Libor Soukup: Život s akumulačními sálavými kamny je prostě super!

„Jen málo oborů je tak široce různorodých a komplexních jako kamnařina. Spojují se v ní aspekty ekonomické i ekologické, estetické i technické,“ říká Libor Soukup.
Rozhovor s LIBOREM SOUKUPEM, prezidentem Cechu kamnářů ČR.
Když se řeknou kamna, mnoho lidí si představí stará výhřevná kamna Petry či možná ještě nějaký krb. Co se pod tím vše skrývá, aby bylo doma teplo?
Rozhodně je nejdříve potřeba udělat si pořádek v terminologii a důležitým hlediskem pro třídění je funkce topidla.
Kamna jsou na vytápění. Chceme po nich, aby byla schopna vyhřát prostor, pro který byla výkonově uzpůsobena. Jsou-li hlavním zdrojem určeným pro vytápění, musí pokrýt tepelnou ztrátu vytápěného místa i v těch největších mrazech, abychom se doma cítili příjemně. Moderní akumulační kamna jsou těm starým známým „kachlákům“ podobná už jen zvenčí. Uvnitř totiž ukrývají moderní technologii, která umí využít maximum energie z paliva a uložit ji tak, aby kamna topila sálavým teplem mnoho hodin poté, co v ohništi oheň dohoří. Do takových kamen pak přikládáte jednou až dvakrát denně a po zbytek času si užíváte příjemnou tepelnou pohodu násobenou pozitivními účinky sálavého tepla na lidský organismus.
Vedle kamen bude jistě většina čtenářů znát i pojem sporák. Také se s ním dá topit, ale jeho hlavní funkcí je příprava pokrmů. Na sporáku zkrátka hlavně vaříme. Jeho plotna se rychle rozpálí a v troubě upečeme ty nejvoňavější dobroty. I u sporáků se v posledních letech mění technologie spalování dřeva. Ústup od roštových ohnišť je dán, stejně jako u kamen, snahou o vyšší účinnost a minimalizování emisí.
Krb, ať už ten prapůvodní otevřený, kde je plamen v přímém kontaktu s interiérem, nebo ten moderní, kde je prostor ohně ohraničen sklem, je hlavně prvkem designovým. Pohled do plamenů člověka uklidňuje, u ohně se cítíme bezpečně, proto je místnost s krbem ideální pro relaxaci a odpočinek. Kdo někdy zkoušel vytápět místnost otevřeným krbem, tak mi asi dá za pravdu, že to moc rozumný způsob, jak se ohřát, není. Výrobci moderních krbových kamen a vložek už ale dávno problém s šířkou využitelnosti svých výrobků řeší. Reagují jednak na přísné emisní normy a také na fakt, že se stále více topidel instaluje uvnitř dobře izolovaných domů. To samozřejmě vede k přibližování kategorií „sálavá kamna“ a „sálavý krb“.
Samostatnou kategorií mezi topidly jsou pak pece. U nás jsou tradiční pece na chleba a novodobějším importem jsou pak oblíbené pizza pece. S nadsázkou můžeme říct, že pec je topidlo obrácené naruby. Čím méně tepla bude unikat jeho pláštěm, tím lépe. Teplo musí zůstat uvnitř a propékat to, co je do pece vsazeno. Pokud by snad někdo chtěl pecí topit, tak neví, co činí.
Uzavřu tohle terminologické poučování běžným příběhem z kamnářského života. Stává se poměrně často, že přijde zákazník a přeje si postavit kamna, která budou mít co největší prosklení, aby byl vidět oheň, tak jak je to obvyklé u krbu, požaduje, aby byla součástí plotna a trouba na pečení a aby topidlo obsahovalo i pec, na které bude možné ležet. Někdy pak trvá celé hodiny, než se dostaneme k tomu, co dotyčný od topidla očekává, a co se tedy nakonec vlastně bude stavět. Odborník ale musí zákazníkovi nabídnout to, co je reálné a co má smysl. Jen tak se dá předejít případnému rozčarování, které se dostaví, budeme-li na funkční principy topidel rezignovat.
Je v současnosti dostatek kvalifikovaných kamnářů?
Vyjdeme-li z aktuální poptávky po kamnářské práci, pak je kamnářů málo. Kvalifikovaných i těch druhých. Za kvalifikovaného kamnáře považuji osobu vyučenou v kamnářském oboru a s určitou praxí. Nemám přesné údaje o tom, kolik lidí v této zemi vlastní živnostenské oprávnění pro oblast kamnařiny, četl jsem kdesi, že jde přibližně o 2000 živnostenských listů. Vím ale, že Cech kamnářů ČR sdružuje aktuálně 185 fyzických osob a právnických subjektů, které se oborem aktivně zabývají, mají díky členství v této profesní organizaci přístup k informacím, vzdělávání a školením. Každého jednotlivce lze v cechovní databázi lehce dohledat, zjistit si reference a v případě nějakých problémů třeba i s pomocí cechu tlačit k řešení. Cech samozřejmě nemůže dát „ruku do ohně“ za každého svého člena, lidé se navíc různě specializují, každý člen CK však může využívat informační a vzdělávací zázemí našeho společenství. Kdo se navíc pravidelně účastní cechovního vzdělávacího programu, získává statut „Autorizovaný člen CK ČR“, což zase může být pro zákazníka, který hledá opravdu kvalifikovaného kamnáře, docela dobré vodítko.
Jaký je v současnosti zájem o učňovský obor kamnář?
Musím říct, že zájem o rekvalifikační kamnářské obory ze strany lidí, kteří již mají nějaké jiné vzdělání, pracují v jiném oboru a chtějí z nějakého důvodu změnit svůj život, značně převyšuje zájem o klasický učební obor, do kterého se hlásí mladí studenti hned po absolvování základní školy. Souvisí to jistě s malým zájmem o učňovské školství obecně a tenhle nezájem má zase své kořeny v dávných dobách, kdy se na „práci rukama“ nahlíželo se značným despektem. Paradoxně ale právě kamnář by měl ideálně být spíše vzdělaným a zručným středoškolákem. Bavíme se tady totiž o velmi komplexním oboru. Mistr kamnář je v jedné osobně technik, designér, energetik, obchodník i řemeslník a středoškolská maturita např. na stavební škole s kamnářskou specializací by proto byla zcela adekvátní. Nízký zájem o náš obor u těch nejmladších mě mrzí, protože z vlastní zkušenosti vím, jak může být „život s kamny“ radostný, pestrý, zajímavý a kreativní.
Jaké další obory se váží k oboru kamnářství?
Kamnářství je s námi po staletí a prvními kamnáři byli vlastně hrnčíři, tedy keramici, kteří rozšířili svůj obor působení díky objevu schopnosti keramického materiálu akumulovat a předávat teplo. Keramika proto ke kamnařině úzce patří a chce-li dnes kamnář dělat tohle řemeslo opravdu od píky, měl by ji do svého dovednostního portfolia také zahrnout. Kamnářské řemeslo je hodně individuální obor, co člověk, to jiný nápad, jiný způsob práce, jiné estetické vyjadřování a logicky i jiný zákazník. Dá se říct, že podle „rukopisu stavby“ poznáte kamnáře a platí i obráceně, že za kamnářem jde zákazník, který chce topidlo přímo od něho, protože mu vyhovuje jeho styl. Kamnář musí umět stavbu vymyslet, vykomunikovat, nakreslit, spočítat, naplánovat a postavit. Otázka by proto spíše měla znít, které obory se ke kamnářství neváží.
Jak se celkově covidová pandemie projevila do oboru kamnářství?
Kamnářů, kteří topidla staví, se covid nijak negativně nedotknul. Ani firmy, které vyrábějí kamnářské materiály a komponenty, tahle situace výrazně nepostihla. Zaznamenaly ho ale kamnářské obchody, které musely zůstat během prvních vln pandemie zavřené.
Mnoho lidí, rodin a dětí zůstalo doma na homeofficech a online výukách. Takže byla zvýšená spotřeba domácího vytápění. Zvýšila se poptávka po řemeslnících z tohoto oboru?
Kamnáři teď doslova neví, kam dřív skočit. Mnoho lidí si během pandemie uvědomilo, že nejsou připraveni na takovéto nenadálé krizové scénáře, a že lokální topidlo spalující kusové dřevo jim vždy, ať se kolem děje cokoli, ať je zima či léto, zajistí nezávislost a pomůže relativně jednoduše překlenout těžké časy. Pandemie covidu navíc tak trochu zesílila to, co říkají kamnáři o moderních kamnech už roky. Že jde o ekonomická, ekologická, estetická topidla, která musí i ve 21. století patřit mezi podporované zdroje pracující s obnovitelnou energií uloženou v biomase.
Jak se promítají do spotřeby tepla a oboru kamnářství vysoký růst cen energií a inflace?
Tady je rovnice poměrně jednoduchá. Nárůst cen na vstupu musí výrobci, prodejci i samotní kamnáři promítnout do cen na výstupu. Nevím o nikom, kdo by měl v cenové politice v minulosti takovou rezervu, chcete-li marži, že by v rámci ní mohl teď držet staré ceny. Výroba kamnářských materiálů je energeticky náročná, spousta provozů (např. šamotárny) je závislá na dodávkách plynu, takže předpokládám, že nás vývoj v příštích měsících může ještě pěkně překvapit.
Promítají se do oboru i moderní technologie? Jak?
