Čeká nás těžký rok, možná i těžší než ten loňský. To slyšíme z různých stran. Jistě, vláda musí primárně řešit energetickou krizi a rozvrat státních financí, chystat systémové reformy, zejména penzijní, případně zdravotní. Ale jsou i jiná témata, jež možná nebudí takovou pozornost a nejsou tak sexy, přesto mohou mít velký vliv na naši budoucí prosperitu. Nazvěme je souhrnně “zlepšení podmínek pro podnikání”.
Už dlouho jsme se v tomto ohledu ničeho nedočkali a bylo by dobré, kdyby s něčím zásadním přišla pravicová vláda.
Konzervativci se vrátili k moci po dlouhých osmi letech a rovnou musejí dávat do pořádku státní rozpočet, zajistit dostatek energie, krotit inflaci. Dost velké úkoly, aby vyčerpaly aktuální pozornost kabinetu. Ale kdyby přeci jen našel dost času, vůle a rozhodnosti aby vyřešil i pár dalších věcí, přineslo by to velké kladné efekty. Navíc podpora podnikání nutně nevyžaduje přesunovat stamiliardy ať ve výdajích, či příjmech. Zvýšení výdajových paušálů pro živnostníky, které provedla Topolánkova vláda, šlo také snadno a rychle.
I Fialova vláda už udělala dobrou věc, když zvýšila limit pro povinné placení DPH na dvojnásobek. Stejně tak může zavést zaměstnanecké akcie. Ty by firmám umožnily rozvíjet podnikání a zainteresovat na něm své pracovníky. Pomohly by i rozhýbat burzu, aby se tak jako v jiných zemích stala zdrojem investičního kapitálu. Finanční trhy by vůbec potřebovaly posílit. Prosperitě by prospěla i změna rozpočtového určení daní, která by zvýšila autonomní příjmy obcí z podnikání na jejich území a tím je motivovala k jeho podpoře.
Zmíněná penzijní reforma může rovněž nastartovat rychlejší ekonomický růst třeba tím, že sníží daňové zatížení práce. Všechny tyto drobné či velké reformy by výrazně podpořily český kapitalismus. Ten ovšem potřebuje ještě něco. Kapitáni průmyslu již přes rok mluví o “druhé ekonomické transformaci“. Ta první změnila formu vlastnictví, druhá by měla vést k zásadnímu zvýšení efektivity. Což je ještě více aktuální nyní, když na nás tvrdě dopadá energetická nouze. Ale větší produktivita je pro nás nutností tak jako tak.
I když naše firmy běží na plný výkon, jejich ziskovost je v průměru nízká. Čech za hodinu vyprodukuje třikrát méně bohatství než Němec. Máme totiž málo finálních výrobků. Jednou z výjimek je Škoda, která také inkasuje vysoké marže. Řada jiných ale exportuje špatně placenou práci. Chybí nám domácí kapitál a nadproporční podíl zisků proto odplývá investorům do ciziny.
Potřebujeme druhou ekonomickou transformaci jako sůl. Abychom v hospodářství po třiceti letech solidní, leč pomalé jízdy, “zařadili dvojku”, musí vláda splnit tři úkoly. Za prvé odstranit klacky, jež stát hází podnikání pod nohy: byrokracii, korupci, nepotismus, nerovnost tržních podmínek a v přístupu k veřejným zakázkám a grantům. Za druhé vylepšit podnikatelský ekosystém, který zajistí lepší možnosti financování novým a rozvojovým projektům. Za třetí prozíravě podpořit výzkum, inovace a strategické obory.
První úkol je evergreen. Mělo by se s ním konečně pohnout i díky digitalizaci veřejné správy (pokud se tedy povede) a odstraněním systémového střetu zájmů, který nás trápil za Babišovy vlády. O nástrojích k řešení toho druhého již byla řeč. Co se týká podpory inovací, naším problémem není jen nízký příspěvek státu, ale také – a možná hlavně – skutečnost, že tyto peníze jdou málokdy na skutečný vývoj a spíše vylepšují firmám cash-flow. Sto milionů na linku pro výrobu toastového chleba jsou jen pověstná špička ledovce.
Měli bychom peníze z národních i evropských výzkumných grantů směřovat na strategické inovace. Hlavně do zdrojů energie (jádra a vodíku) a úspornějších technologií. Když už nás Zelený úděl drtí uvalováním povolenek na vše možné, což zdražuje zboží a služby, měli bychom alespoň plně využít prostředky z plánu obnovy. Právě na druhou ekonomickou transformaci. A zvyšovat produktivitu tak rychle, aby se kvůli plnění klimatických cílů, jež snižují konkurenceschopnost průmyslu, jeho zbytek neodstěhoval do Asie.
Druhá ekonomická transformace jistě už není úkol na pár škrtů perem, ani na jeden rok. Ale do konce svého mandátu by s ní vláda mohla dost pohnout. Ono nakonec nejde pouze o vzdálenější budoucnost. Ale i o přítomnost. Pokud se budeme zabývat pouze tím, jak letošek “přežít”, pak se rozšíří “blbá nálada”, což povzbudí populisty, demagogy a extremisty. Vize lepší budoucnost naopak hraje do karet demokratům a tradičním stranám, jež jsou u moci. A jen díky tomu se u ní mohou udržet i po roce 2025.
Zaměstnavatelé hlásí, že dosáhli dohody s vládou, aby se rok 2023 stal rokem českého exportu, včetně obsazení postů náměstků ekonomických resortů a změn fungování a vedení České exportní banky, EGAPu a Národní rozvojové banky. To je dobrá zpráva. Nicméně sama o sobě nestačí. Příliš dlouho se vlády soustředily na “výdajové priority”. Neboli jak peníze utratit, nikoli, jak je vydělat. A ne, zvyšování daní vážně neznamená “zvýšení příjmů”. Jen to, že se z toho mála někomu více sebere a dá někomu jinému.
Peníze se zkrátka musejí vydělat, a to lze jedině podnikáním. Mnozí tvrdí, že vláda Petra Fialy vůbec není pravicová. Zlepšením podmínek pro české firmy by nade vší pochybnost dokázala, že je. Za takové reformy asi nezíská tak velkou popularitu, jako zvyšováním penzí či výstavbou bytů. Ale bez nich by brzy nebylo ani na penzisty, ani na bydlení. Těžký rok nějak přečkáme, ale bez zvýšení výkonu ekonomiky těžko překonáme příští krize. Včetně politických, protože chudoba je největší spojenec extremistů.
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
