V souvislosti s událostmi na Ukrajině a zejména opatřeními přijatými v této souvislosti vůči Rusku a Bělorusku orgány EU vyvstala otázka, jak a nakolik má advokát zkoumat své klienty z pohledu, zda na ně dopadají vyhlášené sankce.
Na otázku, jaké povinnosti a jaká omezení vyplývají pro advokáty z mezinárodních sankcí, se snaží odpovídat v Advokátním deníku vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK Petra Vráblíková.
Pro advokacii nejpodstatnější otázkou je otázka tzv. sankčního seznamu, tj. otázka, zda zkoumat svého klienta ve vztahu k mezinárodním sankcím, jak nakládat s osobami, které byly na tento seznam zařazeny, říká Vráblíková úvodem.
Základní právní předpisy
Ve vztahu k povinnostem advokáta podle Zákona o některých opatřeních proti praní peněz a financování terorismu, se nic nemění. Základní pravidla vycházející ze Zákona o provádění mezinárodních sankcí jsou pouze dvě – oznámit držení majetku nebo osobu a majetek podléhající mezinárodním sankcím a nenakládat s tímto majetkem, ledaže by mu hrozilo zničení nebo znehodnocení. „Pokud advokát postupuje v rámci plnění AMLZ povinností, je povinen zjistit, zda klient nebo osoba ve vlastnické a řídící struktuře klienta nepodléhá mezinárodním sankcím, a to v rámci kontroly klienta podle § 9 AMLZ. Pokud s klientem uzavírá obchodní vztah, je povinen provést kontrolu klienta před jeho uzavřením. Zjištění, že je zde klient nebo jiná osoba podléhající mezinárodním sankcím, je automatickým důvodem podání oznámení i tehdy, pokud ještě nebyl smluvní vztah sjednán,“ konstatuje Vráblíková.
Oznamovací povinnost má i tedy, pokud nedrží žádný majetek klienta, ale jím kontrolovaným právním vztahem prochází osoba podléhající mezinárodním sankcím v pozici:
- klienta,
- osoby ve vlastnické nebo řídící struktuře klienta (členové orgánů obchodních společností, osoba s koncovým vlivem, koncový příjemce),
- osoby jednající za klienta, touto osobou se myslí rovněž svěřenský správce jednající jménem svěřenského fondu, jinou osobu, která na obchodu participuje (zprostředkovatel, osoba s neformálním vlivem, odborný zástupce, konzultant, apod.), pokud je povinné osobě známa.
„Povinnost mlčenlivosti stanovená v § 38 AMLZ se týká pouze podání oznámení podezřelého obchodu, tzn. advokát může klientovi sdělit, že jeho majetek podléhá mezinárodním sankcím, může převzít jeho zastoupení v řízení o rozhodnutí FAÚ nebo opravném prostředku proti němu podle § 12 ZMS a v tomto řízení jej zastupovat,“ konstatuje Vráblíková dále.
Oznámení majetku podle § 10 a 11 ZMS
Dle ustanovení § 10 ZMS každý, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že se u něj nachází majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, je povinen učinit o tom bez zbytečného odkladu oznámení Finančně analytickému úřadu (FAÚ) MF. Jestliže při přípravě nebo při uzavírání smlouvy vznikne podezření, že na jednu ze stran závazkového vztahu se vztahují mezinárodní sankce, nebo že předmětem závazkového vztahu je nebo má být majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, avšak toto podezření není možné před nebo při uzavírání smlouvy hodnověrně ověřit, vzniká oznamovací povinnost bezprostředně po uzavření smlouvy.
