Švehla: Počítač a životní prostředí

Jak se v poslední době ukazuje, životní prostředí se pro lidi stává stále důležitějším problémem, a to tak naléhavě, že jsou ochotni obětovat i část svých svobod, svého pohodlí a zvyků, aby zachránili planetu. Ozývají se sice hlasy, že aktivismus je v tomto tématu až příliš ambiciózní, ale i tak je skutečností, že rostou daně a ceny, ze kterých se platí investice a dotace do ochrany ovzduší, vod, lesů a strání a že to velký odpor nevyvolává.

Příspěvky na ekologii jsou zahrnuty do cen energií, do cen elektrických spotřebičů, platíme předem za ekologické likvidace baterií, plastů a dalších potenciálních škodlivin a chápeme to. Je tady sice jakási diskuse o tom, zda jsou uhlíková stopa, množství CO2 v ovzduší, oteplování planety a další údajné hrozby opravdu tak naléhavě nebezpečné, ale proces ekologizace zdárně postupuje vpřed. Silný je především v rozvinutých zemích, kde se jaksi předpokládá, že prostředků je dost a blahobyt zde dosažený je vlastně na úkor přírody. Přitom se jedná o relativně malou část planety – rozlohou a počtem obyvatel – ale ta ambice je zde tak silná, že zastiňuje i jeden velmi praktický argument: ozdravení životního prostředí v této části světa může být eliminováno jeho rychlým zhoršováním v ostatních částech planety. Na to se z jedné strany ozývá volání po rozumném – tedy umírněném – přístupu k ekologii, a z druhé strany volání po pomoci slabším ekonomikám, tedy o jakémsi „exportu“ ekologického uvažování i s patřičnou finanční podporou do zemí méně rozvinutých a tedy i méně ekologických.

Přidejme k tomuto dilematu jedno úplně jiné téma: vedle reálného světa se v našich myslích uvelebil svět virtuální, ve kterém trávíme stále více času a který konzumuje stále víc a víc intelektuálního potenciálu lidstva. Vznikají nové komunikační kanály, kde můžete pod různými identitami prožívat další podoby svého života – můžete zde vystupovat jako generačně mladší nebo starší, s různými názorovými a politickými orientacemi, dokonce si zde můžete změnit pohlaví, národnost i podobu. A nemusíte jen komunikovat, můžete sledovat filmy a seriály, životy a názory celebrit, můžete si nechat věštit, můžete se vzdělávat a můžete utrácet spoustu peněz – i těch které si zde vyděláte nebo půjčíte. Pravda, mnohdy je návrat z těchto radostných virtuálních světů do toho jediného reálného trochu těžký, ale stále víc a víc lidí překračuje denně tuto hranici mezi reálným a virtuálním světem a moc se nad tím nezamýšlí. Ve virtuálním světě se odreagují, aby pak ten reálný lépe zvládli. Miliardy lidí na celé planetě.

Zatím nikdo neuvažuje nad tím, že i virtuální svět má svou ekologii, své životní prostředí, které může být pro člověka nebezpečné a možná i zničující. S nástupem umělé inteligence se otázka ekologie virtuálních světů stává ještě naléhavější. Dnes je už dostupná celá řada  platforem a aplikací, které vám napíšou dopis, esej nebo povídku na zadané téma, namalují obrázek, vyřeší problém, nebo vypracují domácí úkol. Česky, anglicky, německy, jakkoliv.  Učitelé to sice zjistí, ale těžko se to dokazuje, neboť aplikace jsou schopny na zadané téma vypracovat esej či namalovat skicu v mnoha variantách. Někteří na to jdou tak, že si od stejných aplikací nechají vypracovat i svá zadání – smysl takových pink-pongů je pak asi minimální, ale těží z toho ony aplikace, protože se z každého zadání dál a dál učí.

Virtuální světy vznikají v našich hlavách, když otvíráme své profily na sociálních sítích, když polykáme informace z webů a blogů, když se pouštíme do internetových her a podobně. Zkusme o tom uvažovat „ekologicky“: To, co pozorujeme v přírodě, procesy, které v ní trvají  desítky, možná stovky i tisíce let, to lze vypozorovat i ve virtuálním světě internetu, kde se ovšem věci mění během měsíců, maximálně roků. Jak je to dlouho, co byl virtuální svět přístupný pouze z počítače a přes pevnou linku? Dnes je dostupný kdekoliv přes mobil, přes chytré hodinky a přes nejrůznější spotřebiče v „chytré“ domácnosti. Internet má své hlavní dálnice i klikaté a slepé uličky, má své podsvětí i šedou zónu a šíří se v něm jak kvalitní a ověřené informace, tak i opium populismu, nechutné politické propagandy, dezinformací a hnusu. Daří se tady bytostnému a vzácnému umění i bezuzdnému kýči; kinematografii i pornu; poskytují se zde kvalitní a rychlé služby, ale také se zde loupí a krade, šidí a mystifikuje.   

Co s tím? Hodně se mluví o regulaci internetu, o ůzných zákazech a omezeních. To může být slibné, ale také dost kontraproduktivní – technicky je dnes možné obejít prakticky jakoukoliv regulaci a co je zakázané, to obvykle rozkvétá o to silněji. Možná je to příležitost pro tzv. humanitní vědní obory, možná pro filozofy, sociology, politology, teology, ale konec konců třeba i pro historiky, aby našli cestu, jak udržet životní prostředí ve virtuálním světě na úrovni, přijatelné pro život. Jestli se v přírodě bojíme o kůži a o plíce, o krvinky, o ledviny, játra, cévy a kosti, na interetu je ohrožen mozek – centrum našich schopností, našich vůlí a citů. Dost podstatná část našeho zdraví. 

Foto: Pixabay

Autor: Martin Švehla