Švehla: Transparentnost je dobrá, ale má být bezbřehá?

Ústavou daný koncept nezávislé centrální banky je u nás téměř vzorový a funguje dobře. Poslední „stress test“ to docela dobře ukázal, ale možná to stojí za bližší úvahu. Péče o národní měnu, ta schopnost ovlivňovat množství peněz v ekonomice, je klíčová a je velmi snadno zneužitelná. 

To je hlavní důvod, proč je centrální banka vykloubena ze systému výkonné moci, protože podporovat ekonomiku měnovými manipulacemi by bylo stejné, jako podporovat fotbal pohybem branek a lajn na hřišti. Trochu by to možná pomohlo jednomu mužstvu, ale zcela by to pokazilo hru. S penězi v ekonomice by to fungovalo dost podobně. Proto centrální banka nesdílí starosti vlády, ale spíš reaguje na její počínání tak, aby udržela měnovou stabilitu v přijatelných mezích.  

Formálně se nezávislost ČNB opírá především o způsob jmenování členů Bankovní rady, které je vyhrazeno prezidentu republiky a nikdo jiný do této kompetence nemůže zasahovat. Pan prezident si může nechat poradit, ale koho vybere, toho jmenuje a mandát je pak šestiletý, takže každý člen bankovní rady zaručeně přežije mandát „svého“ prezidenta a nejméně jedné vlády – pokud samozřejmě neztratí svou schopnost vykonávat danou funkci, ale i to se podle zákona prokazuje dost těžko. 

Další významnou oporou nezávislosti ČNB je její finanční samostatnost. Ze svých prostředků hradí své provozní a investiční náklady, zisky a ztráty sice eviduje, ale nemají pro ni žádné praktické důsledky, nikomu se z nich nezpovídá a její hospodaření nelze ani kontrolovat. Toto je sice pro mnohé politiky těžko stravitelné, ale obecně docela pochopitelné: finanční operace ČNB mají jediný cíl a tím je stabilita měny. 

K tomu někdy směřují i operace vyloženě ztrátové a pokud by se jim ČNB vyhýbala, rezignovala by tím na stabilitu měny. Těžko si pak lze představit, že přijde kontrolor a bude se ptát, proč ČNB například nakoupila draze devizové rezervy (což mimochodem dělala v letech 2013 – 2017 v rámci tzv. kurzového závazku) a proč je později levně prodává (což činila například loni, když usilovala o posílení kurzu). Finanční kontrole by vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, protože zrovna tady je rozdíl mezi nákupem a prodejem přes 3 koruny na jednom Euru, tedy ztráta jako hrom (nehledě na celkový objem devizových rezerv, které s posílením kurzu ztrácejí hodnotu a v bilanci ČNB vytvářejí obrovskou díru). 

Zákonem a dokonce Ústavou daná nezávislost má tedy svou logiku, ale – jak jsme viděli – i některá úskalí. Na příkladu ČNB lze vidět, že po dlouhá desetiletí byla formální nezávislost posílena o vysokou autoritu a veřejnou důvěru. Tato instituce se vždy soustředila pouze na témata, která souvisela s jejím posláním. Vždy argumentovala odborně, objektivně a zdrženlivě. Ve vztahu k politikům a veškeré zákonodárné a výkonné moci si udržovala přiměřený odstup. Nevstupovala s nikým do konfliktů, a také se s nikým „nepřátelila“. 

Vypadá to jednoduše, ale je to v konkrétních situacích někdy dost obtížné. ČNB se zároveň velmi otevřela vůči veřejnosti – jedině té se může a musí zpovídat, pro veřejnost musí být čitelnou, srozumitelnou a předvídatelnou. Transparentnost zkrátka k fungující nezávislosti neoddělitelně patří, protože jedině ta je zdrojem důvěry a autority. 

Transparentnost není ale bezbřehá. Dlouhá léta zůstávalo utajeno hlasování členů Bankovní rady o přijatých opatřeních. Rozhodovala většina a za přijatým rozhodnutím pak stáli všichni, tedy i ti, kteří s ním nesouhlasili. Před časem se to změnilo. Veřejně je nyní k dispozici každý jednotlivý názor, a tak se už v médiích nestřetávají jen komentátoři a analytici, ale i někteří členové Bankovní rady, současní i minulí, zaměstnanci ČNB, ústavní činitelé a nejrůznější znalci. 

Nelze tomu než zatleskat … ale zároveň se nelze divit, že v médiích některé názory získají větší oblibu než jiné, že si některé názory přichýlí některé politické strany, čímž se jiné názory octnou v náručí opačných politických postojů a – jak jsme viděli – není pak daleko ani k poměrně brutálním útokům a nátlakům. 

Nastávající měsíce a roky nemusejí být na finančních trzích moc klidné. Očekávaný pokles inflace vypadá optimisticky, ale nedávný krach americké banky SVB (Silicon Valley Bank) je ze své podstaty projevem nového a velmi aktuálního rizika pro finanční trhy, a to včetně našeho, v naší aktuální situaci. Zpřísnění expanzivní měnové politiky má zkrátka své nemalé náklady a zdraví bank rozhodně neprospívá. Pevná a nepochybná autorita centrální banky může být v turbulentních dobách kotvou, která umožní zachovat důvěryhodnost a stabilitu, jako se to konec konců dařilo v minulých desetiletích. 

Příběh prověřování nového guvernéra kompetentní vládní institucí nejspíš rychle odezní, ale je dobré si uvědomit, co se tady těch pár týdnů dělo. Osobnosti, které se zapojily, slovník, který se používal, kadence těch výpadů, to všechno bere dech. Zejména ale odhodlání dosáhnout změny ve vedení ČNB i za cenu úplného popření její nezávislosti. Autorita centrální banky v tržní ekonomice, navíc v ekonomice otevřené, relativně malé a zranitelné, má obrovskou hodnotu pro všechny – pro obyvatele, pro firmy, pro banky, pro vládní i opoziční politiky, pro dlužníky i pro věřitele a samozřejmě i pro investory. Pro domácí i zahraniční. Autorita centrální banky je vizitkou. V tomto smyslu je ten příběh nesmírně poučný a možná i varující.

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla