Švehla: Pamětní bankovky, mince a inflace

Čas od času vydá ČNB pamětní minci – stříbrnou nebo zlatou, a v posledních letech vydává v pamětní úpravě i oběžné mince a dokonce i bankovky. Sběratelé už se radují ze dvou krásných pamětních stokorun (s Aloisem Rašínem a Bedřichem Englišem), a v únoru se těší na pamětní tisícikorunu.

Jednou – bylo to koncem minulého století – jsem udělal drobný dopravní přestupek a protože tehdy se ještě dalo s policisty trochu vyjednávat, zkusil jsem říct, že bohužel na pokutu nemám, leda … a vyndal jsem pamětní stříbrnou pětisetkorunu. Řekl jsem, že je to zákonné platidlo, že je na ní hodnota vyražena, že je ve Sbírce zákonů příslušná vyhláška, že je to sice pětistovka, ale má daleko vyšší sběratelskou hodnotu, ale že mu za ni v ČNB musejí přinejmenším tu pětistovku dát. Samozřejmě jsem tím policistu uvedl do rozpaků, a protože to byl opravdu drobný přestupek, vyřešil ho nakonec domluvou a já, s trochou studu za ten trik, schovávám tu minci dodnes. Měl jsem totiž v peněžence i normální oběživo.

I když … tak úplný trik to zase nebyl. Neexistuje sice obecná povinnost přijímat pamětní platidla k úhradě čehokoliv (povinnost platí pouze u oběžných mincí a bankovek, přičemž v jedné platbě nesmí být víc než 50 mincí), ale peníze jsou to platné a jejich nominální hodnota je nezpochybnitelná (navíc skutečná hodnota je většinou daleko vyšší). Policista mohl tedy platbu stříbrnou mincí odmítnout a trvat na úhradě pokuty běžnými penězi.

V této souvislosti jedna zajímavost: Pouze mincím, vydaným ČNB se smí říkat mince, (jinak jsou to medaile, plakety, žetony atp.), a ke každé vyjde Vyhláška ČNB, kde je taková mince (a od roku 2019 i bankovka) podrobně popsána. Pamětní platidla jsou vydávána v určité nominální hodnotě, zároveň je přípustné prodávat je za jinou cenu, zohledňující druh kovu a sběratelskou hodnotu. Tak vás zlatá pětitisícovka může vyjít na dvojnásobek a ještě jste rádi, že jste ji koupili včas, protože naprostá většina pamětních platidel s ubíhajícím časem získává na ceně. 

Nedávno někdo v tisku poznamenal, že vydávání pamětních platidel je vlastně podporou inflace a navrhoval, aby se jejich vydávání zastavilo. To je ale nesmysl, pamětními mincemi se jistě inflace nezastaví, ale z podstaty věci jsou protiinflační. Zejména u bankovek je to nad slunce jasnější:

Například nová tisícikoruna, která bude připomínat 30 let existence ČNB a která vyjde přesně 30 let po měnové odluce (ta byla 8. února 1993, kdy začala na našem území oficiálně platit Koruna česká). Bude vydána v nákladu 200 tisíc kusů. Výrobní náklady budou možná pár desítek korun, každý kus se však prodá za cenu několikanásobku nominální hodnoty – možná za 10 tisíc korun. Sběratelé tuto cenu zaplatí, a to budou peníze, které ČNB vlastně stáhne z oběhu a místo nich vydá ony pamětní tisícikoruny, které do oběhu nevstoupí. Pamětní bankovky zůstanou ve sbírkách sběratelů, nikdo s nimi nepůjde nakupovat do obchodu. Cena bude stoupat, sběratelé si možná budou pamětní bankovky mezi sebou vyměňovat i prodávat, ale to už na celkové peněžní zásobě nic nezmění. Jedná se sice jen o marginální objem, ale princip je jasný a podle něj fungují nejen bankovky, ale samozřejmě i stříbrné, zlaté a další pamětní mince. 

K redukci oběživa dochází i v případech, kdy lidé pro štěstí házejí oběžné mince do studen a hladomoren na hradech a zámcích, protiinflační jsou i požáry a povodně, při kterých shoří nebo se jinak znehodnotí bankovky a poztrácejí mince. Pojišťovna sice může vyplatit náhradu, ale dokud se bankovka nedostane do ČNB, která by ji vyměnila za novou (zákon přesně vymezuje, jaká poškození jsou přípustná a jak velký musí být zbytek poškozené bankovky či mince, aby se mohly vyměnit), jedná se o peníze ztracené, které vypadávají z oběhu a neplní dál svou funkci. 

Když už budeme vzpomínat na měnovou odluku, tak to byla jedna z mála historických příležitostí, kdy se staré oběživo stahovalo z oběhu a vydávalo se nové (nejprve kolkované, pak již zcela nové). Centrální banka tehdy evidovala určité množství peněz v oběhu, ale ve skutečnosti se bankovek a mincí vrátilo mnohem méně. Komentátoři se tomu divili, ale vysvětlení bylo docela jednoduché: chyběly bankovky a mince, které se v oběhu znehodnotily, nenávratně ztratily, které možná shořely při požárech nebo které si cizinci odvezli domů a uchovávají je jako památku či nepotřebnou veteš. Všechny nevrácené peníze se pak staly ziskem centrálních bank ČR a Slovenska, protože vydané peníze jsou vlastně závazkem centrální banky ke každému držiteli každého, byť posledního haléře (vlastně poslední koruny, protože haléřové mince už dávno neplatí).  Zničené, zapomenuté nebo v šuplíku schované bankovky a mince předloženy nejsou a centrální banka za ně tedy žádné plnění poskytovat nebude. Časem se pro jednotlivé emise bankovek a mincí vyhlašuje ukončení platnosti – vždy je dost času staré peníze vyměnit za nové, ale každá lhůta časem vyprší – a pak nastane den, kdy si centrální banka může připsat zisk ze všeho, co se z oběhu nevrátilo.

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla