Evropská válka s uhlíkem nefunguje. Ba co hůř, vede k tomu, že se světové emise skleníkových plynů zvyšují, protože se “špinavé” výroby stěhují do Asie, kde si s tím nedělají takovou hlavu. Koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře roste stejně rychle, jako my snižujeme jeho produkci.
Podívejme se ale na jeden speciální, hodně smutný a nebezpečný důsledek Zeleného údělu. Vytváří ve společnosti novou štěpící linii vedoucí mezi mladými lidmi z města a staršími z venkova. Jde o zákaz automobilů se spalovacími motory.
Že od roku 2035 nebude možné v EU prodávat nová auta na fosilní paliva, to už je asi všem známo. Že je to nesmysl, protože do té doby si nedokážeme opatřit ani dost lithia na baterie, jež si budeme za drahé peníze vyprošovat u Číny, o tom se také hodně napsalo. Ví se i to, že úsporný diesel za svůj životní cyklus způsobí nižší emise skleníkových plynů, než elektroauto, které za tu dobu musí několikrát vyměnit články, k jejichž výrobě jsou třeba ohromná kvanta energie. Nyní je tu však navíc emisní norma Euro 7.
Špatně nastavená klimatická politika škrtí evropský průmysl už patnáct let. Aniž by to mělo nějaké plusy pro planetu. Kromě sektoru energetiky dopadá zelené kladivo nejdrtivěji právě na automobilky. Přitom se zde ani nedá ušetřit až tak mnoho emisí (kdybychom postavili jeden nový jaderný blok a vypnuli uhelné elektrárny vyrábějící stejné množství energie, uspořili bychom tolik CO2, jako vyprodukují všechny české osobní automobily). Ale jde o viditelný symbol individuální svobody, kterou si zelení progresivisté tak moc oškliví.
Brusel utahuje “zelené šrouby” kontinuálně, což má samozřejmě dopad na cenu aut. Nová norma, která má začít platit od roku 2025, je však i rámci tuhých unijních restrikcí něco extra. Tak moc, že se ministr dopravy Martin Kupka vypravil za eurokomisařem pro vnitřní trh Thierry Bretonem, aby u něj lobboval za změny. Ze všech dopadů tohoto šíleného předpisu, který mimo jiné požaduje zabudovat do aut senzory na měření emisí, vyberme jeden údaj. O kolik by zdražily nelevnější škodovky? Ze 300 tisíc na 450-500 tisíc.
Tím se dostáváme k onomu sociálnímu střetu. Nejen, že výmysl bruselských klima hysteriků připraví o práci tisíce lidí a zvýší náklady dopravců, ještě k tomu narýsuje novou ostrou dělící linii mezi těmi, kteří jsou mladí, poměrně bohatí a žijí ve velkých městech a staršími chudšími obyvateli periférií. Ono je snadné hlásat, že auto je přežitek z “temných fosilních dob”, když to máte pár metrů na MHD, jste zdravý a silný, takže unesete nákup z blízkého obchodu, a když nutně potřebujete odvoz, využijete nějaký sdílený elektromobil.
Ať si rozjuchaní zelení liberálové zkusí představit, že žijí jako senioři v obci, kde autobus jezdí dvakrát denně, a i pak to máte ze zastávky do krámu v menším městě třeba půl kilometru. Pak pro vás malý starší vůz na naftu není žádný luxus, a už vůbec ne “nezodpovědná sobecká rozmařilost, která ničí mladým planetu”, ale životní nutnost. Nemluvě o tom, že (jak řečeno) ve skutečnosti “špiníte” atmosféru méně, než hipster, který se zmůže na Teslu. Kde se vůbec v mladých zelených levičácích bere ta asociálnost?
Staří kolektivisté také ohrožovali osobní svobodu. Zvedali daně, vymýšleli celý ten aparát pečovatelského státu, který bere peníze úspěšným a přerozděluje neúspěšným, posilovali roli odborů a psali zákoníky práce svazujíc podnikání. Ale člověk alespoň rozuměl tomu, proč to dělají a pro koho. Nová zelená levice ovšem nepomáhá nikomu. A nejvíce škodí právě nejchudším a nejpotřebnějším, neboť bohatí a vlivní Zelený úděl nějak přežijí – ve svých drahých elektrických autech a moderních pasivních vilách.
Největším výdobytkem kapitalismu je, že i chudí si mohou dovolit slušně žít. Kdo na to má, jezdí drahým autem, kdo ne, tak levným – ale má na něj. Nově by se mohlo stát, že druhý bude chodit pěšky… Ostatně pořádně prohloubit příkop mezi životy bohatých a chudých žádá i nejvlivnější německý klimatolog a jeden hlavních autorů evropské zelené politiky Hans-Joachim Schellnhuber. Navrhuje zavést “osobní emisní povolenky”, a to zhruba ve výši třetiny dnešní produkce skleníkových plynů, kteří připadá na hlavu ve vyspělých zemích.
Co by se stalo, kdyby člověk tento limit překročil? Například by nesměl jezdit autem. Ale mohl by si na burze koupit uhlíkový odpustek od těch, kteří žijí tak skromně, že jim ještě něco zbude. Schellnhuber předpokládá, že by si takto boháči opatřovali povolenky pro lety svými soukromými tryskáči. Zdá se vám to šílené? No, naší vládní delegaci na Evropské radě, kde se před patnácti lety rozhodovalo o zavedení povolenek pro energetiku a průmysl i tohle přišlo rovněž neskutečné. Ale nejel přes to vlak, Němci to mysleli smrtelně vážně.
Celé to mrazivě připomíná dystopický film “Vyměřený čas”. Lidé v budoucnu ovládli genetiku a mohou žít nekonečně dlouho. Po dosažení 25 let každý přestane stárnout a může zůstat věčně mladý. Má to však háček. Aby se předešlo přelidnění planety, musí se lidstvo rozdělit na “vítěze” a “poražené”. Těm druhým zbývá jen rok života. Pokud ho chtějí více, musí si ho vydělat tvrdou dřinou, protože za vše se platí nikoli penězi, ale časem. Když ho nezdědíte, nebo sami rychle nezbohatnete, genové hodiny vás “vypnou”.
Tohle je stejné. Pro záchranu klimatu je nutné omezit nejen blahobyt, ale už i osobní svobodu většiny lidí. Kdo není dost bohatý na nákup povolenek, sice rovnou neumře, ale bude živořit bez přístupu ke dříve běžným civilizačním výdobytkům. Jako ve středověku, kdy trochu lepší kvalita života příslušela jen aristokracii. Ale čemu se divíme? Když německé děti ve veřejnoprávní televizi zpívají, že “babička je stará ekosvině”, co jim zničila planetu? Emisní norma Euro 7 ji může připravit o auto i bez toho Schellnhuberova “zlepšováku”.
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
