Rozhovor s JAROSLAVEM DUBSKÝM a MIROSLAVEM KOCMANEM, partnery mezinárodní poradenské kanceláře Rödl & Partner.
Jaroslav Dubský
U společnosti Rödl & Partner působí jako auditor, partner a vedoucí týmu. Specializuje se na audity a prověrky účetních závěrek dle IFRS, HGB a českých účetních předpisů a transakční poradenství včetně due diligence. Jeho významným zaměřením jsou mezinárodní účetní standardy IAS/IFRS.
Miroslav Kocman
U společnosti Rödl & Partner působí jako daňový poradce, partner a vedoucí oddělení daní. Zaměřuje se na daňové poradenství pro společnosti z německy mluvících zemí, které vstupují na český trh nebo na něm působí. Jeho specializací je mezinárodní zdanění a daňové poradenství při M&A.
Začínal jste původně v devadesátých letech v auditorské firmě Coopers & Lybrand, pozdějším PricewaterhouseCoopers. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
JD: Do Coopers & Lybrand jsem nastoupil koncem roku 1991. Na dobu devadesátých let vzpomínám velmi rád, vše bylo tehdy v pohybu, všude bylo mnoho entusiasmu, pracovalo se déle než většinou dnes, ale byla tam výborná parta a změny ve všech oblastech života byly viditelné na každém kroku. Samozřejmě se postupně rozvíjela i auditorská a účetní profese, z té doby bylo nejvíce novinek. Po privatizaci a v dalším období docházelo po vzoru z mateřských koncernů také k zásadním pozitivním změnám firemní kultury u klientů.
Velmi nás tehdy lákala práce v renomované mezinárodní společnosti, k čemuž kromě možnosti získání nových zkušeností a znalostí patřila také spolupráce s kolegy z Velké Británie, Německa, Holandska a dalších zemí, od kterých jsme se mnohé naučili a leccos „okoukali,“ a kteří byli zase na druhé straně také okouzleni prací v zemích bývalého „východního“ bloku, které byly o mnoho jiné než v jejich představách a které je najednou obohacovaly o zcela nové zážitky a zkušenosti. Samozřejmě již tehdy byli fascinováni Prahou a rovněž i vznikající svobodou. Mnozí z nich se dnes někdy v Praze rádi zastaví a v nejlepším vzpomínají na tu úžasnou atmosféru, kterou předtím a ani potom ve své zemi nezažili.
Z dnešního pohledu by samozřejmě mladé generaci chyběly zejména internet a chytré mobilní telefony, na začátku devadesátých let pouze někteří z pracovníků i v Big Six (tehdy byla tzv. „velká šestka“) měli svůj počítač či fax, notebooky přišly někdy v polovině devadesátých let, mobilní telefony a internet ještě o rok či dva později. Zkrátka v devadesátých letech ještě byly typické papírové spisy s předtištěnými programy auditu v angličtině a ručním zpracováním podkladů jen s pomocí kalkulačky…
MK: Já jsem nastoupil do PricewaterhouseCoopers až koncem devadesátých let, a to nikoliv do pražské, ale do brněnské pobočky. Daňové oddělení tehdy nebylo početné a i díky tomu jsme se jako čerství absolventi vysokých škol velmi rychle dostali k samostatné a odpovědné klientské práci. Je pravda, že pracovní doba sice byla dlouhá, ale vztahy s kolegy byly velmi přátelské a dodnes jsem s některými z nich v kontaktu.
Kdybych měl říct, co mi práce v BIG4 dala, budu si stát za tím, že pro absolventa vysoké školy, který chce pracovat v daňovém poradenství, představuje zaškolení v mezinárodní kanceláři tu nejlepší možnost, jak získat zkušenosti a předpoklady pro úspěšnou kariéru v poradenství. Práce v PricewaterhouseCoopers byla tvrdá škola, ale principy fungování týmu, jeho budování, akvizice a jednání s klienty, které jsem se tam naučil, využívám víceméně dodneška.
ACCA (the Association of Chartered Certified Accountants) je nejrychleji rozvíjející se profesní skupinou pro finanční povolání na světě a pomáhá lidem stát se úspěšnými finančními profesionály.
Vy jste byl dokonce jedním z prvních v regionu střední a východní Evropy, kdo složil ještě v angličtině tyto mezinárodní finanční zkoušky. Co vám to dalo do života?
