Švehla: Dotace i bez peněz

Není odborník ten, aby nekomentoval současnou ekonomickou situaci – většinou s chmurným výrazem, značnými pochybnostmi a varovně vztyčeným prstem. Doba je vážná, a to hlavně proto, protože je zásadně jiná, než byla dlouhých třicet let a vlastně ještě loni.
Zažité ekonomické mechanizmy mění chod. Výsledkem je trochu nepřehledná situace, ve které se těžko predikuje další vývoj a všechny nastalé změny jsou vnímány jako komplikace. Nemusí to ale tak skutečně být! Situace není horší – je jenom jiná a síla ekonomiky (a tím i země a koneckonců i každé firmy či jednotlivce) není daná množstvím tun, kusů a metrů vyrobeného zboží, ale především schopností adaptovat se na změnu situace. Jaké šance má v tomto ohledu česká ekonomika?
Pojďme od toho nejviditelnějšího, což je jistě nezvykle rychlý růst cen … řeklo by se – způsobený inflací, kterou vyvolaly zejména vysoké ceny energií, poruchy v dodávkách ještě za kovidu a pokračující trend obojího v důsledku válečného konfliktu na Ukrajině. Jsou-li toto hlavní spouštěče, pak nutno připustit, že růst cen by nebyl možný, pokud by tyto ceny nikdo neplatil. I když veřejnost evidentně zbrzdila svou kupovací energii, podražené zboží se stále dobře prodává. V blahobytných dobách minulých let vzrostly nejen příjmy obyvatel, ale i úspory. Do jisté míry lze tedy oprávněně předpokládat, že vzniklé inflační atmosféry využívají firmy i obchodníci k maximálnímu zvyšování cen až na úroveň, kterou považují za únosnou – lepí na své zboží takové cenovky, za které jsou zákazníci ještě ochotni zboží kupovat.
Zvýšení úrokových sazeb – tedy ceny peněz – je učebnicovým postupem měnové politiky v takové situaci. V zásadě tím centrální banka míří na každého jednotlivce, který se rozhoduje o svých penězích: Má je co nejrychleji utratit, protože ceny dále porostou a co dnes koupí za 1.000 bude za měsíc stát 1.140, nebo si má peníze raději uspořit a počkat, až se ceny umoudří? Je to klíčová otázka a klíčové rozhodnutí … a jak čtenář jistě domýšlí, velmi záleží na kalibraci, tedy na výši úrokových sazeb, které nám banky nabízejí nebo které požadují za poskytnuté úvěry.
Záleží ovšem i na důvěryhodnosti vlády a centrální banky, na komentátorech v médiích a na dalších autoritách, které ovlivňují veřejné mínění. Kdo dokáže veřejnosti situaci vysvětlit tak, aby ji pochopila, aby uvěřila, že inflace je jevem dočasným, ten má největší šanci zdražování zastavit a inflaci skutečně zkrotit.
Druhým, již méně viditelných jevem je pokles výkonnosti české ekonomiky. Dalo by se dokonce říct, že je to problém úplně zásadní – protože jedině zvýšení výkonu je účinným lékem celé ekonomiky, je reálným a zdravým zdrojem vyšší životní úrovně, přirozenou brzdou inflace a pevnou oporou stability.
Výkonnost ekonomiky vzniká ve firmách. Pokud firmy – včetně živnostníků, malých společností i velkých konglomerátů – mají problémy, hledají východiska. Testují možnosti nových investic, nových odbytišť, snížení nákladů, či zavedení nových oborů. Rozhodují se rychle a odpovědně, protože jde o jejich peníze a jejich budoucnost. Pokud tedy budou mít firmy v této zemi dostatečný prostor, mohou dnešní problémy proměnit ve skvělý úspěch během relativně krátké doby.
Stát může v tomto ohledu vytvořit příznivé podmínky a rozhodně by to měl udělat. Smyslem působení centrální banky je stabilita a předvídatelnost makroekonomického prostředí. Pro firmy to v zásadě znamená stabilitu cen a stabilitu směnného kurzu. Nic víc od měnové politiky nepotřebují a teprve když to začnou postrádat, uvědomí si, jak obrovskou cenu to pro ně má.
Od vlády se rovněž očekává pomoc a většinou je spatřována v administrativním zásahu proti růstu cen nebo v dotacích, které by pomohly vyšší ceny zvládnout. Není jednoduché najít taková opatření a je prakticky vyloučené vyhnout se jejich kritice. Nikdy to nebude dokonalé a nastalé problémy to nikdy zcela nevyřeší – pouze zmírní a pouze pro někoho. Vláda je však subjektem politickým a tak hledá taková opatření, která může dobře vysvětlit a se kterými před veřejností obstojí. Dotace jsou v tomto ohledu vděčné, dobře viditelné a každému srozumitelné. Současnou českou ekonomiku – respektive v této zemi působící firmy – by však bylo možné dotovat i bez peněz … jen by bylo složitější to vysvětlovat.
Jde o to, jak vytvořit pro firmy dostatečný prostor, aby mohly řešit své současné problémy: kdyby se podařilo ochladit pracovní trh, zrušit některé výhody, které má dnes zaměstnanec v porovnání se zaměstnavatelem, zřejmě by to trochu zvýšilo nezaměstnanost, ale ozdravilo by to situaci. Dnešní najímání kdekoho, přetahování zaměstnanců a jejich lákání na vyšší mzdy by ochladlo. Lenoši by museli přidat na tempu a někteří z nich by možná o práci přišli. Byl by to tak velký problém? Prosperující ekonomika je ekonomikou pilných a pracovitých lidí. Ostatním slouží záchranná síť sociálních opatření, přičemž jen výkonná ekonomika je zárukou toho, že ji lze financovat.
Dalším prospěšným krokem by bylo zjednodušení a zprůchodnění administrativy. Týká se to nejen povolování staveb, ale i nejrůznějších komplikací kolem daní, právních náležitostí, různých licencí, povolení a zákazů. Každá nová vláda slibuje zjednodušení státní správy, každá v tom trochu pokročí, ale pořád jsou tu země, které jsou zorganizované daleko lépe.
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Švehla