Recenze novely energetického zákona

Autor: vláda
Datum předložení: 27. 6. 2022
Hodnocení EM: 50%
Levnou elektřinu draze nakoupíme na drážďanské energetické burze, kde se do ceny promítají povolenky a ekologické vypínání špinavých zdrojů bez dostatečné náhrady ve zdrojích obnovitelných. K tomu samozřejmě panika plus fakt, že cena energií bývá provázaná. Když zdraží plyn a ropa, uhlí a elektřina jdou nahoru automaticky také.
Ne každému to vadí. „Grýndýlisti“ se už dlouhé roky pokoušejí cenu energií uměle zdražit emisními povolenkami, uhlíkovou daní, poplatky za obnovitelné zdroje, o kterých ekologové mimochodem tvrdí, že elektřina z nich je mnohem levnější než ze zdrojů emisních. Zapomínají ale dodat, že pouze pod podmínkou, když se k ceně konvenčních zdrojů připočítají nepřímé náklady dopadů na životní prostředí. V enviromentální ekonomii (to skutečně existuje) se tomu říká externalizace nákladů, díky které do nákladů nežádoucích zdrojů započítáte kdeco, včetně léčby klimatické tísně, až vám nakonec vyjde, že levné je vlastně drahé a naopak.
Proč jim to v Evropě prochází? Buď mají třikrát vyšší platy, díky čemuž se zdražení lépe vsákne, nebo žijí na jihu Evropy, kde si s topnou sezónou nemusejí dělat takové starosti jako našinec. Pro střední a východní Evropu zelení spasitelé doporučují teplé svetry, šlapací kola a brýle na noční vidění místo svícení.  Naší vládě by podobná opatření asi neprošla, a proto koncem června schválila „válečný balíček na pomoc firmám a domácnostem“.  Balíčky jsou vůbec móda, která se k nám šíří z Evropy, kde se balíčkuje jako o závod. Jen tato vláda už v dubnu schválila „balíček opatření proti růstu cen pohonných hmot“ a „balíček rodinné pomoci“, o balíčcích vlády minulé ani nemluvě,
Fialova vláda pro příští topnou sezónu vyhradila 66 miliard, což zase není tak málo, jak byste od Stanjury čekali. Když válečný (to abyste věděli, kdo za všechno může) balíček rozbalíme, najdeme v něm mimo jiné novelu energetického zákona s dlouho slibovaným úsporným tarifem. Podle věcně příslušného ministra Síkely bude úsporný tarif administrativně nenáročný, nebude nutné o něj žádat, těšit se může každý kromě chalupářů. Vládě dá možnost pružně reagovat na vývoj situace a podle ní o pomoci domácnostem rozhodnout. Právě „pružná reakce“ je však možným zdrojem budoucího zklamání. Zákon je totiž konstruován tak, že záleží pouze na vládě, kolik na energie přidá.
Nikoli zákon, ale vláda svým nařízením stanoví kategorie odběrných míst zákazníků, u kterých se příspěvek zohledňuje, výši příspěvku na jednotlivá odběrná místa zákazníků, u nichž se příspěvek zohledňuje, přičemž maximální výše příspěvku na jednotlivé odběrné místo nesmí překročit 20 tisíc Kč. Jinými slovy vlastně zákon jenom říká, že vláda může rozhodnout, komu, kdy a kolik na energie přidá, přičemž fakticky taky může říci, že nikomu nic, protože válka, Putin a Babiš. Z tohoto pohledu je konstrukce zákona minimálně nezvyklá, neboť zmocňuje vládu k nemalým výdajům, aniž by o nich rozhodla sněmovna, jak bývá u rozpočtových výdajů zvykem.
Záhadou zůstává, jak za takových okolností bude vypadat zákon o státním rozpočtu, kde bývají předem dány příjmy, výdaje a schodek. Ne že by to tak vždycky dopadlo, ale dávat k výdajům a schodku rovnou otazníky v řádu desítek miliard není zrovna standardní postup. Otázkou také je, zda čistě zmocňovací zákon na sypání peněz z vrtulníku bude v souladu s ústavním pořádkem. Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, což neznamená, že meze mohou být úplně bezbřehé.  Ke znakům právního státu totiž patří zásada právní jistoty, přičemž její nezbytnou součástí je předvídatelnost práva a postupů orgánů veřejné moci.
Příspěvek státu má charakter dotace, která putuje ze státního rozpočtu na obchodníky s elektřinou nebo plynem. Ti jsou povinni příspěvek ve výši stanovené nařízením vlády odečíst zákazníkovi z účtu za dodávku elektřiny nebo plynu. Příjemcem podpory tak fakticky bude koncový zákazník, za kterého stát prodejci uhradí část vyúčtování. Na základě tohoto mechanismu vláda tvrdí, že se nejedná o veřejnou podporu, neboť koncovým příjemcem bude nekomerční zákazník. Mechanismus pro snížení ceny komodity je spojen s vybranou distribuční sazbou (tarifem) v elektroenergetice a kategorií zákazníka určeného roční spotřebou v plynárenství, neboť tam tarifní struktura neexistuje.
Cílem navrhované právní úpravy snížit cenu elektřiny a zemního plynu konečným zákazníkům při mimořádných tržních situacích. Těmi se rozumí stav, kdy se podstatná část občanů státu dostává do vážných finančních problémů v důsledku vysoké ceny elektřiny nebo zemního plynu. „V takové situaci se bezpochyby nachází české domácnosti právě nyní“, říká se v důvodové zprávě a je určitě fajn, že na to vláda chce reagovat mimořádným opatřením. Přiznávat a tím fakticky odpírat poměrně výrazná práva občanům, aniž by dotčení předem tušili, zda budou patřit mezi vyvolené, je ale postup zavánějící značnou libovůlí, která oporou právního státu rozhodně není.
Foto: Pixabay
Zdroj: redakce EM