude nikdo ptát na to, jaké známky jsem měl ve druhém semestru vysoké školy. Ale nikdy jsem nešel na zkoušku s tím, že umím 10% otázek a budu mít štěstí.
Je životu nebezpečné myslet během závodu na motorce na učení. Umíte během učení izolovat ze své mysli závodění?
Právě že se mi to docela daří, stejné to bylo i na střední škole. Možná to bude znít divně, ale chodil jsem a chodím do školy rád, protože nemusím řešit motorky, časy, nastavení. Psychicky vypínám, hlava odpočívá.
Usuzuji, že asi nebudete typem studenta, který se učí průběžně. Nebo si snad berete na závody učebnice?
To určitě ne, ale odhaduji, že nejspíše jako většina studentů sázím na rychlá závěrečná kola. Závisí od předmětu. Učebnice navíc docela dost váží a předpisy leteckých společností postihují nadváhu.
Vzhledem k oboru lze usuzovat, že po studiu byste chtěl zůstat u motoristického sportu.
Určitě. Zatím mě neoslovuje kariéra manažera, ale třeba by mě bavilo dělat mentora začínajícím jezdcům. Ale ničemu neříkám kategorické ne… Za rok může být všechno jinak, jsem ve stádiu polo puberty.
Vybral jste si ekonomicky hodně náročný sport, který spotřebuje spoustu peněz. Do jaké míry je pravda, že když pravý závodník spadne a zjistí, že ruce, nohy a hlava jsou na místě, řeší hlavně stav hodně drahé motorky?
Záleží na pádu. Pokud se jenom sklouznu, nic mě nebolí, řeším stav techniky. V první řadě jsem ale rád, že jsem celý. Motorka sice stojí docela dost peněz, ale dá se opravit, zlomená noha už ale nebude nikdy tak funkční, jako před pádem. Vím, o čem hovořím. Nejdůležitější je ve zdraví přežít.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Oliverem Königem
Autor: Petr Bošnakov
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
