Rozhovor se STANISLAVEM PETŘÍČKEM, zakladatelem bistRAWveg, popularizátorem zdravého životního stylu pro manažery, spolumajitelem společnosti TP Consulting.
Změnil jídelníček, protože měl strach, že pokud nezmění svůj životní styl, tak dopadnu jako generace všech jeho prarodičů a rodičů. „Ti, co na sebe kašlali celý život, dostali jednu „bombu“ od života a většinou rychle umřeli. Ti, co byli zodpovědní a disciplinovaní, tak se postupně propracovali od jednoho prášku denně na pěkné plné plato a umřeli za dvacet let, po několika různých více či méně smysluplných operacích. Raw jídlo je v první řadě velmi chutné, neunaví, naopak vám dodá energii a také zasytí. Je tedy vhodné pro manažery,“ říká Stanislav Petříček.
Na počátku příběhu bistRAWveg byla knížka Henriho Monforta o pránické výživě, která nadchla Stanislava Petříčka natolik, že se rozhodli společně se svou ženou Petrou, nadšenou pro zdravou stravu, k ní co nejvíce směřovat. Pro zkušeného podnikatele v automotive byla síť bister s živou stravou jen logickým vyústěním cesty za delším a lépe prožitým životem. Jejich projekt necílí na alternativně smýšlející lidi, ale především dává možnost se do živého jídla zamilovat všem, kdo jdou kolem. Bistra na Černém Mostě, Chodově a v Liberci nabízí raw food stravu s cílem „jednou týdně zelený den“ a stejné poselství nesou do obchodnické a ekonomické komunity.
Proč jste se rozhodl přepnout?
Byl to jednoduše strach. Nechci jednou skončit na LDNce a civět léta do stropu. Chci život žít a prožít to až do konce.
Lze dosáhnout harmonie mezi byznysem a stravováním?
Ano, nejdůležitější ze všeho je být šťastný a v pohodě. Štěstí rovná se klid v mysli. Žijeme v materiálním světě, tady a teď.
Pro koho je bistRAWveg určeno?
Projekt je pro lidi, co chtějí žít zdravěji. Aby mohli žít déle a lépe. Jde o to být laskavější sám k sobě a přemýšlet nad souvislostmi. Hodně se mluví o tom, že chceme změnit svět, ale svět se změní tehdy, pokud změníme osobní spotřebu. Proto jsme začali dělat jídlo. Jídlo je prakticky náboženství. Běžné jídlo vás primárně unaví. My to vnímáme tak, že jídlo vám má energii dát, ne odebrat.
Proč síť bister s živou stravou?
Jídla, která jsme si doma připravovali, dobře vypadala a lidé ze sociálních sítí nás žádali, ať založíme restauraci. Založit restauraci se nám zdálo nesmyslné. Pokud bychom měli restauraci, tak bychom tam sami museli pořád být. To se neshodovalo s naším životním stylem. Když už, tak řetězec, aby to mělo hlavu a patu a nebylo to jen o nás, ale i o zájmu o zdravější životní styl ostatních lidí. Raw food řetězce ještě neexistují, spíše menší restaurace nebo taková „polohnutí“. Řekli jsme si ale, že touto cestou jít nechceme, že nejsme tak úplně človíčkové, jsme dost racionální.
Co je cílem?
Pro lidi, co opravdu chtějí žít zdravěji. Nechceme předělávat masožravce na vitariány, kteří jedí jen raw food. Naším cílem je, aby si lidé udělali zelený den třeba jen jednou za týden.
Proč myslíte, že se vaše jídlo tolik hodí pro manažery nebo obchodníky?
Protože jsou zvláštní skupinou lidí. Jsou to lidé, kteří neustále kmitají a jsou v pohybu. Výhodou tohoto jídla také je, že vám nevystydne. Naše jídlo neunaví a dodá energii tolik potřebnou při vytížení. Pomáhá, aby se člověk cítil lépe. Také, když začnete jíst živou stravu, tak najednou zjemníte. Nebudete unavení, a navíc vám to bude i chutnat.
Trend raw food proběhl před několika lety, co myslíte, že táhne lidi k živé stravě dnes?
Stále totéž. Touha žít zdravěji a cítit se lépe. Každý máme hranice toho, co považujeme za zdravé jinde. Někdo přestává jíst maso, někdo vyřadí lepek a mléko a někdo zařadí častěji čerstvou syrovou stravu. Jde o to, jaké informace kdo má, a co mu osobně sedí.
