Rozhovor s PAVLEM SEHNALEM, majitelem firmy SPGroup a.s.
Má rád extrémní prostředí, paragliding zkoušel vysoko v horách, nevadí mu teploty i minus třicet stupňů. Zařadil se do úzké skupiny Čechů, kteří dokázali zdolat severní i jižní pól. Říká se, že je jedním z nejcivilnějších miliardářů a na dotace má jasný názor.
Co bylo impulsem pro vaše podnikání? Proč jste začal podnikat?
Po ukončení vysoké školy jsem pracoval jako konstruktér v TESLE ELSTROJ a vzápětí přišla sametová revoluce. Cítil jsem snahu uspět jako konstruktér, nicméně ta možnost být svobodným podnikatelem, který se sám rozhoduje o své podnikatelské strategii, mě oslovila. Nepopírám, že důvodem k podnikání byla i snaha vydělat si peníze a zabezpečit svoji rodinu a dvě malé děti, které jsem již v té době vychovával.
Mluví se o dravých devadesátých létech. Jak na tu dobu vzpomínáte vy?
Pro mě jsou devadesátá léta spojená zejména s ochotou všech lidí pracovat. Tehdy jsme neznali večery, víkendy, nebyl problém jet na služební cestu do zahraničí i v době svého volna. Euforie té doby byla spojená s tím, že jsme si užívali možnost svobodného podnikání.
Vlastníte několik firem. Podle čeho se řídíte při investici do firmy, kterou chcete do své skupiny?
Investování je odbornost, ve které se lze celý život zlepšovat. Dříve moje skupina SPG investovala více do výrobních společností a hmotných výrobků. Následně jsme zjistili, že našemu pojetí podnikání lépe vyhovuje podnikání ve službách, koupili jsme aquapark, začali jsme lidem poskytovat zábavu, začali jsme provozovat výstaviště a několik hotelů. Do naší sféry zájmu patří i finančnictví, a to zejména pojišťovny. Pojišťovnictví pokládám za vrchol svého podnikání ve srovnání s jinými obory.
Začínal jako makléř, pracoval v Komerční bance a podílel se na vzniku Pražské burzy. Postavil a prodal jste Českou podnikatelskou pojišťovnu Kooperativě. Co tato transakce pro vás znamenala?
Ano, začal jsem jako makléř, ještě v době, kdy jsem pracoval v Komerční bance, a právě v tom období jsem se podílel na vzniku pražské burzy. Na ta léta vzpomínám velmi rád, protože práce v zakládacím výboru burzy byla velmi inspirativní. Pravidla pro pražskou burzu jsme stanovovali na základě dokumentace ještě z prvorepublikové burzy cenných papírů. Vybudování České podnikatelské pojišťovny, které bylo určitým mezníkem v mé kariéře od roku 1995 do 2005, jsme z nuly postavili společnost, která měla přes 300 tisíc klientů a 4 miliardy obratu. O kvalitě této pojišťovny svědčil i zájem investorů, nakonec jsme dali přednost právě Kooperativě, resp. rakouské skupině Vienna Insurance Group. Jsem rád, že ČPP funguje až do dnešní doby, cítím se dodnes jejím otcem a zakladatelem. Současné držení pojišťovny Slavia navazuje na tuto naši tradici úspěchů v pojišťovnictví a skutečnost, že Slavia pojišťovna dnes již patří mezi deset největších pojišťoven a je dnes jedinou pojišťovnou s českým kapitálem je pro nás zavazující a inspirativní pro další rozvoj.
Váš záběr podnikání je velmi široký. Co je vaše srdcová záležitost? Jaké odvětví vás nejvíce zajímá?
Mojí srdcovou záležitostí je aquapark. Když přijdu k bazénu s vlnobitím a vidím desítky smějících se dětí, prožívám pocit štěstí a uspokojení. Říkám si „Pavle, kdybys za celý život neudělal už nic lepšího, tak tohle je jedna z nejzáslužnějších věcí, která se ti povedla“.
Co podle vás je dnes pro podnikání největší problém?
Největší problém je současná legislativa. Těch zákonů je prostě mnoho, nedá se snadno splnit nároky celé legislativy, je to pro všechny zatěžující proces. Za mne je potřeba snížit počet zákonů, nechat větší kompetence profesním organizacím atd. Stát by neměl regulovat věci, které dobře fungují i bez zásahu státu. Je potřeba občany a podnikatele spíše motivovat, než na ně hrnout další zákazy a příkazy.
Dotace jsou vaše důležité téma. Jste vůči nim poměrně skeptický. Zároveň se prezentujete jako proevropský. EU však bývá vnímána jako hlavní rozdělovač dotací. Jak to jde dohromady?