Limitem povinností advokáta v daném případě je skutečnost, pokračuje Vráblíková, že ZMS neobsahuje průlom do zákonné povinnosti mlčenlivosti, tento je však nastaven ve vztahu k procesům uplatňovaným v rámci opatření proti praní peněz a financování terorismu (AML/CFT). „Sama skutečnost, že advokátní povinnost mlčenlivosti by mimo rámec povinností podle AML/CFT bránila ohlašovací povinnosti podle zákona o mezinárodních sankcích, nezbavuje advokáta vyhovět dalším zákonným povinnostem, které jsou zakotveny v § 11 ZMS.“
V oznámení o majetku je třeba uvést tyto skutečnosti: stručný popis majetku, jeho hodnotu, pokud je oznamovateli známa, a jeho umístění v době oznámení, kdo je vlastníkem majetku, pokud je to oznamovateli známo, zda hrozí bezprostřední nebezpečí poškození nebo znehodnocení majetku anebo jeho užití v rozporu se zákonem, a další informace o majetku, které oznamovatel považuje za významné, kontakt na oznamovatele. Tuto oznamovací povinnost mají všechny osoby, tedy potenciálně i klienti advokáta, jejich smluvní partneři protistrana apod.
Zákaz nakládat s majetkem
Zákaz nakládat s majetkem je generelní, vztahuje se jak na situace ohlášen postupem podle § 18 AMLZ, tak i na majetek ohlášení podle § 10 ZMS. Zákaz vzniká zjištěním, že jde o majetek podléhající mezinárodním sankcím, nikoliv podáním oznámení. Osobám, které mají v držení majetek podléhající mezinárodním sankcím ukládá zákon povinnost nenakládat s tímto majetkem jinak než za účelem jeho ochrany před ztrátou, znehodnocením, zničením nebo jiným poškozením, a to od okamžiku, kdy se dozví, že majetek v jeho dispozici je považován za majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce. „Je přitom lhostejné, o jaký typ majetku se jedná a jak byl získán. Může jít o peněžní prostředky (z úschovy, správy majetku klienta, punktum nebo přísudek sporu, prostředky nabyté na základě soukromoprávního titulu apod.) Nemusí jít o majetek, který advokátu zaslal klient, podstatné je, že je ve vlastnictví sankcionované osoby.
Ten, u koho se nachází majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, má nárok uplatňovat vůči státu náhradu nezbytně nutných nákladů souvisejících s jeho správou a ochranou od okamžiku doručení oznámení FAÚ. Nárok na náhradu nákladů podle tohoto ustanovení nemá subjekt nebo osoba, na něž se vztahují mezinárodní sankce, ani osoby s nimi spolupracující, jim blízké či s nimi podnikatelsky nebo jiným způsobem spojené,“ vysvětluje Vráblíková s tím, že obdobnou povinnost má klient v situaci, kdy vstoupil do smluvních nebo jiných vztahů se sankcionovanou osobou.
Vydání majetku na výzvu FAÚ
O nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, rozhoduje Finanční analytický úřad podle § 12 ZMS. Omezení směřují pouze ve vztahu k majetku těchto osob, advokát tedy smí vstoupit s osobou, na jejíž majetek se vztahují mezinárodní sankce, do smluvního vztahu, jehož předmětem je poskytování právních služeb, pokud nesměřují k dispozicemi s majetkem sankcionované osoby.
Podílet se vědomě nebo záměrně na činnostech, jejichž cílem nebo důsledkem je obcházení zákazů stanovených v těchto předpisech je zakázáno. FAÚ zveřejnilo výstrahu týkající se zvýšeného rizika obcházení mezinárodních sankcí proti Rusku, které je například spojeno se subjekty ze států, které jsou nakloněny ruskému režimu nebo jsou obchodními partnery Ruska, se subjekty, které nebudou vzbuzovat podezření, že prostřednictvím nich dochází k obcházení mezinárodních sankcí např. subjekty se sídlem v EU s ruskou nebo běloruskou účastí fyzických či právnických osob, se zbožím, na které jsou uvaleny sankce, a které bude vydáváno za zboží, které těmto sankcím nepodléhá, upozorňuje Vrábliková závěrem.
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
