Aktuálně:

Telefonní budky, céčka, černobílá telka: Co jsme měli a už nemáme

07.07.2025, Autor: Marek Hájek

1 vote, average: 1,00 out of 51 vote, average: 1,00 out of 51 vote, average: 1,00 out of 51 vote, average: 1,00 out of 51 vote, average: 1,00 out of 5
Telefonní budky, céčka, černobílá telka: Co jsme měli a už nemáme

Kdo by si nepamatoval čekání u telefonní budky, sbírání céček na školním dvoře nebo první filmy na černobílé televizi? Tyto symboly minulého století zmizely z našich životů, ale jejich odkaz přetrvává – ať už v nostalgických vzpomínkách, nebo v nových rolích. Pojďme se podívat, co jsme měli, proč jsme o to přišli a co z toho zůstalo v roce 2025.

Když jsme volali z budky: Konec jedné éry

Pamatujete si, jak jsme stáli frontu u telefonní budky, mince v ruce, a doufali, že se dovoláme? Na přelomu tisíciletí jich v České republice stálo 30 180, jak uvádí data od operátora O2, tehdy ještě Českého Telecomu. Byly všude – na náměstích, u nádraží, v zapadlých vesnicích. Jenže dnes nenajdete ani jednu funkční. Poslední zmizela už v roce 2021 v Hlubyni na Příbramsku. Proč? Mobilní telefony se staly naším každodenním společníkem a budky ztratily smysl. V absolutních číslech to vidíme jasně: v roce 2020, kdy jich zbývalo jen asi 1150, připadal na jednu budku průměrně méně než jeden hovor za rok. Celkem 1352 hovorů za rok, jak ukazují statistiky O2. Provoz se stal neudržitelným luxusem.

Některé obce je proměnily v tzv. knihobudky – malé veřejné knihovny, kde si můžete půjčit knihu zdarma. Tento trend začal už v roce 2013 a dodnes dává starým kabinám nový život. Místem, kde kdysi zněly hlasy, teď šustí stránky knih, a to je přece jen krásný způsob, jak udržet minulost naživu.

Céčka: Plastová nostalgie, která přežívá

A co céčka, ta drobná plastová „C“, která v 80. letech pobláznila děti po celém Československu? Původně jen technický dílec do oken a dveří se stal sběratelskou vášní a symbolem dětství. Možná vás překvapí, že se stále vyrábějí – a to nepřetržitě od roku 1966 v národním podniku Maják v Jablonci nad Nisou. Balení stovek kusů dnes koupíte za pár desítek korun, jak potvrzují nabídky na aukčních portálech typu Bazoš. Ale nejvzácnější kousky, třeba průhledná nebo svítící céčka, mají hodnotu daleko větší – některé jsou dokonce ve sbírkách Národního muzea v oddělení novodobých českých dějin.

Dnes už céčka nejsou masovou hračkou, ale spíše nostalgickým artefaktem. Přinejmenším pro sběratele, kteří shánějí raritní kousky, nebo pro organizátory retro výstav. V roce 2025 se chystají akce v Lovosicích, Třinci, Slaném či na veteránské burze v Lysé nad Labem, kde céčka hrají hlavní roli. Není to jen hračka, je to kousek naší historie.

Černobílá telka: Obraz minulosti v muzejní vitríně

Pojďme se podívat na další ikonu – černobílou televizi. První pravidelné vysílání u nás začalo 25. února 1954 a pro mnohé rodiny to byl první pohled do světa. Televizory Tesla, vyráběné od 50. let, byly hrdostí československého průmyslu. Poslední stolní modely opustily výrobní linky v roce 1987, přenosné pak v roce 1994, jak uvádí historické údaje z Muzea Tesla v Třešti. Pravidelné barevné vysílání bylo zahájeno 9. května 1973 a definitivní konec analogového signálu, a tím i černobílých televizí, nastal s přechodem na digitální DVB-T2 v únoru 2012.

Dnes už je v obývácích nenajdete. Přežívají jako sběratelské kousky nebo dekorace. Na portálech jako Aukro se prodávají za stovky až tisíce korun, jak potvrzují aktuální nabídky. Někteří je renovují, jiní vystavují v muzeích – třeba v TV muzeu nebo v Třešti. Je to jako pohled do starého alba. Ale řekněme si upřímně – kdo by dnes sledoval seriál bez barev a HD rozlišení?

Technologie versus nostalgie

Co mají tyto tři věci společného? Technologický pokrok je vytlačil z našich životů. Mobilní telefony nahradily budky, digitální televize poslala černobílé přístroje do muzea a céčka ustoupila moderním hrám. Ekonomická neefektivita a změna společenských trendů sehrály klíčovou roli. Provoz budek byl drahý, zatímco mobilní sítě se staly dostupnými všude. A přesto – necítíme někdy, že jsme ztratili víc než jen předměty? Možná i kousek té doby, kdy jsme byli víc spolu, když jsme museli čekat na hovor, nebo se domluvit na hřišti.

Na druhou stranu, něco zůstává. Knihobudky dávají starým kabinám nový smysl, céčka připomínají dětství na výstavách a staré televize se stávají designovými kousky. Je to jako kdyby minulost dostala nový kabát – ne tak praktický, ale pořád působivý.

Dnes je jasné, že telefonní budky, céčka i černobílé televize už nejsou součástí našeho každodenního života. Přesto jejich odkaz přetrvává – v nostalgii, sběratelství nebo komunitních projektech. Možná se zájem o retro ještě zvýší, jak naznačují plánované výstavy a rostoucí ceny sběratelských kousků na aukcích. Ale jedno je jisté: ať už je budeme obdivovat v muzeu, nebo si na ně jen vzpomeneme u kávy, tyto ikony nám připomínají, jak rychle se svět mění. A možná i to, že něco starého může najít nový smysl – pokud mu ho dáme.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Marek Hájek 


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.