JD: Pro mě studium ACCA byla velká škola. Jako absolvent obchodní fakulty VŠE z konce osmdesátých let jsem pochopitelně měl značnou potřebu si doplnit znalosti jak ve finančním a manažerském účetnictví, tak i v pochopení fungování tržní ekonomiky, což vše mi ACCA dalo.
Přineslo nám nutnost se přeorientovat na jiné myšlení, podněcovalo nás kriticky uvažovat o různých možnostech účetního vyjádření dané skutečnosti, argumentovat o výhodách a nevýhodách té či které varianty, což nás vlastně výborně připravilo na celý řetěz změn v oblasti účetnictví a ekonomiky nejen v devadesátých letech minulého století. Zároveň nám umožnilo, abychom byli schopni účinněji vysvětlovat české účetní předpisy zahraničním investorům, vlastníkům i skupinovým auditorům v zahraničí, včetně toho, proč a v jakých aspektech se liší od jejich úpravy a jak ta či ona odchylka ovlivní jejich bilance, plány a podnikatelské záměry.
Také zkouškový systém a hodnocení testů byly značně odlišné od nám známého systému z vysoké školy. Bylo samozřejmě nezbytné si hned zpočátku významně zlepšit znalosti angličtiny. Studium jsme měli společně s kolegy ze zemí dnešní Visegrádské čtyřky, což mě obohatilo o poznatky, jaké změny u nich probíhají, v čem se liší, v čem se naopak shodují, a tím dalo širší rozhled. A samozřejmě mi přineslo i nová přátelství, z nichž některá přetrvávají dodnes.
Začátkem devadesátých let byl český účetní a daňový systém velmi odlišný od mezinárodních standardů. Podařilo se za dobu od Sametové revoluce úplně sladit český systém s mezinárodními standardy a požadavky?
JD: Za uplynulé období se český systém značně přiblížil, v mnoha oblastech de facto i sladil s požadavky mezinárodních účetních standardů (IAS/IFRS), ale stále existuje základní rozdíl koncepčního rámce a cílů vykazování. IAS/IFRS je systém sloužící zejména potřebám velkých a mezinárodních investorů – ve velké míře proto vykazují dle těchto standardů kótované společnosti a finanční instituce, jeho významným cílem je srovnatelnost účetních závěrek různých entit.
Naproti tomu národní účetní systémy (ČR, ale i ostatní země – Německo, Francie, apod.) sledují v rámci svých cílů primárně také fiskální cíle, tj. účetní závěrky dle těchto národních účetních systémů slouží také jako výchozí bod pro daňové účely, což znamená, že se do nich v určité míře promítají vlivy příslušné národní daňové legislativy. V rámci EU je však snaha harmonizovat tyto jednotlivé účetní systémy členských států v rámci účetní směrnice, která určuje variantní povolené postupy účtování, oceňování a vykazování jednotlivých položek a účetních operací včetně několika variantních formátů rozvahy, výkazu zisku a ztráty a dalších částí účetní závěrky.
MK: Na rozdíl od účetnictví nebyly v devadesátých letech v oblasti daní tak široce akceptované a používané standardy, které by upravovaly například zdanění pasivních příjmů. Lze říct, členské země OECD se řídily její jednotnou metodikou při zdaňování zahraničních příjmů. Úprava zdanění příjmů, které neměly vazbu na zahraničí, byla a stále je v kompetenci jednotlivých států.
Zásadní změnou pro český daňový systém byl vstup České republiky do EU v roce 2004, kdy do našich daňových zákonů musela být převzata závazná daňová pravidla EU. Následně byla implementována řada Směrnic EU upravujících jak oblast přímých daní, tak DPH. Od té doby naše daňové předpisy ovlivňuje nejen metodika OECD, ale také EU. Příkladem těchto vlivů je například pokyn Generálního finančního ředitelství ke službám s nízkou přidanou hodnotou poskytovaným mezi spojenými osobami, který vychází jak z doporučení pracovní skupiny EU pro otázky zdaňování nadnárodních podniků, tak z metodiky Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy od OECD.
Jak vidíte vývoj auditu, finančního a daňového poradenství od devadesátých let dodnes? Které výrazné milníky ovlivnily zásadní změny?
JD: Audit i finanční poradenství, zejména v oblasti M&A a IT poradenství, stejně tak jako daňové poradenství, prošly za dobu od devadesátých let úspěšným vývojem směrem vzhůru. V této oblasti je nejlépe vidět, jak velký kus cesty jsme od té doby urazili a celá tato oblast je v převážné většině subjektů nyní mnohem kvalitnější, profesionálnější a vyspělejší.
