Britský premiér Keir Starmer konečně poodhalil karty. V rozhovoru pro BBC řekl jasně: pokud má Británie posilovat vazby s Evropskou unií, pak raději přes jednotný trh než celní unii. Jde o první konkrétnější signál, kam vlastně labouristická vláda míří v otázce, která britskou politiku rozděluje už osm let. A zároveň o politicky chytrý tah – nebo aspoň o pokus sedět na dvou židlích najednou.
Když voda pod mostem změní směr
„Dlouhá léta jsem obhajoval celní unii s EU, ale od té doby uplynulo mnoho času,“ přiznal Starmer. A má pravdu – situace se změnila. Od ledna 2021, kdy začala platit Dohoda o obchodu a spolupráci mezi Británií a EU, uzavřela labouristická vláda nové obchodní smlouvy s USA i Indií. Vstup do celní unie by tyto dohody znemožnil, protože by Londýn musel přijmout společný celní tarif EU vůči třetím zemím.
Starmer proto volí jinou cestu: sektorové sbližování s jednotným trhem. Už v květnu 2025 byla oznámena dohoda o zjednodušení obchodu s potravinami a nápoji, která má odstranit část byrokratických překážek. Premiér nyní naznačuje, že podobné „dynamické sladění“ by mohlo přijít i v dalších odvětvích – pokud to bude v národním zájmu.
Jenže co přesně znamená „národní zájem“? A kdo ho definuje? Starmer se snaží odlišit od Farageova radikálního euroskepticismu, aniž by ztratil voliče, kteří brexit podpořili. Chce těžit z výhod jednotného trhu – méně překážek pro britské firmy, nižší náklady, lepší přístup k evropským zákazníkům – ale zároveň si udržet svobodu uzavírat vlastní obchodní dohody.
Tlak zevnitř i zvenčí
Starmerův výrok nepřišel náhodou. Uvnitř Labouristické strany roste tlak na užší vazby s Bruselem. Ministr zdravotnictví Wes Streeting i ministr spravedlnosti David Lammy veřejně hovořili o „enormních ekonomických výhodách“ celní unie. Loni v prosinci podpořilo 13 labouristických poslanců liberální návrh na vstup do celní unie – signál, že část strany chce jít dál a rychleji.
Zároveň se britská ekonomika potýká s následky brexitu. Podle odhadů je o 4 % slabší, než by byla při setrvání v EU. Obchodní bariéry, byrokratická zátěž a nejistota investorů brzdí růst. Starmer sliboval změnu – a teď musí ukázat, že ji dokáže dodat.
Problém je, že jakékoli další sbližování s EU bude mít politickou cenu. Brusel už dal najevo, že očekává ústupky v migrační politice – třeba v podobě programu mobility pro mladé lidi. Starmer sice ujišťuje, že k plné svobodě pohybu nedojde, ale konzervativci i Nigel Farage z Reform UK už křičí „zrada brexitu“.
Co z toho plyne pro Británii – a pro nás
Sektorové sbližování s jednotným trhem může přinést konkrétní výhody – zejména v oblastech jako potraviny, chemikálie nebo automobilový průmysl. Ale nebude to žádná revoluce. Británie zůstane mimo celní unii i jednotný trh jako celek, což znamená, že část byrokratických překážek přetrvá.
Pro Českou republiku, jejímž pátým největším exportním trhem je právě Británie s objemem obchodu 11,2 miliardy liber ročně, jde o pozitivní signál. Jakékoli zjednodušení obchodu pomůže českým firmám – od automobilek po potravinářský průmysl. Zároveň se otevírají nové příležitosti: britská společnost Rolls-Royce například zvažuje výstavbu továrny na malé modulární reaktory v Česku.
Starmerův přístup je pragmatický. Možná až příliš. Sází na postupné kroky místo velkého gesta – a doufá, že mu to voliči u příštích voleb vrátí. Jenže politika málokdy odměňuje opatrnost. Dokáže Starmer přesvědčit britské voliče, že kompromis není slabost, ale rozumná strategie?
Zdroj info: The Guardian
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
