Střední třída je základem společnosti. Bývá nejpočetnější, je nositelem kulturních a mravních hodnot a motorem blahobytu. Skládá se vesměs z pilných, vzdělaných, zodpovědných lidí, kteří solidně uživí sebe a rodinu, nicméně vše si musejí „odmakat“ a nejsou žádnými rentiéry. Tradičně patří k oporám pravice.
Nyní však vláda Petra Fialy právě u nich nejvíce ztrácí, což je hlavní příčina zaostávání koalice SPOLU za Andrejem Babišem. A proč to?„Jejich kabinet“ právě na ně nakládá více než na jiné a oni jsou naštvaní.
Příslušníci středních tříd obvykle nejvíce odnesou ekonomické otřesy. O ty nejchudší se moderní stát blahobytu postará, propad jim v zásadě nahradí a oni jsou na tom plus mínus stejně. Což je možné proto, že nemají tak vysoké náklady, z nichž velkou částí kryjí dávky i v časech, kdy je dobře. Bohatých se krize nedotknou skoro nikdy, neboť mají dost vysoký polštář. Možná se jejich majetek ztenčí, ale nemusejí měnit styl. Ti uprostřed na tom nejsou tak zle, aby dosáhli na pomoc a ne tak dobře, aby se jim nesnížila životní úroveň.
Lze přitom říci, že střední třídy jsou zvyklé si nestěžovat a obvykle absorbují těžkosti bez toho, aby výrazně zvyšovali společenské napětí. Platí to i pro důsledky války a zdražení energií. Po celé dva nejtěžší roky si kabinet držel jejich podporu. Přestože si museli odříkat, neboť právě na ně nejvíce dopadl propad reálných příjmů zaviněný vysokou inflací. Na Fialu a spol. dostali zlost paradoxně až ve chvíli, kdy nejhorší už bylo za námi. Proč? Inu nepochopili (a vcelku logicky), proč je právě tehdy začal kabinet trestat.
Rozumní lidé ze středních vrstev se dokázali smířit s tím, že se dočasně musejí uskrovnit. Dobře věděli, že za zdražování mohou Vladimír Putin, který zahájil agresi vůči Ukrajině a Andrej Babiš, který svým bezuzdným rozhazováním roztočil kola inflace. Ta byla vysoká už před válkou (v čase předání moci dosáhla meziročně 9,9 %) a explozivní nárůst cen v důsledku invaze ji ještě více „nakopl“. Tohle ještě kabinet o sympatizanty nepřipravilo. Až to, co přišlo pak.
Příznivci pravice očekávali, že když jsme konečně „z bláta venku“, začne vláda plnit program a sliby, kvůli kterým ji volili. Že nezačala rázně snižovat výdaje během první „děsivé dvouletky“, to jí docela s chutí odpustili. Chápali, že na to nebyla doba. Jenže když se země konečně zvedla, inflace se vrátila na normální čísla, začaly opět růst mzdy i ekonomika, stalo se cosi divného. Místo aby premiér Petr Fiala a ministr Financí Zbyněk Stanjura škrtli zbytečné výdaje, zvýšili daně. A selektivně právě svým voličům.
Pracující rodiny a živnostníci odnesli neschopnost či nevůli uspořit něco z těch mnoha stovek miliard, jež stojí provoz státního bumbrlíčka (jen na platy vydá kolem půl bilionu). Místo aby jim „pravicový“ kabinet ulevil tím, že zredukuje onu milionovou armádu lidí placených erárem, naložil jim větší zátěž. Sebral jim slevy a OSVČ napálil výrazně vyšší odvody. Mnohé domácnosti tímto přišly o vyšší desítky tisíc korun ročně. A často právě ti, kteří tvořili základ elektorátu koalice SPOLU.
Obecně je sociální status středních tříd na Západě pod tlakem delší dobu. Ani ve Spojených státech už neplatí, že si mohou dovolit z jednoho platu dům, dvě auta, dovolené u moře a školné pro děti na universitě. Struktura ekonomiky a společnosti se zkrátka mění a pro ně k horšímu. Nicméně proč jim jejich postavení zhoršovat schválně? A proč jim tohle provede vláda, kterou volili? Přiznám se, že já sám nevím, dotčené rodiny nejspíše také ne – a obávám se, že to neumějí dostatečně zdůvodnit ani sami ministři.
Blíží se volby a mnozí prozápadně naladění jedinci varují před nástupem proruských sil. Jistě, ze slepenců kolem SPD a KSČM (Stačilo!) jde strach. Byl by však mnohem menší, kdyby si kabinet zbytečně a nepochopitelně neodradil ty, kteří vždy byli – a nadále měli být – jeho oporou. Jestliže se nyní poukazuje na rostoucí sloupečky, za nimiž se skrývá Tomio Okamura a Kateřina Konečná, tak v tom není hlavní problém, tyto radikální hlasy zde byly vždy (jen více rozdrobené). Jenže v průzkumech chybí ty pravicové…
Ve skutečnosti opozice nijak zvláště neexpanduje, jen se hlasy pro ni více koncentrují. To ODS, KDU-ČSL a TOP 09 chybí zhruba půl milionů hlasů z roku 2021 (Starostové s Piráty jsou pořád „na svých“). Tohle dělá ve výsledku ten propastný rozdíl. Jinými slovy: ANO, SPD a Stačilo! ani tak nezískávají, jako SPOLU ztrácí. Lze čekat, že se jí nakonec podaří oslovit alespoň část těch, kteří nyní „trucují“, ale nakonec přijdou ze strachu, aby se k moci nedostala ruská pátá kolona. Ale kolik jich bude?
Určitě by bylo jistější nesázet pouze na strašení Putinem a zkusit to s pozitivní motivací. Jednak už se to nebezpečně blíží citovému vydírání, jednak negace přece nemůže tvořit hlavní, nebo dokonce jediný prvek kampaně. Co by mohla vláda ještě udělat? Obávám se, že promeškala nejen tu první, ale i druhou šanci, když ani na začátku tohoto roku neudělala nic, aby napravila své katastrofální chyby. Nyní už daně a odvody nevrátí, ani nepřipraví reformu rozpočtových výdajů. Co alespoň účinná lítost?
Kdyby se Petr Fiala postavil před své (často bývalé) voliče, omluvil se jim za „utáhnutí opasků“, vysvětlil, že šlo o nutný dočasný krok a poděkoval jim za trpělivost… a poté se vytasil s dobrým konzervativním programem… Rázné škrty výdajů a aspoň návrhy změn zákonů o daních a pojistném, jež by pracujícím rodičům a živnostníkům vracely vše, co jim vláda vzala, to je asi poslední naděje, jak získat zpět přízeň středních tříd. Jinak se jejich utrpení promění v utrpení pravicových politiků, až budou sledovat volební výsledky.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
