Od první poloviny devadesátých let patnáctého století vyvrcholilo soupeření dvou mocných zemích na poli zámořských objevů – Španělska a Portugalska. Toto soupeření mělo za následek objevení “nového světa”, Ameriky, postupné drancování tamního přírodního bohatství, jež bylo dovezeno do Evropy a které mělo za následek vysokou míru inflace v celé západní Evropě, dnes známou pod pojmem cenová revoluce.
Již od dob přistání Kryštofa Kolumba na Bahamách (1492) kolovaly mezi námořníky zvěsti o bájných nalezištích plných zlata, o kterých jim říkali místní domorodci. Zlato bylo velice žádanou komoditou na Evropském trhu a mělo sloužit k deficitu obchodní bilance, jelikož v Evropě, v té době obchodující s byzantskou říší, se právě drahých kovů nedostávalo.
Velké zásoby zlata nalezl až Hernando Cortéz, který v roce 1521 dobyl Aztéckou říši a ocitl se uprostřed neskutečné bohatství, a Francisco Pizarro, který v roce 1532 začal dobývat říši Inků. Záhy po tom, co říše Aztéků a Mayů padli, začaly do Evropy proudit doslova tuny zlata, stříbra a dalších kovů a Španělé se jali osidlovat nový kontinent, otevírat doly, rýžoviště, a obchodovat s otroky z Afriky, jelikož domorodé obyvatelstvo umíralo na evropské nemoci.
Do obchodování s novým světem se brzy zapojila celá řada zemí a Evropa se radovala z rychle nabytého bohatství. Ovšem drahé kovy vytěžené v Americe s nižšími výrobními náklady než v Evropě vedli k tomu, co dnes známe pod pojmem “cenová revoluce”. Nové mince vyražené ze zlata a stříbra doslova zaplavili evropský trh, což vedlo k poklesu hodnoty peněz a znehodnocení v té době hojně používaných stříbrných mincí. Evropský obchod na cenovou revoluci zareagoval zvyšováním cen, které ovšem předstihlo zvyšování mezd a tak se Evropa po následujících sto padesát let potýkala s vysokou mírou inflace, odhadem 1-1,5% ročně. Viděno současnou optikou se míra inflace může zdát jako velmi nízká, ovšem ne tak pro monetární systém šestnáctého století, který byl založen především na komoditách. V té době se ekonomiky dokázali vypořádat se stabilizací cenové hladiny tak, že rostoucí ceny komodit vedly k poklesu kupní síly, a tudíž k menší pobídce k jejich získání, například k těžbě. To vedlo k dlouhodobé stabilitě cenových hladin bez ohledu na změny poptávky.
Další negativní důsledky cenové revoluce spočívaly v tom, že například španělské království spoléhalo na levný přísun zlata ze zámoří a toto bohatství doslova utopilo ve válečných konfliktech, které postupně začalo prohrávat. Přísun levných peněz nenutil Španělsko jakkoli inovovat a během několika desítek let armáda technologicky zaostávala za ostatníma zeměmi.
Dalším negativním efektem pro Španělsko bylo to, že se Španělé v produktivním věku se vydávali do nového světa a práceschopné populace v zemi ubývalo. Španělská koruna měla problém kontrolovat rozsáhlé kolonie a na daních vybírali daleko méně, než potřebovalo. Španělsko tak muselo na konci šestnáctého století hned třikrát vyhlásit státní bankrot.
Foto: Pixabay
Zdroj: Jana Přibylová
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
