Ve státním sektoru mají vyšší mzdy než ti, kteří jim na ně vydělávají

Je to taková metafora pro hospodaření státu, který si platíme ze svých daní. Aktuálně si ho platíme do posledního červnového týdne, respektive letos jsme na stát pracovali do neděle 23. června, od pondělí už vyděláváme do své kapsy. Je to moc nebo málo? Pro podnikatele a jejich zaměstnance je to moc, protože ti znají cenu peněz. Pro blazeovaného odboráře Středulu s Brietlingami za šedesát tisíc na ruce je to pořád málo. Alespoň tak se tvářil na tiskových konferencích v minulém týdnu po jednání tripartity.
Připomeňme si, že v tomto státě vytváří jeho ekonomické bohatství čtyři (!) miliony lidí, šest a půl milionů lidí jsou státní pojištěnci. Tedy, děti a senioři a státní zaměstnanci. Zároveň si připomeňme, že růst platů ve státním sektoru má za následek, že průměrná mzda státních zaměstnanců je o zhruba tři tisíce vyšší než těch, kteří jim na platy vydělávají. Jinými slovy, ti, kteří mají být servisem pro ty tahouny ekonomiky, mají více peněz. Ad absurdum, to je jako kdyby masér Rogera Federera měl větší příjmy než on. To je ale pitomá představa, že? A přesto se to u nás děje.
Neméně podstatnou věcí pak je kvalita poskytovaného servisu. Kde si ještě v řadě případů připadáte jako prosebník, byť obecně se přístup pozvolna zlepšuje. Osobně mám zkušenost, že jsem potřeboval „pouze“ poradit s řadou potřebných formulářů a nejasnými formulacemi v nich (což je mimochodem také velký problém) a referentka pro náš obvod zrovna nebyla. Tak jsem se obrátil na jejího kolegu, stejné zařazení, jen jiný obvod, který místo, aby mi to v pěti minutách vysvětlil, mi pět minut vysvětloval, proč on nemůže. Otravoval jsem, já vím, bylo už před obědem.
V Brně si teď udělali soukromí stavebníci a developeři analýzu a zjistili, že tamní úřad dokázal za rok vydat závazné stanovisko ke zhruba polovině podaných žádostí (1 657 stanovisek vs 3 243 žádostí). Dodejme, že na to má úřad třicet dní, plus třicet po doplnění žádosti, pokud byla neúplná. Řekněme, tři měsíce maximálně. Místo toho čekáte rok. I víc. V dnešní digitální „online“ době jsou čas peníze dvojnásob. I víc.
Nebo, kdysi jsme si s kolegy tak pro zajímavost počítali, že kdyby všichni ti, co tvrdnou a ztrácí čas na D1, byli v práci a vydělávali? Počítali jsme s průměrnou hodinovou mzdou ve výši pěti set korun, byli jsme při zdi, a dopočítali se, že by to pro stát na daních znamenalo příjem ve výši pěti miliard ročně. Místo toho paní ministryně vybídne města, ať víc „pumpnou“ občany třeba na dani z nemovitosti. Mimochodem, na této nemravné dani, kdy si občan koupí z již jednou zdaněných peněz nemovitost a musí ještě platit za to, že si dovolil pořídit majetek. Každý rok. Lump jeden! Jakou „státní“ službu ke své nemovitosti za to dostává (?), to mi dodnes není jasné. A tyto pocity jsou zřejmě dílem i za současnými protesty proti vládě, protože každý vidí, že kvalita „státní“ služby neroste tak, jak rostou mzdy za ni. Lidem je nepříjemné, když jim stát pořád víc sahá do kapes. Aniž by za to cokoliv dostali.