Čím větší nádrž, tím větší lákadlo pro zloděje. Firmy se brání

Dříve si řidiče, který si odlévá palivo bokem pro svoji potřebu, nemusela firma všimnout měsíc i déle. Škoda se tak mohla vyšplhat i do statisíců korun. Díky automatickému importu transakčních údajů z tankovacích karet do systému určeného pro monitoring firemních vozů je ale dnes možné odhalit nesrovnalosti ve spotřebě pohonných hmot bez zbytečné prodlevy.
Monitoring firemních vozidel umožňuje efektivní správu flotily. Nejde přitom jen o sledování přesné polohy pomocí GPS, ale též o zaznamenávání mnohých dalších provozních údajů. Správce vozového parku tak může mít přehled o stylu jízdy řidiče, průměrné spotřebě, ale i o zatížení náprav nebo teplotě v nákladovém prostoru. Lze rovněž rozlišit různé řidiče, kteří usedají za volant, a zda se jedná o soukromou nebo služební jízdu. Důležitá je i průběžná kontrola stavu paliva v nádrži. S krádežemi pohonných hmot se totiž firmy potýkají v nemalé míře.
Dle údajů Policie ČR může firma takto přijít v krátké době o desítky i stovky tisíc korun. Kupříkladu v konkrétním případě řidič během několika jízd odčerpal z nádrže firemního vozidla naftu za 85 tisíc korun. „Z praxe víme, že ke krádežím paliva zaměstnanci dochází poměrně často. Čím větší nádrže u vozidel jsou, tím větší je pravděpodobnost, že dochází ke krádeži. Týká se to tedy hlavně kamionů, pracovních strojů nebo tankovacích cisteren,“ potvrzuje Michal Černý, vedoucí týmu klientského centra společnosti SECAR BOHEMIA, která vyrábí a dodává monitorovací systém SHERLOG Trace.
V některých případech se palivo do služebního vozidla ani nedostane. Například v loňském roce vznikla takto firmě z Chrudimska škoda téměř 200 tisíc korun, když si její zaměstnanec během tří měsíců neoprávněně tankoval naftu i do svého soukromého vozu. Pokud firmy používají tankovací karty, mohou být prevencí správně nastavené bezpečnostní limity na denní a měsíční bázi. Pokud jsou ale nastaveny příliš přísně, mohou představovat zbytečné omezení pro poctivé řidiče. Je proto lepší kombinovat více ochranných nástrojů. Podniky tak v rámci monitoringu svých vozidel pracují též s transakčními daty tankovacích karet. Standardně je ale získávají až spolu s fakturou za tankování, a to může být jednou za čtrnáct dní, ale i jednou za měsíc.
„Fleet manažer v takovém případě musí zajistit import dat do monitorovacího systému a až následně lze odhalit, zda všechno natankované palivo skutečně skončilo v nádrži firemního vozu,“ vysvětluje Damir Duraković, generální ředitel nákupní aliance Axigon, která firmám poskytuje tankovací karty Shell a EuroOil a CNG karty od innogy. „Pro členy naší nákupní aliance jsme proto vyvinuli automatický přenos karetních transakcí do monitorovacího systému, což umožňuje kontrolu spotřeby paliva na denní bázi. Pokud si tedy řidič odlije nějaké palivo bokem, jeho zaměstnavatel o tom ví prakticky obratem. Jakékoliv nestandardní chování zaměstnance je včas odhaleno, čímž se předchází dalším pokusům o krádež,“ dodává Damir Duraković.
Díky průběžnému monitoringu tankování totiž monitorovací aplikace může spočítat průměrnou spotřebu. Lze tak velmi jednoduše odhalovat případy, kdy se tankuje více pohonných hmot, než vozidlo reálně spotřebovává. „Pokud monitorovací jednotka současně pracuje s informacemi o spotřebě z palubního počítače vozidla nebo z digitálního průtokoměru, lze tuto reálnou průměrnou spotřebu porovnat s průměrnou spotřebou dle tankování a okamžitě odhalovat nadspotřebu. Porovnávat lze samozřejmě též místo tankování s polohou vozidla ve chvíli, kdy k tankování došlo,“ uzavírá Michal Černý.