Švehla: Mistr Jan Hus a emisní povolenky

Firma, která vypouští do ovzduší oxid uhličitý nebo podobnou škodlivinu (jednodušeji řečeno skleníkové plyny), musí si na každou tunu těchto škodlivin koupit jednu tzv. emisní povolenku. Řekli bychom, že je to v podstatě pokuta za znečišťování ovzduší, ale ona je to povolenka, tedy „zaplať a znečišťování je ti povoleno“. 

V tomto smyslu povolenky silně připomínají vynález katolických církví v hlubokém středověku, tzv. odpustky. Byly na prodej stejně, jako emisní povolenky a jejich zakoupením se hříšník stával nevinným. Kupčení a kramaření s odpustky na počátku 15. století silně kritizoval Mistr Jan Hus, jehož odkaz si každoročně počátkem července připomínáme státním svátkem. Pojďme tu podobnost blíže rozebrat a uvidíme, zda funguje a zda se nelze z historie trochu poučit:

Emisní povolenky vydává Evropská komise od roku 2005, rozděluje je jednotlivým členským zemím podle toho, jak znečišťují ovzduší a jednotlivé státy je pak prodávají firmám, které v jejich zemích produkují skleníkové plyny. Výtěžek je příjmem státního rozpočtu, určitá část pak putuje do fondů EU, které podporují inovace a modernizace. Před deseti lety byly vydány 2 miliardy povolenek a každým rokem se jejich množství snižuje o 38 milionů kusů. Tím by se mělo dosahovat postupného snižování škodlivých emisí v ovzduší, což se ovšem tak docela neděje. Vzniká jiný problém: povolenky jsou na trhu, skupují se jako finanční investice a spekuluje se s nimi. Nutno říct, že spekulace jsou už řadu let velmi úspěšné. Zatímco v roce 2013 byly ceny pod 10 EUR, v roce 2021 se cena povolenek znásobila čtyřikrát a v loňském roce jsme viděli vzestup ceny z únorových 58 EUR na srpnových 98 EUR. 

Takový růst ceny už samozřejmě s hříchem znečišťování ovzduší nemá nic společného. Znečišťovatelé měli platit za povolenky, kterých by ubývalo a tím pádem by byly dražší, čímž by se plnily fondy pro financování dekarbonizace. Povolenky měly tedy stimulovat, jak rozvoj úsporných technologií, tak rozvoj bezemisních výrob a zejména bezemisní energetiku. Děje se však něco docela jiného: emisní povolenky zdražují nezávisle na množství emisí, promítají se do cen (zejména energií) a podněcují inflaci, kterou platíme všichni. Emisní povolenky tedy obstarávají zisky investorům a spekulantům, a to za peníze nás všech a na úkor celé ekonomiky. 

Odpustky, které se vydávaly ve středověku, měly původně vést věřící k ctnostnějšímu životu. Odpuštění bylo vždy součástí víry, ale hřích se kompenzoval hlubokým pokáním a změnou v myšlení a konání hříšníka. Když se ale do hry dostaly peníze, nebylo už tak nutné se s hříchem vyrovnat změnou smýšlení a změnou života, tedy skutečným pokáním. Kdo na to měl, mohl hřešit čile dál a kdo penězi neoplýval, odpuštění nenašel, ať se kál jakkoliv. 

Mistr Jan Hus řekl o církevních hodnostářích, kteří kupčili s odpouštěním hříchů: „Jejich srdce zjedovatěla. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa?“ Církve užívaly peníze z prodeje odpustků k financování válek a k blahobytnému životu svých hodnostářů. Proto byly Husovy myšlenky tak pronásledovány, proto měly shořet na Kostnické hranici. Trvalo stovky let, než se katolické církve dokázaly zcela vymanit z této praxe. Odpustky sice fungují dodnes, ale nekupují se, jsou pouze stvrzením pokání pro druhé, kterým zkracují pobyt v očistci (alespoň tak jim dnes rozumím). Pokání, odpouštění, rozhřešení a svátost smíření jsou věřícím dostupné zdarma a v té rovině, kam patří – tedy ve vnitřním duchovním prostoru samotného hříšníka (jimiž jsme v principu všichni, ale to je na jiné povídání).

Emisní povolenky nabírají podobný směr, jako středověké odpustky. Navíc se ukazuje, že výtěžek z jejich prodeje ani neslouží k podpoře dekarbonizace průmyslu. Loni u nás za emisní povolenky získal stát přes 13 miliard, ale na dekarbonizaci šlo podle dostupných zdrojů jen 8 miliard. Ostatní peníze se rozplynuly ve státním rozpočtu, a tak se teď chystá zákon, který by tomu měl bránit.

Vedle 2 % HDP na obranu budeme mít další peníze „s mašličkou“, tedy předem na něco určené. Dříve, než budou vytvořeny, dříve, než budeme vědět, kolik jich vlastně bude, ale můžeme se vsadit, že se na ten účel utratí do poslední koruny. Budou se z nich financovat ty nejpotřebnější, nejefektivnější projekty a povedou k cíli? Bude produkce skleníkových plynů opravdu klesat a bude republika opravdu dobře připravena na válečný konflikt? 

Faktem je, že loňské zdražení elektřiny motivuje ke zvýšeným nákupům fotovoltaiky, tepelných čerpadel a k zateplování domů. Domácnosti reagují vzorně. Ale je to segment, který v ozdravění ovzduší může něco způsobit? Nejsou k hlubšímu zamyšlení zaoceánské lodě, kamiony a náklaďáky, obří letadla, uhelné elektrárny a elektrárny na plyn, které pracují tím víc, čím víc se staví solárních parků? 

Můžete mít na český a moravský lid různé názory, ale selské mozky mu neupřete, to je náš národní poklad. Mistr Jan Hus viděl střízlivě, že se s odpustky kšeftuje a hříchu přibývá. Dnes kvete čilý obchod s emisními povolenkami, ale skleníkových plynů v ovzduší moc neubývá.

Foto: Pixabay

Autor: Martin Švehla