Kvůli čemu se v historii vedlo nejvíce vzpour, válek a revolucí? O právo vybírat daně. Monarchové si ho vynucovali často silou. Spojené státy vznikly na základě imperativu „žádné zdanění bez zastoupení“. O čem bylo slavné „Bostonské pití čaje“?
Kolonisté odmítli platit za něco, co si neodhlasovali. Následovala revoluce proti králi a odtržení od Velké Británie. Máme v Bruselu nové feudály? Skoro to tak vypadá. Evropská komise navrhla rozpočet na roky 2028 – 2034, jehož klíčovou součástí jsou nové odvody do centra.
Jak je vlastně financována Evropské unie? Většina, až tři čtvrtiny, pochází z příspěvků členských států, které platí dle výše svého HDP. Zbytek jsou cla, podíl na dani z přidané hodnoty a výpalné za nerecyklované odpady. Národní vlády rovněž odvádějí do Bruselu 20 % z peněz získaných za aukce emisních povolenek, ty však jdou na splátku společné půjčky 800 miliard euro na zřízení pokovidového Fondu obnovy. Už nad tím mnozí zvedali obočí, protože společný dluh de facto posiluje federalizaci Unie.
V zásadě nemá EU nárok vypisovat daně, protože není stát. Tyto návrhy je tak třeba (stále zatím) odsouhlasit jednomyslně. Byť třeba u emisních povolenek se zneužívá možnosti, že opatření v otázkách ochrany životního prostředí se přijímají kvalifikovanou většinou. A protože my jsme s naším názorem v menšině, nemáme šanci ovlivnit, kolik budou Češi a firmy platit za hloupou politiku Green Dealu. Prostě nás vždy přehlasují ti, kterým se líbí přivádět vlastní občany do chudoby kvůli bláhové snaze poručit větru dešti.
Platí rovnice: kdo má moc, má daně, kdo má daně, má moc. Nyní se Evropská komise rozhodla do toho pořádně „šlápnout“ a upevnit si svou finanční pozici i vliv tím, že si ukousne daleko větší díl prostředků dosud spravovaných národními státy. Na co všechno si dělá zálusk? Nově chce ne 20 %, ale 30 % z peněz za povolenky. Vzhledem k tomu, že se to týká i EU ETS II, jež mají lidem zdražit paliva, topení, dopravu a bydlení, tak je jasné, že EK bude zuby nehty bojovat proti zrušení tohoto zrůdného systému.
V Bruselu se jistě těší na další prachy za uhlíkové odpustky. Ty navíc už mají jít přímo do unijního rozpočtu, takže Komise jimi nemusí pouze splácet dluh, ale může je přerozdělovat a tím dále posílit svou autoritu. Vrcholem cynismu a pokrytectví je zřízení Sociálního klimatického fondu, z nějž se mají vyplácet chudinské dávky rodinám, které kvůli novým povolenkám upadnou do bídy. Takto funguje otroctví: napřed vás pán okrade, donutí vás vydělávat na něj a pak vám milostivě hodí se stolu pár drobků.
Tím však apetit eurokomisařů zdaleka nekončí. Rovněž si nárokují tři čtvrtiny příjmů z uhlíkového cla, jímž EU zatíží výrobky ze zemí, jež nejsou hloupé a nemají nic jako Zelený úděl. Takže vyrábějí levněji. Zatímco evropský průmysl se stěhuje k nim, protože náklady na energie jsou v Unii neúnosné. V zásadě se tím říká: zdražili jsme vám všechno, ale vy parchanti kupujete jinde, tak to vám zdražíme taky. Deklarovaný cíl chránit domácí producenty před nekalou konkurencí moc nezafunguje, protože ti často již utekli, či zkrachovali.
Třetím příspěvkem mají být poplatky za nerecyklovaný elektroodpad. Zde si zjevně komisaři řekli „když nám to prošlo u plastů, projde nám i tohle“. Samozřejmě, že ty peníze, co vlády zaplatí Bruselu, budou muset někde sehnat – buď ušetří, nebo zavedou vlastní novou daň. To ale pořád není vše. Do centra se má začít odvádět 15 % ze spotřebních daní za tabákové výrobky. A opět: tyto chybějící prostředky se musí vykompenzovat, takže členské státy budou odvody za tuto „neřest“ zvedat rychleji.
Nakonec, ale ne v poslední řadě eurobyrokraté navrhují speciální korporátní daň pro společnosti s obratem nad 100 milionů euro. Jako by už firmy dost netrpěly dopady emisních povolenek. Tohle už nelze nazvat jinak, než jako papaláškou aroganci. Jak si vůbec mohou ti, kteří mají pouze spravovat společně záležitosti, nárokovat právo uvalovat berně na právnické osoby a brutálně tím omezovat suverenitu národních států? Nemluvě o tom, že v důsledku hrozí lidem další zdražování zboží a služeb.
Zatím nic není schváleno a lze čekat, že o rozpočet a nová finanční pravidla se svede ohromná bitva. Výhrady vyjádřila řada zemí. Ale už sám fakt, že si bruselská byrokratická oligarchie dovolí přijít s něčím takovým, svědčí o nebývalé troufalosti a zarputilé snaze „federalizovat Unii suchou cestou“. Není to správné a je to nebezpečné. Jako by si v Komisi neuvědomovali, jak v Evropě roste naštvanost, která je přirozenou reakcí právě na nesmyslné povinnosti a odvody, jež omezují prosperitu a zvyšují životní náklady.
Dříve by taková hromada nových daní dost možná vyvolala vzbouření proti králi. Nic takového asi Evropské komisi nehrozí. Správně by jí však z jejích návrhů nemělo projít nic (a ne, že se jako obvykle zase upeče nějaký kompromis, s nímž v Bruselu nejspíš počítají a řekli si o víc, než kolik chtějí nakonec dostat). Evropané už nejsou tak bohatí, aby mohli cálovat ještě víc, než dnes. Sebevražedná klimatická politika nás ožebračila dost. Kromě toho: proč dávat byrokratům do rukou s větším pytlem peněz i větší moc?
Američtí otcové zakladatelé začali revoluci, neboť odmítali dál snášet, aby jim berně ukládal vzdálený parlament v Londýně (který si dříve vydobyl to právo na králi). My jdeme opačnou cestou. Demokracii i suverenitu jsme měli, ale vzdáváme se jich a svěřujeme víc a víc kompetencí a prostředků Komisi. Ta se chová jako chamtivý mocichtivý monarcha a národní vlády degraduje na správce léna. Nefunguje to, jsme ve srovnání s jinými částmi světa stále chudší. Nechtělo by to uspořádat cosi jako „Brussels Tea Party“?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
