Aktuálně:

Schmarcz: Za co nakoupíme zbraně? Umějí politici něco jiného, než zvyšovat daně a/nebo dluhy?

14.04.2025, Autor: Martin Schmarcz

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Schmarcz: Za co nakoupíme zbraně? Umějí politici něco jiného, než zvyšovat daně a/nebo dluhy?

Snad se hlavní strany shodnou na potřebě větších investic do zbraní. Sláva! Ale je tu jeden pořádný problém. Nikdo se nemá k tomu, aby jasně řekl, kde to jedno procento hrubého domácího produktu navíc vezmeme. Že by se těch sto miliard někde škrtlo, nevypadá reálně. Takže zbývá buď zvýšení daní, nebo prohloubení rozpočtového deficitu.

Ani jedno nic moc. Jsme opravdu společností slabých vůdců, mocných byrokratů a čekatelů na dávky a dotace? Takto se ovšem (mimo jiného) sotva ubráníme nepříteli.

Pro zdravou a dobře řízenou zemi by neměl být problém dát na armádu tři procenta hrubého domácího produktu. Pořád by šlo jen o jedenáctinu celkových veřejných výdajů. My (respektive vůdci, jež si volíme) však neumějí řešit problémy. Takže padají návrhy: zvedněte daně z příjmů, z nemovitostí, ze spotřeby… Ti líní vůbec přemýšlet prostě říkají, že si půjčíme. Tato snaha jít cestou nejmenšího odporu nepřinese nic dobrého. Ať tak či tak za zbraně nakonec zaplatí naše děti a vnuci a ještě nabijeme kanóny extremistům.

Jako úplně bizarní mi přišel nápad ekonomů z Karlovy univerzity na „dočasné“ zvýšení daní. Máme hodně špatné zkušenosti s tím, jak to s takovou „dočasností“ vypadá. A vláda, ta zase hodně rychle stáhla kalhoty a navrhla změnu rozpočtových pravidel tak, abychom se mohli více zadlužit, pokud zvýšení schodku půjde na zbraně. Evidentně si nevěří v tom, že by dokázala ty peníze uspořit. Přitom na příští rok má jít jen o 0,2 % HDP, čili nějakých 16 miliard. Sebevědomí řádného hospodáře je kde?

Aby bylo jasno, určitě je lepší být zadlužený, nebo vládou okradený, než mrtvý. Ale ještě lepší by bylo být po zuby ozbrojený a s nízkými daněmi bez dluhů. Kdyby nebylo zbytí a my opravdu nemohli zvýšit vlastní obranyschopnost jinak, sklapnu podpatky. Tak tomu ale přece není. Stát má peněz dost, jen jimi plýtvá. Kromě toho nás Evropská unie nutí vydávat stamiliardy za za nesmyslný Green Deal, který nám navíc zdražuje energie, vyhání průmysl a nakonec skrze emisní normy i brání vyrábět zbraně.

Pořád a pořád dokola si musíme opakovat, že český stát si žije nad poměry. V roce 2016, když ještě fungovaly Kalouskovy škrty, vláda utratila 25,3 % HDP (a měla přebytek v výši 1,28 % HDP). Zatímco loni šlo o skoro 28 % veškerého vyprodukovaného bohatství. Za Babiše v roce 2021 dokonce proteklo rukama byrokratů 30 % HDP. Snad si nikdo nemyslí, že sociální demokrat Sobotka byl nějaký asociál. A kdyby přerozdělování zůstalo na tehdejší úrovni, peněz ke zvýšení investic do armády bychom měli dost.

Co se týká Zeleného údělu, o tom darmo mluvit. Čeští politici by v žádném případě neměli vzdávat boj o to, abychom si mohli místo vyhazování bambilionů za větrníky, slunečníky, emisní povolenky atd. (což vše nám navíc drasticky zvyšuje cenu elektřiny) nakoupit tanky, děla, stíhačky, rakety. Což by znamenalo, že se přestaneme oslabovat a posilovat naše protivníky a naopak se proti nim pořádně vyzbrojíme. Z Bruselem diktované války s uhlíkem se vážně mohou radovat pouze v Moskvě a Pekingu.

Ze tří cest, jak zaplatit vyšší obranné výdaje, je pouze jedna legitimní, správná a před lidmi obhajitelná: škrtat ve výdajích státu a v utrácení za zelené nesmysly. Zvyšování daní a dluhů jen rozčílí občany a dodá munici proruským politikům. To, co se možná jeví jako nejjednodušší řešení, je ve skutečnosti návod na katastrofu. Ekonomickou, sociální i politickou. Už přímo vidím, jak si Okamura, Konečná a spol. dávají na billboardy hesla ve stylu: „Straší vás válkou, aby vás mohli zadlužit a okrást!“

Tímto směrem bychom se opravdu neměli vydávat. Nelze sice počítat s tím, že se nám podaří rychle osvobodit z pout Green Dealu. I tak ale má zodpovědný kabinet v rukách řešení. Prostě z těch 1,8 bilionu korun, které jsou z rozpočtu utraceny předem, škrtne osmdesát miliard pošle je armádě. A pak dalších dvě stě a máme v podstatě vyrovnaný rozpočet. Ať nikdo neříká, že to „nejde“. Jen bychom se tím vrátili na úroveň vládního utrácení jako za Sobotky. Tehdy se přece dalo žít a lidé neumírali hlady na ulici, že ne?

Z čeho vlastně vychází ono kategorické tvrzení, že „nelze provádět tupé škrty“? Nemá žádné ekonomické ani sociální opodstatnění. Ve skutečnosti zde existuje pouze jediná překážka. Pravda, hodně mocná, hodně vlivná, hodně agresivně se bránící jakýmikoli změnám. Kdo že to je? Modří už vědí: samozřejmě mluvím o byrokratické třídě. Když opravdu chcete pořádně ušetřit, musíte postupovat tak, že bez dlouhých řečí škrtnete celé agendy a s nimi i jejich vykonavatele a rozpočty.

Když se „zakecáte“ a snažíte se připravit jakoukoli „promyšlenou“ reformu veřejné správy, tak tvrdě narazíte. S pravděpodobností blížící se jistotě se z analýz a konzultací dozvíte, že úředníků a peněz je ještě málo. Správně se to má udělat jako Elon Musk (a jak já již nějakou dobu navrhuji), totiž oním rázným řezem ve stylu „napřed to zruš a až pak se ptej, jestli něco někomu nechybí“. Systém trpící socialistickou byrokratickou sklerózou je zkrátka daleko snazší zrušit a postavit znovu, než zkoušet jakousi „perestrojku“.

Stručně a jasně: Místo milionové „armády“ erárních zaměstnanců musíme mít mnohem více skutečných vojáků. Místo dvou bilionů korun, z nichž se mnoho vyplýtvá bez užitku, nakupme za část z nich zbraně pro naši obranu. Místo hloupého Zeleného údělu preferujeme zelenou barvu, jíž je natřená vojenská technika. A zkusme si najít jiné politiky, než ty, co hodlají investice na obranu řešit novými daněmi a větším dluhem, protože podle nich „nejde“ nasadit nenasytnému státnímu bumbrlíčkovi dietu. Jasně, že jde, musí se ale chtít.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.