V první polovině osmnáctého století řešili dva skotští pastoři problém, a sice jak zaopatřit vdovy po ostatních pastorech presbytariánské církve. Alexander Webster a Robert Wallace nevynalezly nový obor teologie, ani se nemodlili k bohu pro skutky boží, nicméně pomocí statistiky založili fond, který je dnes znám pod pojmem Skotské Vdovy a položili tak základ moderní životní pojišťovně.

V Británii, stejně tak jako v celé Evropě osmnáctého století byla vysoká úmrtnost a nízká míra dožití běžným jevem. Například průměrná délka dožití v Londýně byla v té době 23 let. Kvůli vysoké míře mortality v populaci byly již tenkrát pro vdovy duchovních v presbyteriánské církvi připraveny podpůrné programy, nicméně Wallace a Webster si uvědomovali, že nebyly dostatečné. Jedna z forem pomoci byla vyplacení půlroční mzdy zemřelého manžela, z čehož vdova starajíce se o značné potomstvo nevyšla déle než právě půl roku. Aby byla tato nedostatečná pomoc kompenzována, byly vytvořeny další fondy, nicméně nesplnily účel a vdovy s dětmi se tak brzy po smrti manželů ocitali v existenciální nouzi.

Dvou duchovní, Webster a Wallace se rozhodli tuto skutečnost změnit a změnit přístup z pouhého vyplácení příjmu na aktivní investice a vyplácení dividend vdovám. V polovině osmnáctého století to byla revoluční myšlenka a inovativní přístup. Aby správně určili výši penze pro vdovy, potřebovali určit výši vkladů duchovních. Dále bylo potřeba odhadnout, kolik pastorů ročně zemře, kolik vdov a sirotků po nich zůstane a o kolik let je jejich manželky přežijí.

Aby toto vše mohli spočítat a definovat dostatečnou roční rentu pro pozůstalé manželky, obrátili se na profesora matematiky Colina Maclaurina. S jeho pomocí a za použití zákona velkých čísel došli k překvapivě přesným propočtům. Zákon velkých čísel totiž říká, že je nemožné s jistotou určit jednu událost, tedy jestli v daném roce zemře právě Wallace či Webster, nicméně výsledek mnoha podobných událostí lze předvídat s velmi vysokou pravděpodobností. Maclaurin tedy mohl s vysokou mírou pravděpodobnosti určit, kolik ročně zemře prebystariánských pastorů, kolik vdov a dětí po nich zůstane a jak dlouho budou potřebovat finanční podporu.

Začátkem roku 1748 každý duchovní platil roční platbu mezi dvěma a šesti libry do Fondu pro zajištění vdov a dětí. V závislosti na výši pojistného mohla vdova po smrti svého manžela očekávat roční rentu ve výši 10–25 GBP, což v té době byla velmi slušná suma. Peníze jí byly vypláceny do té doby, dokud sama nezemřela či se neprovdala, i s tímto propočty počítali. Založení fondu bylo velkou úlevou pro pastory, kteří byli vděční za to, že minimalizovali riziko propadu do chudoby pro své manželky a děti v případě, že by je postihlo úmrtí.

Webster, Wallace a Maclaurin odhadovali, že v roce 1765 budou mít na kontě kapitál ve výši 58 348 liber. Jejich výpočty byly tak přesné, že v témže roce měli na kontě 58 347 liber, tedy jen o jednu libru méně. Dnes je fond znám pod pojmem Skotské vdovy a je to jedna z největší penzijních a pojišťovacích společností na světě. Již nepojišťuje jen vdovy, ale všechny, kteří mají zájem.

Propočty pravděpodobnosti, které Webster, Wallace a Maclaurin provedli pro založení fondu se staly základem pro pojišťovací matematiku a také pro demografii.

JANA PŘIBYLOVÁ, analytička Liberálního institutu, zabývá se ekonomikou Jižní Ameriky a obchodními vztahy mezi Evropou a Jižní Amerikou.

Foto: Pixabay

Zdroj: Jana Přibylová