Už i do Česka dorazila vlna sedláckého hněvu. Zemědělci jsou skupinou, která se nejvíce bouří proti unijní zelené politice. A jde z nich strach. Jejich bouřlivé protesty ochromily nizozemskou klima hysterickou vládu a stály na počátku jejího pádu.
Evropští lidovci kvůli nim otočili a začali vystupovat za revizi Green Dealu. Rolníci sevřeli do kleští i německý rudozelený kabinet. Nyní mají rovněž na Prahu vyjet traktory. Inspirace je zřejmá. A byť nemá tato demonstrace širokou podporu, jde o jasné varování: Stopněte Zelený úděl!
Hloupé klimatické plánování už patnáct let snižuje ekonomický růst a drtí globální konkurenceschopnost EU. Automobilky, energetické společnosti a další průmyslové firmy to zatím vše víceméně trpně snášejí, jen s občasným zabrbláním. Ale sedláci jsou horké hlavy. Jakmile na ně holandský kabinet „zaklekl“ a chtěl kvůli emisím vybíjet stáda a zavírat farmy, tvrdě narazil. A když končící Evropská komise přišla s dalším šíleným nápadem snížit do roku 2040 emise o 90 % oproti roku 1990, o zemědělství se raději nezmínila.
V západní Evropě mají vystoupení rolníků masový ohlas. U nás se velké profesní organizace od aktuálního protestu distancují. Agrární komora ani Zemědělský svaz (bývalí jézéďáci) se neúčastní – jsou připraveny stávkovat později, pokud zkrachují jednání s ministrem zemědělství Markem Výborným. Ten organizátory akce „Traktory na Prahu“, kteří žádají odstoupení vlády od Green Dealu a levnější ceny energií, označuje za dezinformátory. V tom má možná pravdu, což však neznamená, že jejich požadavky jsou mimo.
Bez ohledu na to, kdo to říká, je nyní důležité, co říká. Evropská klimatická politika nás drtí jako lis, je špatná a devastující, a to ve všech svých částech, ať se to týká zemědělství, průmyslu, energetiky, služeb či bankovnictví. Koho přímo nesejme drahá elektřina, povolenky, či plnění emisních cílů, toho dostane Environmental, Social and corporate Governance (ESG). Balík byrokratických povinností, který firmám zvyšuje náklady a odvádí je od vlastního byznysu k plnění „zelených socialistických závazků“.
Berme to tak, že sedláci jsou jako pověstný kanárek v dole. Když jde politika špatným směrem, jsou obvykle první, na kom se to pozná. Až na to, že oni nečekají, až se udusí… Zelený úděl bere kyslík nám všem a pokud ho rychle nezreformujeme, nebo ještě lépe, zcela nezavrhneme, pak Evropanům hrozí zaostávání, bída, sociální problémy, rozpad společnosti, nástup extremistů a autoritářů. Establishmenty prosazující Green Deal budou smeteny. Nemůžete nechat stovky milionů lidí plánovaně zchudnout a myslet si, že vám to projde.
Dnes ještě lze říci, že na Prahu vyjede parta radikálů. Ale když se nepodaří v Bruselu vyjednat změnu, stane se z odporu proti evropským elitám mainstream. Naštěstí už si to mnozí uvědomují. Evropská lidová strana právě kvůli zemědělcům mění přístup k Zelenému údělu. Jde o nejsilnější frakci v europarlamentu. Čtvrtou nejsilnější by se mohli stát Evropští konzervativci a reformisté, kam patří ODS, Bratři Itálie, polské Právo a spravedlnost. Spolu s identitárními stranami, jež jsou rovněž proti Green Dealu, by měly mít většinu.
Někdo by se mohl zeptat: A to mají lidovci a konzervativci spolupracovat se stranami jakými jsou německá AfD, francouzské Národní sdružení, či česká SPD? Nyní ale není doba a situace na to ohrnovat nad někým nos. Zastavit zelené šílenství je prvořadým úkolem, pokud má mít EU vůbec nějakou budoucnost a každý hlas se počítá. Pokud to nepochopí socialisti a liberálové a nepřidají se, pak nezbude nikdo jiný, než dosavadní „nedotknutelní“.
Důležitou schopností státníka je umět definovat největší hrozbu a tu odvrátit za každou cenu. Dříve, dokud se nám v Evropě dařilo dobře, jí snad mohli být národovci. Ale šťastné časy jsou pryč, nad starým kontinentem se smráká a může za to (kromě masové nelegální migrace) zelená idiocie. Pácháme hromadnou sebevraždu civilizace v přímém přenosu. A dobrý je každý, kdo má sílu a vůli tomu zabránit. I kdyby to třeba byl „dezinformátor na traktoru“. Tak daleko to ale snad nezajde…
Ještě na tom nejsme tak zle, aby se nenašli mainstreamoví politici, kteří zabrání katastrofě. Kteří zachrání nejen současnou prosperitu, ale především budoucnost našich dětí, jímž hrozí „zelená chudoba“. Za necelé čtyři měsíce se konají volby do Evropského parlamentu a čeká se velká proměna tohoto tělesa. Místo dosavadní rudozelené by mělo nově zářit v odstínech modré. A jak známo, „modrá je dobrá“, je to barva evropského konzervatismu. A koneckonců i vlajky Unie.
Potřebujeme změnu, a to nejen v zemědělství. Sedláci jsou tvrdé palice. Navíc na ně klimatické direktivy dopadají přímo, bezprostředně a nemají je na koho přehodit. Zatímco průmyslové společnosti obvykle řídí najatí manažeři. Green Deal je pro ně stále „jen“ budoucí hrozbou, nedopadá rovnou na jejich osobní majetek a pokud šéfují velkému koncernu, tak mohou zvýšené náklady naúčtovat zákazníkům. Proto trvalo tak dlouho, než se začaly bouřit například automobilky (to už však bylo vlastně pozdě…).
Navíc nezapomínejme, že úzká skupina lobbistů a ředitelů korporací (typicky bank a velkých fondů) dokázala na Zeleném údělu moc dobře vydělávat. Zatímco obyčejní lidé chudli a chudli. Říká se tomu privatizace zisků a socializace ztrát. Protože ale na počátku jsme v Evropě byli bohatí, dlouho to fungovalo. Když je ovšem váš byznys práce s půdou a zvířaty, je to jinak. Ostatní se vaří pomalu jako ty žáby, zato sedláky hodili rovnou do vroucí vody. Proto tak prudce vyskakují. A my bychom měli rychle za nimi.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
