Švehla: Jak hroznou inflaci vlastně máme?

Po dlouhé době se inflace stala významnou politickou otázkou, na které se štěpí důvěra k vládě a ostatním institucím, ČNB nevyjímaje. Diskutují poslanci, odboráři, podnikatelé, bankéři, zaměstnavatelé i zaměstnanci. Některé ceny stouply opravdu hodně, což člověka vždycky trochu naštve.
ČNB zvedá razantně úrokové sazby, ale mnozí tvrdí, že je to cesta do pekel, protože podvazuje ekonomickou aktivitu. Veřejnost očekává, že příslušné instituce udělají zdražování přítrž, ale mnozí tomu až tak nevěří a raději nakupují a utrácejí, protože za pár měsíců by mohlo být ještě hůř. Všeobecná nálada je výsledkem spíš pocitů než rozumného uvažování. Zkusme tedy zvážit pár faktů:

1. V listopadu dosáhla inflace 6 %, což je hodně. Zdravá inflace by se měla pohybovat kolem 2 %. Jestliže ceny stouply za období od listopadu 2020 do listopadu 2021 o těchto 6 %, dá se zhruba odhadnout, že někdy v únoru začne toto číslo klesat. Vyplývá to z údajů za jednotlivé uplynulé měsíce a je to spíš otázka matematiky a statistiky než ekonomického vývoje.
2. O těch 6 % nevzrostly všechny ceny. Je to průměr, vypočítaný z vývoje cen cca 800 položek tzv. spotřebního koše. V něm je všechno možné, od potravin přes energie, pohonné hmoty, oblečení až po školné nebo lístky do kina. Bude u nás asi jen málo lidí, kteří si za rok koupí všechny položky spotřebního koše. Každý tedy má svou vlastní inflaci, danou tím, co skutečně kupuje. Lidé, kteří se pustili do stavby bytu nebo domu pocítí vyšší růst cen, naopak ceny potravin rostly pomaleji a některé položky i zlevnily.
3. Zdražování je nepříjemné, ale pokud nám zároveň rostou příjmy, dá se s inflací docela dobře žít. Za posledních 5 i 10 let rostly příjmy rozhodně rychleji než ceny, takže reálně i při této inflaci jsme na tom lépe. Jistě to potvrdí učitelé a další profese ve státní správě, ale potvrdí to i zaměstnanci soukromých firem, živnostníci a další příjmové skupiny.
4. Důchodci jsou na tom také lépe, starobní důchody se zvýšily rozhodně o víc než o 6%. Mimochodem – důchodcům počítá statistický úřad jejich vlastní inflaci z položek, které důchodci nejčastěji nakupují. Dosahuje za uplynulý rok necelá 4 %. Výpočet je určující pro valorizaci důchodů, ke které dojde počátkem roku a opět to tak budou důchody, co poroste rychleji než ceny.
5. Eurozóna ani USA zatím sazby nezvyšují, ČNB už je téměř na 4 % a banky na to reagují zdražením hypoték (ale také zvyšováním úroků z vkladů). Je to pro ekonomiku nebezpečné? Na rozdíl od obou výše uvedených ekonomických obrů vykazuje česká ekonomika vysokou zaměstnanost a doslova hlad po pracovních silách – zatímco v Eurozóně může při vyšších úrokových sazbách hrozit ochladnutí podnikatelských aktivit a propouštění zaměstnanců, u nás toto asi nenastane. Firmy se naopak snaží nabídnout ještě vyšší mzdy, přilákat nové zaměstnance a zvýšit výrobu.
6. Dalším rozdílem mezi naší ekonomikou a zbytkem Evropy či USA je míra zadluženosti. Ta naše je relativně nízká, takže ani dluhová služba státu – která se při vyšších sazbách zdraží – není fatálním důvodem k váhání.

Obchodníci nabízejí spousty zboží, lákavé slevy a rychlé vyřízení objednávek. Využívají faktu, že lidé mají z čeho utrácet. Nakupování je snadné, ale není moc chytré. Koruna zpevňuje a úspory budeme určitě potřebovat. Vysoké náklady na bydlení neklesnou. Nejspíš bude výhodnější bydlet v nájmu než ve vlastním, ale v rodinném rozpočtu to pořád bude velká položka. Energie budou trvalým problémem příštích let a do jejich úspory bude možná dobré investovat spíš než do dobrého oběda v restauraci.
Navíc – zmíněná „nouze o lidi“ také nepotrvá věčně. Přijdou posily ze zahraničí a do hry také stále více vstupují roboty a digitalizace. Než utrácet v panické hrůze z inflace za věci zbytné, možná by bylo daleko lepší investovat do vzdělání, do vlastní kvalifikace, aby člověk i v budoucnu našel dobrou práci.
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Švehla