Dá se říci, že průběhu devadesátých let, ale i v další dekádě, byly tyto obory v mnoha ohledech větším „dobrodružstvím.“ U klientů byla velmi častá fluktuace vedoucích pracovníků a účetních, controlling mnohde neexistoval a u společností se zahraničním vlastníkem byla často hlavní kvalifikací znalost cizího jazyka bez ohledu na odbornost a zkušenosti. Oblast IT byla tehdy zcela jiná, podniky měly celou řadu subsystémů a modulů, které nebyly kompatibilní a spolu příliš nekomunikovaly. A samozřejmě celá řada agend u klientů byla vedena ručně. Dalším problémem byly časté změny zákonů bez autoritativních interpretací a výkladů. Díky všem těmto faktorům bylo volné pole pro chybovost, která tehdy byla opravdu řádově větší.
Z pohledu auditu bylo základním milníkem založení Komory auditorů ČR v roce 1993 a ve stejném roce začal platit zákon o auditorech a komoře auditorů (do té doby vznikající profese fungovala podle zákona o ověřovatelích účetních závěrek). Dalším důležitým okamžikem bylo přijetí Mezinárodních auditorských standardů (ISA) za standardy používané v Česku, což přispělo k zpřísnění provádění auditu, ale také k větší transparentnosti a uznání ze strany zahraničních subjektů. Česká auditorská profese se tak zařadila po boku zemí, které tyto přísné mezinárodní standardy přijaly. Ještě dnes některé členské země EU tyto standardy implementovány ve svém právním řádu nemají. V rámci profese byl důležitý ještě jeden mezník – založení Rady pro veřejný dohled nad auditem (RVDA), která kromě jiných úkolů má na starosti zejména kontrolu kvality u auditorů, kteří jsou auditory subjektů veřejného zájmu. A nakonec bych rád uvedl i nástup důležitého trendu – digitalizace – v posledních několika letech.
MK: Zásadní změnou v oblasti daní je bezesporu digitalizace. Ještě v devadesátých letech bylo pro daňové poradce obvyklé stát v poslední den lhůty pro podání daňových přiznání do zavírací hodiny ve frontách na poště, aby všechna přiznání byla podána včas. Z tohoto pohledu je možnost elektronické komunikace s finančním úřadem nenahraditelnou pomocí. Díky tomu, že naše kancelář přestoupila na systémové IT řešení, které umožňuje vzdálený přístup a zpracování klientské agendy, byli naši daňoví poradci v době nouzových opatření v souvislosti s epidemií koronaviru připraveni zpracovat agendy našich klientů vzdáleně. Dnes už pracujeme znovu z kanceláře, ale v případě potřeby můžeme okamžitě znovu přejít na home office režim, bez toho, že by to mělo na naše klienty a plnění zakázek negativní vliv.
Můžete krátce nastínit, jaké jsou hlavní rozdíly mezi IFRS (Mezinárodní standardy účetního výkaznictví) a českými předpisy, zabývajícími se problematikou účetnictví?
JD: Hlavním rozdílem zůstává, že české účetní předpisy dosud plně nepřevzaly princip „převahy ekonomické podstaty nad právní formou,“ což je jedna z hlavních účetních zásad IAS/IFRS. Tento rozdíl se pak promítá v mnoha oblastech. Typické rozdíly jsou například ve vykazování leasingu a nájmů, v oblasti oceňování a klasifikaci položek dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, okamžiku uznání výnosů včetně rozpracovaných zakázek, vykazování fúzí včetně vykazování a odpisování goodwillu/badwillu, rozdílné tituly pro tvorbu rezerv včetně jejich vykazování, apod.
Obecně IAS/IFRS umožňuje v mnohem větší míře vykazování v reálné hodnotě (fair value) než český či jiné národní účetní systémy. Rozdíly jsou také ve variabilitě a konstrukci hlavních účetních výkazů a požadavcích na zveřejnění v příloze/komentáři k účtům, kdy IAS/IFRS ukládají mnohem širší povinnosti než české účetní předpisy
Má Česká republika v účetním a daňovém systému svoje specifika? Jaká?