Srovnáme-li současnost s nedávnou minulostí, tedy situací třeba před dvaceti, třiceti lety, můžeme mluvit o opravdu zásadních technologických změnách. Kvůli vysokým požadavkům na účinnost a nízké emise zmizel u topidel spalujících kusové dřevo rošt. Vzduch do ohniště se přivádí jiným způsobem, strop ohniště je izolovaný a celá spalinová cesta se velmi přesně dimenzuje. Při navrhování a stavbě kamen zohledňujeme rychlost proudění a teplotu spalin i celkové tlakové ztráty celého systému. Bez výpočetní techniky a moderních materiálů a pojiv, se kterými dnes kamnáři běžně pracují, by to samozřejmě nešlo. Na počátku 90. let minulého století byla česká kamnařina oborem kutilů a chalupářů. V Rakousku, Německu či Švýcarsku byli o třicet let dále. Dnes už jsme naštěstí srovnali krok, Cech kamnářů ČR je mimochodem také členem VEUKO (Evropská asociace stavitelů kachlových kamen), takže nejnovější informace o oborovém dění v Evropě máme stále k dispozici a můžeme tak srovnávat, pracovat na vývoji a vše nové i aplikovat v praxi.
Jaká je budoucnost lokálních topidel v souvislosti s klimatickými změnami?
Budou-li lidé rozumní, budou-li s vyrobenou energií pracovat co nejefektivněji, a budou-li dostupné energetické zdroje dobře diverzifikovat, nevidím budoucnost lokálních topidel nijak dramaticky. Pracujeme zde s obnovitelným zdrojem energie a ze statistik víme, že relativně velká část objemu ročně vytěžené dřevní biomasy se nedá zpracovat jinak, než ji využít na topení (méně kvalitní nebo nějak poškozené dřevo, atd.). Topení dřevem v moderních kamnech je účinný, k životnímu prostředí šetrný a také relativně levný způsob vytápění. Nízký faktor tzv. primární neobnovitelné energie u topení kachlovými kamny je navíc hodně silným argumentem při aktuální snaze o maximální energetickou soběstačnost.
Jak se promítá do oboru kamnářství využívání obnovitelných zdrojů energie, trvalé zvyšování jejich podílu na spotřebě energie v Česku a jejich udržitelný rozvoj?
Kamnařina je na spalování biomasy založena. Dřevo ale můžeme spálit v kamnech buď špatně, tedy s nízkou účinnost spalování i topení a vysokým podílem emisí, nebo co možná nejlépe. Já preferuji tu druhou variantu. Znamená to ale za prvé instalovat pouze moderní topidla s výbornými účinnostními a emisními parametry – platné evropské normy a směrnice ostatně nic jiného ani nepřipouštějí – a za druhé učit lidi správně topit. Osoba uživatele je zde totiž zcela zásadní a je až s podivem, kolik lidí dnes vůbec netuší, jak správně se má v kamnech topit. Přitom by mělo jít o dovednost na úrovni základní školy.
Dřevní biomasa patří mezi obnovitelné zdroje energie. Jak jsme na tom v ČR s touto surovinou? Je dosažitelná pro všechny domácnosti?
Před kůrovcovou kalamitou byly roční přírůstky dřevní biomasy vždy standardě větší, než byl objem její těžby. Kůrovec tuto rovnováhu pravděpodobně narušil, ale přesná čísla k dispozici bohužel nemám. O dosažitelnosti pro všechny domácnosti v ČR však nemohla být řeč ani před tím, ani teď. Proč také? Dovedete si představit, že by třeba všechny domácnosti ve velkých městech řešily svou tepelnou pohodu prostřednictvím kamen? To je zcela nesmyslná hypotéza. Jsou místa, kde je vytápění kamny tím zcela nejlepším, nejvýhodnějším a nejpříjemnějším způsobem topení – preferovat ho bude jistě venkov, lidé z menších měst. A pak jsou lokality, kde to minimálně z logistických důvodů úplně vhodné není. Doby, kdy byla v každém bytě pražského činžovního domu kamna, se jistě už nevrátí. Lidé, kteří zde žijí, už dávno spoléhají na jiný energetický zdroj a z mnoha důvodů to nebudou měnit. Je to stejné, jako kdybyste chtěli budovat vodní elektrárny na poušti, která je však doménou fotovoltaiky.
Jak bude vypadat obor energií a zajišťování tepla do budoucna?
Nejsem věštec, ale podstatné bude, myslím, správné rozložení energetického mixu celé Evropy. Pro rychlý odklon od ruského plynu už je zcela jasné, že u nás musíme počítat, tak jako doposud, s jadernou energetikou. Vedle toho však může existovat pestré spektrum obnovitelných zdrojů energie, mezi které bude jistě patřit i dřevní biomasa, a tedy také topení v kamnech. Země západní Evropy tohle už dávno dobře ví a akumulační kamna spolu s komínem tam patří k základním prvkům obydlí. S tím souvisí i rozumná veřejná podpora tohoto způsobu vytápění. Kdo má doma dnes kamna, ideálně i se sporákem, ten se uzavření plynových kohoutků určitě nebojí. Zároveň však také od státu v tomto směru nic nepotřebuje. Je totiž vpravdě nezávislým. Zákazníci nás kamnářů ví, o čem mluvím. A ještě na jednu věc nesmím zapomenout. Život s akumulačními sálavými kamny je prostě super!
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Liborem Soukupem
Zdroj: Renáta Lucková