Slyšeli jsme slovo… premiéra. V posledním videu k hospodaření státu a ekonomické situaci uvedl, že vláda “velmi pravděpodobně” udrží letošní schodek pod tři sta miliardami, příští rok má být deficit rozpočtu pod třemi procenty hrubého domácího produktu a inflace pod dvěma procenty.
Určitě bychom mu to všichni rádi věřili. Jenomže předpovědi kabinetu moc nevycházejí a i nová čísla o vývoji veřejných financí jsou horší než ta řečená při představení konsolidačního “balíčku”. Vyjdou alespoň tato?
Po pravdě toho vláda napovídala o záchraně státní kasy hodně. Přičemž pokaždé je ta sada čísel poněkud jiná, zhoršuje se a vzájemně si protiřečí. Nevyznají se v tom ani odborníci. Bude deficit příští rok 210, 225, 235, nebo 270 miliard korun? Všechny tyto cifry nepocházejí ze žádných spekulací, či odhadů, ale přímo z úst premiér a ministrů, přičemž první a poslední vyjádření od sebe dělí pouhý měsíc… Není divu, že podle průzkumu agentury Median jen 35 % Čechů není otráveno informacemi o krocích kabinetu.
Možná už premiér nechtěl nic riskovat a tak se raději místo jasné nominální částky utekl k poněkud mlhavějšímu slibu, že příští rok deficit spadne pod 3 % HDP. Což je jedno z kritérií pro přijetí eura. Nejde přitom o nijak zvláště ambiciózní cíl. Letos se máme dostat na 3,5 % a 11. května na tiskové konferenci k balíčku vláda slibovala pro rok 2024 1,8 % HDP. Předseda vlády se tedy drží tentokrát opravdu hodně při zemi. Snad půjde o poslední změkčení cílů ve válce s hrozivě rostoucími dluhy…
Stejně tak už Petr Fiala radikálně “opravil” další sdělení z oné tiskovky, a to ve chvíli, kdy balíček prošel prvním čtením ve Sněmovně. Což oslavil tvítem, v němž mluvil o snížení deficitu na 2,4 % HDP v roce 2025. To je ale dvojnásobek oproti původně vyhlášenému záměru, který cílil na 1,2 % HDP. Uvidíme, jakých čísel se dočkáme v září, až se bude celý ohromný balík, jímž se mění přes šest desítek zákonů, schvalovat definitivně. Snad nebude otesánek rozpočtového schodku zase o něco nafouknutější.
Sama vláda si musí uvědomovat, že má zřejmě poslední šanci udržet si důvěru svých voličů. Oni jí zmatky odpustí, pokud to nakonec nějak zafunguje a země se začne zadlužovat výrazně pomaleji než dosud. Ostatně, jak řečeno, lidé už ani nemají náladu sledovat podrobnosti. Což má pětikoalice kliku, protože balíček asi ještě čeká řada úprav, jak avizují jednotliví vládní představitelé. Jediné s čím kabinet může počítat najisto, je reforma penzí, která zpomalí valorizace a tím sníží hrozivý deficit důchodového účtu.
I tento zatím jediný úspěch při prosazování úspor teoreticky může kabinetu zhatit ústavní soud, pokud vyhoví chystané žalobě opozice, která je naštvaná, že jí vládní poslanci utnuli debatu. Nelze předpovědět, jak to dopadne, neboť soudci rozhodují v takových věcech různě a záleží na tom, zda uznají, že opoziční zákonodárci měli dost času na přednesení svých názorů, či nikoli. V každém případě, hlasování o zbytku změn nás teprve čeká, přičemž kolice se popere nejen s ANO a SPD, ale i sama se sebou.
Zajímavé je to druhé číslo, řečené premiérem: inflace pod 2 %. Teprve v červnu přitom spadla pod deset procent. Pravda, je to docela rychlý sešup, ještě v lednu byla na 17,5 %. Musíme si ale uvědomit že se porovnává s vysokou loňskou základnou. Můžeme také sarkasticky poznamenat, že když se pohybovala na rekordní výši, přeli se guvernér České národní banky a premiér, kdo za to může. Předseda vlády měl pravdu, že ten druhý – avšak když se situace zlepšuje, rád přispěchá s dobrou zprávou.
Nakonec ale celý ten kolotoč čísel, ať se týká dluhu, nebo zdražování, není z hlediska politiky tím úplně nejpodstatnějším. Ne, že by deficity a inflace neměly vliv na život občanů. Ale ještě důležitější, než aktuální data jsou akceschopnost vlády a důvěra v ní. Jak říkal už Tomáš Garrigue Masaryk: “Člověk mnoho vydrží, má-li cíl”. To, co občané potřebují vidět a vědět, je jasně narýsovaná cesta, ono pověstné “světlo v tunelu” a reálná šance že až z něj konečně vyjedeme, bude podstatně lépe.
Právě v tomhle ale vláda fatálně selhává. Byla zvolena proto, aby lidem dala naději na změnu, na lepší vedení, na zodpovědné vládnutí, na vyřešení problémů se zadlužováním, na efektivní podporu průmyslu, na provedení nutných reforem. Zatím je to zmatek, který občané, jak ukazuje šetření Medianu, už ani nemají chuť sledovat. Kabinet musí co nejrychleji protlačit balík parlamentem (v jakékoli podobě), pak se trochu zastavit, nadechnout, stabilizovat svou politiku a v důsledku i zemi.
Zatím předkládaná čísla ve výhledu vycházejí stále hůře. Ale zejména vládnutí pětikoalice působí značně chaoticky. Právě to je hlavní problém. Deficit něco pod tři popřípadě nad dvě procenta HDP, se dá vydržet. Za Andreje Babiše jsme se dostali skoro na sedm procent. Ale důležité je pevné a dobré vedení, které vzbuzuje důvěru. Nejen občanů, ale také (a možná zejména) firem. Politická stabilita je i vysoká ekonomice hodnota, vede k vyššími růstu a ten zase ke snazšímu vypořádání se s dluhy.
Premiér a ministři by si měl dávat bedlivý pozor na to, co říkají. Jejich slova vyvolávají očekávání, jež přímo ovlivňují jak náladu obyvatel, tak trhů. Každá chyba má negativní dopad. Tím hůře, když se hromadí protichůdná sdělení. Podnikatelé se přizpůsobí i špatným zprávám, ale nikoli chaosu, pokud se šíří z nejvyšších pater politiky. Určitě je hodně špatně, když slova vládních autorit nemají ani tu relevanci, jako když Béda Trávníček zatočí svým pověstným kolem štěstí. Chce to více střídmosti a ukončit “číselné orgie”.
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