JD: V rámci účetního systému umožňuje ČR vykazování účetních konsolidovaných a individuálních účetních závěrek podle IAS/IFRS celé řadě subjektů, čímž se řadí mezi zeměmi EU k těm, které v nadprůměrné míře tento systém do svého řádu připustily. Naše účetní předpisy, které se od roku 2004 měnily relativně málo (což většina profese považuje za jejich pozitivum), lze označit jako standardní systém, který se nijak extrémně neodlišuje od podobných systémů v jiných členských státech EU, zejména ve střední Evropě – zde je patrný rovněž vliv účetních směrnic EU, které ČR před svým vstupem do EU v roce 2004 musela implementovat a nyní každé nové směrnice také zavádět.
Samozřejmě, dají se nalézt „perličky,“ které ale nejsou určující a nejsou zásadní. Například vykazování oceňovacího rozdílu k nabytému majetku představujícího (nepřesně) jakýsi ekvivalent goodwillu v rámci dlouhodobého hmotného majetku či poměrně složité členění položek časového rozlišení než bývá zvykem v jiných zemích – například položka „komplexních nákladů příštích období“ či dohadné účty vs. časové rozlišení – mohou být považovány za naše specifikum. Dalším případem jsou zákonné rezervy na opravu majetku, které jsou při splnění daných podmínek daňově uznatelným nákladem, nejsou v jiných zemích v této podobě známé.
MK: Při celé řadě zakázek spolupracujeme se zahraničními kancelářemi Rödl & Partner a máme tak možnost srovnání. Nejčastěji se setkáváme se zakázkami pro klienty z Německa, kde je daňové právo propracované velmi detailně a prostor pro interpretace a domněnky na straně daňových poradců a správce daně jsou významně menší než u nás v České republice. Toto vnímám jako nedostatek českého daňového systému.
Jdou český účetní a daňový systém vždy v souladu i s právní legislativou a předpisy?
JD: To je poměrně složitá a komplexní otázka, kterou lze odpovědět z různých úhlů pohledu. Obecně vzato by v principu neměl existovat významný nesoulad, nicméně vzhledem k zavedené praxi přijímání zákonů a různých „přílepků“ k nim, včetně mnohdy nepříliš srozumitelných přechodných ustanovení, kdy se dělají změny až na poslední chvíli, se to prostě stává. Nezbytné pak je přijmout technickou novelu a uvést nesoulad do pořádku.
Dalším případem je odlišné názvosloví/pojmy například v zákoně o obchodních korporacích, účetních předpisech a daňových zákonech a legislativě. Zde by určité sladění bylo na místě. Jako mnohem větší problém ale vnímám narůstající komplexnost legislativy – zejména to je u daňových zákonů – v nichž se běžný člověk mnohdy těžko vyzná. V některých případech není ani pro nás snadné poskytnout klientům jednoznačnou odpověď.
V Rödl & Partner poskytujete poradenství pro zahraniční investory, zejména z německy mluvících zemí a ze západní Evropy. Mají tito zahraniční investoři stále zájem o české investice?
JD: V posledních letech existoval značný zájem zahraničních investorů o investice v Česku, což učinilo Česko podle některých pramenů jedničkou v regionu střední a východní Evropy. Samozřejmě od vypuknutí pandemie koronaviru COVID-19 došlo ke zpomalení a nyní evidujeme menší počet M&A transakcí či poptávek tyto transakce v dalším časovém horizontu uskutečnit. Určitou výjimkou jsou investice v oblasti nemovitostí, kde některé transakce nyní s klienty realizujeme. Mnozí klienti se nyní soustřeďují na „doladění“ (optimalizaci) interních struktur, a to jak přímo snížením počtu společností ve skupině, tak i snahou o zefektivnění svých vnitřních procesů.
MK: Řada německých investorů vnímá aktuální negativní důsledky pandemie koronaviru jako investiční příležitost. V průběhu letošního léta jsme zaregistrovali zvýšený zájem o informace o investičních příležitostech do nemovitostí i výrobních podniků. Zároveň je potřeba říct, že potencionální zájemci jsou opatrnější než dříve a své investiční rozhodnutí velmi detailně zvažují.
V současnosti dochází v mnoha firmách ke generační výměně majitelů a manažerů firem. Jaké nové myšlenky a styl řízení dle vás tato nová vlna přináší?
