Osobní kontakt a znalost území považuji za to nejdůležitější

Rozhovor s EVOU HAMPLOVOU, ředitelkou Místní akční skupiny Český sever a vedoucí Pracovní skupiny Podnikání NS MAS.
Český venkov se stává stále atraktivnějším místem pro podnikatele. Podle posledních odhadů místní akční skupiny spolupracují a podporují téměř 3 tisíce podnikatelů. Jak taková spolupráce vypadá? V čem se dá na venkově vůbec podnikat? A má tam své místo i sociální podnikání?
V čem všem se dá na českém venkově podnikat? Jakým projektům se tam daří? Můžete uvést konkrétní příklady za vaši MAS?
Podnikat na venkově se dá ve všem, když jsou k tomu podmínky. My žijeme v nejsevernějších Čechách. Pokrytí internetem zde je velice slabé. Někdy si při nahrávání dat můžu jít udělat kafe.
Jak zde tedy může někdo mluvit o rozvoji Průmyslu 4.0?
Postavit tu novou fabriku nejde. Nemáme totiž dostatečnou elektrickou síť a řeší se to již deset let. Když napadne sníh, tak se nedostaneme z výběžku přes Šébr a ani přes Lísku směrem do Děčína. Jde to jedině přes Německo. Náš venkov je tedy hlavně o službách v cestovním ruchu, potravinářství a chovu dobytka. Podporujeme podnikatele z oblasti zemědělství při zajištění vhodného vybavení a v oblasti diverzifikace a rozšiřování podnikatelských aktivit.
Co byste na základě svých zkušeností doporučila, co všechno může místní akční skupina udělat pro podporu venkovského podnikání?
Osobní kontakt a znalost území považuji za to nejdůležitější při své práci ve vztahu k podnikatelům. Manažer místní akční skupiny musí vědět, že ten konkrétní podnikatel potřebuje doplnit svoji dílnu o novou pilu, 3D tiskárnu, obracečku, plotr apod. Začínajícímu podnikateli můžeme poradit, kde získat finanční podporu, pomůžeme s žádostí, poradíme na koho se obrátit. Ve velkých krajských městech nebo v Praze to takto nefunguje. A v tom má venkov výhodu. Díky naší práci jsme pro období 2014 až 2020 podpořili 36 podnikatelských projektů, které již částečně realizujeme. A v minulém období jsme se úspěšně podíleli na 35 podnikatelských projektech.
V zahraničí se hodně hovoří o nutnosti drobných venkovských podnikatelů vytvářet tzv. spolupracující sítě, aby posílili svojí konkurenceschopnost. Spolupracují vzájemně drobní živnostníci mezi sebou ve vašem regionu? Co je podmínkou spolupráce a jak ji může MAS rozvíjet?
Výborné příklady takové formy spolupráce jsem viděla hlavně v Rakousku a Itálii. Navštívila jsem komunitní mlékárnu s výrobou sýrů nebo třeba komunitní vinařství. V našem regionu například touto formou spolupracují chovatelé dobytka v tzv. Odbytovém družstvu. Společně tam podnikatelé prodávají dobytek, čímž si zajišťují lepší ceny.
Myslíte si, že svoji roli má na venkově i sociální podnikání?
Myslím, že má na našem venkově významnou roli. V území máme několik sociálních podniků – pivovar, čokoládovnu nebo šicí dílnu. Kvůli složitostem se získáním dotace se mnoha podnikům do toho jít bohužel nechce.
Jakou roli v něm mohou sehrát obce?
Co se týká obcí, tak si myslím, že obec by podnikat neměla. Ale dokážu si představit, že pod obcí podniká příspěvková organizace. Příkladem je město Krásná Lípa. Tak vypracovaný systém začleňování osob ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí asi nikde není. Město zřídilo Komunitní centrum Kostka jako příspěvkovou organizaci, které se stará o děti od nejmladšího věku až po osoby do 26 let, včetně matek. Mají různé kluby, aktivity, zkrátka zíráte, co dokáží. Provozují prádelnu a žehlí prádlo. Starší osoby pak většinou pracují v technických službách, které dělají zahrady, údržbu či stavební činnost. V Krásné Lípě funguje sociální podnik Čokoládovna MANA nebo třeba Pivovar Falkenštejn.
Co vidíte jako hlavní bariéry v začátcích podnikání, ať už se jedná o mladé podnikatele, nebo o ty ve starším věku? Jak nejefektivněji tyto bariéry odstraňovat?
Podle mého názoru bariéry tvoří zejména stát, který po drobných živnostnících chce další formy výkaznictví apod. Nemyslím si, že je to fér, protože podnikatel se stará sám o sebe a po státu vlastně nic nechce. Další překážkou jsou přísné podmínky pro malé podnikatele při získání evropských dotací a nesmyslné podmínky udržitelnosti, které často vedou k likvidaci podnikání. A největší překážkou je čas. Podnikatel potřebuje řešit situaci teď. To znamená, když získá novou zakázku, tak potřebuje koupit nový stroj nebo zaměstnat člověka. Řízení jakékoliv podpory však trvá rok. Tak to v podnikání nefunguje. Odstraní se to tím, že nás nechají dělat lídra!
Děkuji za rozhovor.