EU je pro mě zónou, ve které bychom jako Česká republika se měli stabilizovat, potřebujeme hospodářskou spolupráci, potřebujeme politickou spolupráci a samozřejmě potřebujeme i společnou bezpečnostní politiku v rámci Evropy. To, co nepotřebujeme, jsou dotace do podnikání. Křiví trh a úspěšní jsou v nich spíše ti, kdo lépe zvládnou byrokraticko-lobbystický proces než nejlepší podnikatelské projekty. Respektuji, že Evropská unie má dotace jako svůj základní nástroj, ale měly by podle mě směřovat do infrastruktury, vzdělávání nebo do vědy a výzkumu.
Proč dnes miliardáři vstupují do politiky?
V určité době věkové zralosti, u mě řekněme překonáním hranice padesátky, získá člověk potřebu stát se prospěšný svému okolí. Znám mnoho úspěšných lidí, kteří v tomto období začnou přednášet na univerzitách nebo se účastní různých charitativních projektů. Celá řada z nich má i potřebu vstoupit do veřejného života, třeba jako politik. Být politikem je práce velmi zodpovědná, člověk musí respektovat zájem občanů na prvním místě a snažit se najít taková řešení, aby bylo prospěšné, a přitom ekonomicky zvládnutelné.
Jak vidíte start-upy a nové technologie? Na kolik jsou pro nás nové technologie hrozbou a na kolik je to pro vás výzva a příležitost?
Vidím-li vzdělávací soustavu, která ročně generuje na trh práce tisíc právníků, 800 knihovníků, ale jen 75 pokrývačů nebo 50 řezníků, jsem si jist, že v budoucnosti se jakákoliv výrobní činnost neobejde bez robotizace a automatizace. Všechny tyto procesy budou muset být vzájemně propojeny pomocí moderní technologie. Myslím si, že v dohlednu i oblast dopravy již nebude závislá na řidiči vozidla, jakožto fyzické osoby, ale že dopravu časem budou zvládat plně automatizovaná dopravní zařízení. Informační technologie je ale v tomto i společenskou hrozbou, neumíme si zatím představit sociální důsledky aplikace nových technologií.
Jaká je vaše vize světa budoucnosti? Co nás podle vás čeká v roce 2050?
Tak jak se bude dál šířit digitalizace a technologický rozvoj, bude se role člověka posunovat do oblasti vizí, objevů a na druhé straně do oblasti údržby, nebo řešení situací, které dosud nenastaly. Technologie zvládnou lépe a rychleji procesy, které už někdy nastaly. Ale přijít s převratnou myšlenkou, která změní pohled na danou věc, bude stále muset člověk. A co považuji za ještě důležitější, stále to budou lidé, kteří budou vytvářet vztahy, kteří si podáním ruky potvrdí platnost toho, na čem se dohodli.
Jste úspěšný člověk. Co pro vás znamená úspěch? Jak se vyrovnáváte se závistí?
Každý z nás chce být úspěšný, když jdete hrát tenis nebo fotbal, nejdete s cílem prohrát. A to potěšení z úspěchu je ještě větší, pokud máte pocit, že současně v důsledku vaší činnosti jste někomu jinému pomohl nebo někomu přinesl radost nebo uspokojení. Pro mne je úspěšný každý podnikatel, který je schopný fungovat sám za sebe, není závislý na dotacích, vytváří nová pracovní místa atd. Závist neznám, nejsem závistivý člověk.
Říká se, že jste jedním z nejcivilnějších miliardářů. Rád hrajete na kytaru, založil jste Národní notový archív, který berete trochu jako svou charitu, a kromě byznysu také hodně sportujete. Byl jste dokonce i na jižním pólu. Jak odpočívá miliardář? Co vám vaše mimobyznysové aktivity zpětně dávají pro podnikání?
Sport mi přináší fyzickou houževnatost a houževnatost obecně je asi hlavní vlastností, kterou potřebujete při podnikání, ale i v politice. Schopnost stanovit si cíle a pečlivou prací a pečlivou přípravou jich dosáhnout. Odpočívám sportem, uměním, pobytem s rodinou a s kamarády.
Myslím si, že bohatí lidé nejsou chytřejší než ostatní, jsou jenom mnohem více pracovití a jsou ochotni na úkor svého volna věnovat čas rozvoji vlastní firmy, případně svému okolí. A tak jak roste míra mých zkušeností, tak se víc a víc snažím, aby odkaz, který zde zanechám, byl co nejlepší.
Děkuji za rozhovor.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