JD: Našimi klienty jsou mnohdy společnosti – rodinné podniky (tzv. Mittelstand – střední stav), jejichž majitelé pocházejí z německy mluvících zemí, kdy nyní nastupuje již třetí či dokonce čtvrtá generace majitelů. Je patrné, že nová generace často absolvovala mezinárodní vzdělání (např. v oblasti ekonomiky a řízení), což se projevuje odlišným stylem řízení od stylu jejich rodičů či prarodičů. Velkou roli u této nastupující generace majitelů hrají moderní technologie, IT a prostředky komunikace a větší důraz kladou na řízení pomocí ekonomických ukazatelů a nástrojů controllingu, zatímco generace jejich rodičů či prarodičů se soustřeďovala více na jádro svého podnikání – tj. obchod, výrobu a měla značné technické znalosti a praktické dovednosti v oboru. Oblast ekonomiky často vnímala jako odraz provozní situace, kterou výborně a do detailu znali.
MK: Noví majitelé jsou také proto více ochotni přijímat manažery na vybrané pozice s většími kompetencemi než jim vymezili jejich rodiče. Nicméně i nadále pozorujeme velkou angažovanost a identifikaci těchto majitelů s „rodinným“ podnikem a jeho zaměstnanci, zejména v čase pandemie koronaviru to bylo zřetelné. Také se více se komunikuje v angličtině, což nebylo pro předchozí generace v Německu typické.
JD: U klientů s českými vlastníky mám s těmito situacemi zatím méně zkušeností, pokud se tyto případy vyskytly, řešila se velmi často spíše otázka prodeje společnosti/podniku, kdy nastupující generace nejevila o pokračování v podnikání započatém svými rodiči větší zájem, a prodej byl jediným schůdným řešením. Je to dle mého názoru škoda, tímto se z naší země ztrácí část podnikatelské tradice a možností posílení naší ekonomické síly v budoucnosti.
Dnes je celosvětově trendem digitalizace a sdílená ekonomika. Ovlivňuje to výrazně i český účetní a daňový systém a možnosti auditu?
JD: Zcela určitě, nastupující digitalizace již zčásti ovlivňuje možnosti auditu a zprostředkovaně i český účetní a daňový systém. Pokud jde o sdílenou ekonomiku, zde bude hodně záležet jak na dalším vývoji daňové a jiné legislativy pro tuto oblast (např. AirBnB, Uber Taxi, apod.), tak i postupné změně mentality a chování spotřebitelů od vlastnictví směrem ke sdílení (např. sdílení aut a dalších prostředků dopravy ve velkoměstech), nicméně se zdá, že si tyto nové trendy již své místo našly.
Přechod k elektronickým dokladům, elektronická komunikace se státní správou (datové schránky, EET, kontrolní hlášení, ukládání do sbírky listin obchodního rejstříku, evidence skutečných vlastníků, apod.), zadávání dokladů do účetnictví pomocí QR kódů, to vše je nyní běžnou součástí pracovního života účetních a dalších pracovníků. Samozřejmě postupný upgrade účetních a dalších software a klíčových aplikací, kterého jsme v posledních letech svědky, změnily v hodně společnostech od základu běžné pracovní postupy a klíčové procesy prakticky ve všech sférách podnikového života. Tento proces bude dále pokračovat, zejména u velkých nadnárodních společností lze v této dekádě očekávat postupné zavádění a pak i dominanci umělé inteligence v mnoha oblastech, což nepochybně bude mít vliv na efektivnost z jedné strany a sníží potřebu zaměstnanosti z druhé strany. Zde je nyní důležité se na tuto dobu včas připravit a provést v rámci celé země nutnou restrukturalizaci s důrazem na vzdělání a rekvalifikace.
V našem oboru je již několik let trendem zavádění elektronických auditorských spisů a celé řady aplikací na provádění datových analýz, včetně zvýšení podílu testování v oblasti IT. V každé velké auditorské společnosti nyní mají oddělení počítačového auditu s auditory majícími kvalifikaci/certifikaci pro oblast IT. Výborná znalost IT je nyní již základní výbavou auditorů a asistentů auditora.
Moderní prostředky komunikace s klienty sehrály významnou roli v době koronaviru, kdy pracovníci auditu a mnozí klienti pracovali v režimu „home office“ a pomocí moderních komunikačních prostředků (např. Skype, Teams, apod.) spolu on-line komunikovali.
Jak dle vás poznamenala koronavirová epidemie firmy v ČR?
JD: Komplexnější vyhodnocení vlivu koronavirové epidemie na firmy v ČR je ještě předčasné. Jasné je, že došlo k velikému poklesu ekonomické aktivity (nejen v ČR), v mnoha zemích nejvíce od druhé světové války. Z dostupných informací je zřejmé, že u nás byla zasažena mnohá významná odvětví a obory hospodářství, celkově ale byla míra poklesu nerovnoměrná. Asi nejvíce se pokles projevil v oborech automobilového průmyslu (i když zde v kombinaci se stavem tohoto odvětví již těsně před vypuknutím epidemie), ubytovacích a stravovacích služeb, mezinárodní letecké a automobilové přepravy a obchodních řetězců kromě prodejců potravin. Tyto obory byly postiženy jak enormním poklesem prodeje (tržeb), výroby tak i problémy v rámci dodavatelských a distribučních řetězců. Jiné obory naproti tomu byly postiženy jen zčásti či skoro vůbec.
Velmi důležité bude, zda a případně jak rychle se nám podaří hospodářství znovu „nastartovat.“ Velice bude záležet na tom, do jaké míry se podaří naší vládě se svými opatřeními získat širokou důvěru obyvatelstva, že prováděná vládní opatření opravdu mají za cíl pomoci všem v ekonomice a nikoliv jen „dotovat“ velké podniky či dokonce jen vybrané subjekty.
Je ovšem zcela zřejmé, že pro překonání krize je a bude pro nás určující, jak se s akutními problémy vypořádá zejména německá ekonomika a země EU, kam směřuje podstatná část našeho exportu, a světové hospodářství jako celek.
Ovlivnila koronavirová epidemie i další vývoj v české účetní a daňové legislativě?
JD: Koronavirová epidemie se v české účetní legislativě nijak zásadně dosud nepromítla, mnohem důležitější dopad ale měla v oblasti daní.
MK: Změn v oblasti daní je celá řada. Ať už se jedná o změny dočasné, omezené svou působností na rok 2020, tak i změny trvalé. Mezi ty dočasné změny patří například prominutí sankcí za podání daňových přiznání v pozdějším termínu. Trvalé změny, mezi které patří například možnost uplatnění daňových ztrát zpětně nebo projednávané zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, by asi bez koronavirové epidemie nenastaly.
Jaké novinky v českém účetnictví čekají v nejbližších letech české podnikatele? Budou výrazné změny v účetnictví a daňovém systému?
JD: Chystá se komplexní novela zákona o účetnictví včetně navazujících vyhlášek a předpisů. Z publikovaných informací je mimo jiné záměrem poprvé uvést základní účetní definice a pojmy, které nyní v praxi citelně chybějí. Celý koncept je nyní ve formě záměru, který musí projednat příslušné instituce – Úřad vlády ČR, aby pak mohl být zahájen legislativní proces přijetí zákona. Jeho přijetí se ale v dohledné době nepředpokládá, vláda a celá ekonomika mají nyní zcela jasné jiné priority, které je třeba přednostně řešit.
I letos pokračuje vydávání Interpretací Národní účetní rady, které jsou sice právně nezávazné, ale vyjadřují stanoviska účetní profese a „best practice,“ což s sebou přináší další sbližování s IAS /IFRS (např. výzkum a vývoj, zákaznické věrnostní programy). Tyto interpretace zaplňují „bílá místa“ a vzniklé významné nesoulady v legislativě a tak významně napomáhají účetním v řešení složitějších problémů. Jsou výrazem, že se profese vyvíjí a reaguje na identifikované podněty z praxe.
MK: Musíme počítat s tím, že daňové předpisy budou významně ovlivněny silnou snahou EU o eliminaci jakýchkoliv forem daňových úniků a zajištění fiskálních příjmů pro členské státy. Vzroste informační povinnost daňových poplatníků směrem k daňové zprávě. V souladu se směrnicí DAC 6 budou mít daňoví poplatníci povinnost oznamovat přeshraniční uspořádání, které by mohly vést k získání z pohledu daňové správy nežádoucí daňové výhody. Dále je potřeba upozornit na rozšíření povinnosti právnických osob informovat správce daně o platbách daňovým nerezidentům, které nepodléhají v České republice srážkové dani nebo se zde nezdaňují na základě ustanovení mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění. Bez ohledu na politické proklamace o tom, jak má být daňový systém jednoduší a přehlednější, tak dochází k tomu, že se stává stále složitější.
Děkuji za rozhovor.
Foto 1: Renáta Lucková
Foto 2 + 3: archiv Dubský a Kocman
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