Děkuji za rozhovor.
Raw food/živá strava
Jde o nevařenou stravu rostlinného původu, zpracovanou maximálně do teploty 42 stupňů. Suroviny si tím uchovají všechny své enzymy a živiny, které se většinou vařením ničí. Tělo tímto jídlem získává všechny benefity vstupujících surovin. Většinu běžné vařené stravy považuji spíše za takovou mrtvou hmotu. Když už vařím vegansky třeba pro děti, tak jídlo vždy konzumujeme do dvou hodin od uvaření, dokud zůstává zásaditým.
Stanislav Petříček o sobě
Narodil jsem se v Liberci v roce 1971 a ve stejném městě také chodil do základní školy v Oblačné ulici. Vychovávali mě babička a dědeček, kteří mě nasměrovali i k dalším studiím. Po vzoru svého dědečka jsem šel do „armády“. Vystudoval jsem vojenské gymnázium v Praze a pak vysokou školu v Brně. Dokončením vysokoškolských studií ale pro mě působení v armádě skončilo, půl roku jsem pracoval v Praze a pak jsem zvažoval možnost zkusit štěstí v zahraničí. Nakonec jsem se rozhodl zůstat doma.
Po návratu do Liberce jsem začal pracovat v německé firmě Benteler ČR. Objevil se přede mnou svět sériových výrob se všemi pozitivy i negativy. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se učil od zkušených německých kolegů, jak funguje mezinárodní soukromá výrobní firma. Z těchto základních pravidel žiji dodnes.
Přišly však změny ve vedení společnosti, tak jsem se i já rozhodl pro změnu zaměstnavatele na Grupo Antolin Bohemia. Zde jsem si vyzkoušel plnou samostatnost i zodpovědnost v hektickém světě automotive, včetně složitých mezinárodních jednání. Měl jsem štěstí na svého nadřízeného a pár schopných kolegů. Postupně se nám společně podařilo vybudovat výborně fungující firmu. V těchto letech jsem se oženil a narodili se mi kluci dvojčata a následně dcera.
Uplynulo několik úspěšných let v Grupo Antolin Bohemia a stál jsem opět na životní křižovatce. Co dál. Nebyla to nutnost, ale hledal jsem novou perspektivu.
Byla zde možnost odejít pracovat do ciziny, ale nikdo mi nezaručil možnost návratu na původní pozici. Nakonec jsem se rozhodl začít podnikat.
S kolegou jsme založili firmy pro služby v automobilovém průmyslu, internetové obchody a cestovní agenturu. Ve stejné době jsem se i rozvedl a začal žít se svou přítelkyní, se kterou jsem doposud, a přibyla nám ještě holčička. V začátcích podnikání jsme udělali hodně chyb. Byli jsme dobří manažeři v mezinárodních výrobních firmách, ale chyběly nám znalosti potřebné pro podnikání, zkušenosti a měli jsme naivní představy.
Já sám jsem byl manažer plný čísel a cynismu. Nebyl jsem zvyklý naslouchat druhým, a hlavně ani sobě. Každý hledáme svoji cestu. Hledal jsem taky a postupně jsem objevoval sám sebe. Kdo vlastně vůbec jsem, co dělám, proč to dělám, kvůli komu to dělám. Potkával jsem spoustu zajímavých lidí, kteří mi byli a jsou inspirací. Díky nim jsem si začal pokládat množství otázek a hledat na ně odpovědi, začal jsem přehodnocovat svůj dosavadní životní styl, přemýšlet o zdraví. O tom, jak se chovám ke svému životu, fyzickému tělu a vlastní duši vůbec.
33 dní bez jídla
Rozhodl jsem se pro velkou očistu organismu, detox v podobě půstu. To byla jedna z posledních a, opticky bezesporu nejviditelnějších, změn. Nejedl jsem 33 dní. Detox nebyl příjemný, kdo to zažil, ví, o čem mluvím, ale jsem uvnitř úplně jiný člověk. Přibývala mi energie a také radost ze života. Zhubnul jsem skoro 30 kg. Ke svým „starým“ stravovacím návykům jsem se už nevrátil. Rychle jsem se z všežravce masojeda přesunul na vegetariána, vegana až na vitariána. Dnes je můj jídelníček v základu raw.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
