Aktuálně:

Schmarcz: „Úspěchy“ klimatického hospodářství připomínají časy „reálného“ socialismu. Zelení plánovači zavinili zaostávání a teď zakáží importy…

14.06.2024, Autor: Martin Schmarcz

13 votes, average: 4,62 out of 513 votes, average: 4,62 out of 513 votes, average: 4,62 out of 513 votes, average: 4,62 out of 513 votes, average: 4,62 out of 5
Schmarcz: „Úspěchy“ klimatického hospodářství připomínají časy „reálného“ socialismu. Zelení plánovači zavinili zaostávání a teď zakáží importy…

Green Deal dostal ve volbách do Evropského parlamentu pořádně na frak. V Česku se k němu hlásí čtyři poslanci z jednadvaceti. Ale i v řadě dalších zemí Unie proběhlo něco jako referendum o klimatické (a rovněž migrační) politice EU. A nedopadlo pro bojovníky s uhlíkem právě dobře, ztratili ze všech nejvíc. 

Bohužel ne tolik, aby definitivně přišli o moc. Tu uplatnila končící Evropská komise hned po hlasování, když zavedla drastická cla na elektromobily z Číny ve výši až 38 procent. Další důkaz neúspěchu zeleného plánování.

Frakce Renew (liberálové) a Zelených, jež jsou hlavními tahouny nesmyslných plánů snižování emisí, se v součtu zmenšily více než o pětinu, přičemž ta druhá o čtvrtinu. Tyto hlasy se přesunuly ke stranám, jež jsou v opozici vůči převládajícímu unijnímu progresivismu. Tedy ke konzervativcům, ať už klasickým či národním. Klimatická levice dává naplno průchod svému zklamání, až frustraci. Nicméně radost zastánců rozumu by byla předčasná. Budovatelé zelené utopie jsou oslabeni, nikoli poraženi.

Další vývoj záleží na tom, zda lidovci, kteří si udrželi postavení nejsilnějšího klubu v Evropském parlamentu (EP) a ještě mírně posílili, dodrží předvolební sliby a začnou Green Deal přetvářet v Real Deal, tedy cosi, co by neničilo prosperitu a budoucnost Unie. Na místě je spíše skepse. Zprávy o chystaném rozdělení nejvyšších postů dávají tušit, že se křesťanští demokraté opět spojí s těmi sociálními a liberálními. Takže přes onu výchovnou facku se dost možná pojede dál „močálem černým kolem holých skal“.

Na postu předsedkyně Evropské komise s největší pravděpodobností zůstane Ursula von der Leyenová, členka německé CDU a tedy i Evropské lidové strany. Právě za jejího šéfování pád do „zelené propasti“ značně zrychlil. V Unii začala chybět elektrická energie, přijaly se tvrdší emisní cíle, zavedly emisní povolenky úplně na všechno a definitivně se našláplo k likvidaci aut se spalovacími motory. To poslední ovšem nemělo za následek drtivý nástup evropských elektromobilů, leč těch čínských.

Po všem tom úsilí a vynaložení ohromného množství politického a finančního kapitálu, dosáhli zelení fundamentalisté jediného: pomohli k triumfu Číňanům. Takže nakonec ta samá Komise, která pořádně roztočila soukolí klimatické diktatury, zatáhla za záchrannou brzdu. Vysoká cla na elektrická auta od čínských komunistů jsou přiznáním prohry. Evropské automobilky mají tu nejlepší technologii spalovacích motorů i dílenského zpracování. Ale když musejí přejít na elektrický pohon, nemohou konkurovat levným bateriím.

Evropská komise svůj krok zdůvodnila tím, že čínští výrobci jsou neférově dotováni. To určitě ano. Nicméně nucené zavádění elektromobility v EU je rovněž doprovázeno dotacemi a pokřivováním trhu. Místo abychom si udrželi konkurenceschopnost díky kapitalismu, soupeříme s pekingskými bolševiky,  kdo nabídne větší balík subvencí a vymyslí tvrdší ochranářská opatření. Navíc je otázka, co vlastně chceme chránit, když evropské automobilky revidují přehnaně optimistické elektrické výhledy a vracejí se ke spalovákům.

Tohle je opravdu zoufalé. Mohli jsme nechat výrobce aut, aby si sami rozhodli, kdy se jim vyplatí přejít z fosilních paliv na elektřinu. Zásadní je přitom právě pokrok ve vývoji nových typů baterií, které budou lehčí, levnější a více vydrží. Při současné úrovni technologií přidávají akumulátory zajišťující slušný dojezd k hmotnosti vozu nejméně půl tuny, zvyšují cenu o stovky tisíc oproti benzínové verzi a po pěti letech ježdění je musíte vyměnit. Za normální situace by v této fázi neměly šanci konkurovat spalovacím motorům.

Vzhledem ke špatným vlastnostem lithium iontových baterek je rozhodujícím faktorem cena. A v tom mají Číňané výhodu. Což se dalo čekat. Jenže zelení plánovači si nedali říct. Místo aby nechali vše na inovacích, tak je doslova zastavili. Třeba Škodovka prostě musela „teď hned“ nabídnout na trh auta se starými bateriemi, aby plnila tvrdé „flotilové limity“ a snížila si pokuty za to, že produkuje i vozy na benzín a naftu. Nemohla vše odložit na dobu, až se vyvine něco lepšího. A nyní musí již zavedené technologie amortizovat.

Takže jsme se připravili o náskok ve vývoji spalovacích motorů a nejsme schopni soutěžit s čínskými bateriemi. Tento smutný příběh je výmluvným dokladem zabedněnosti zelených sociálních inženýrů. Není zdaleka jediný. Katastrofální dopady má Zelený úděl i na ceny energií, skrze něž devastuje veškerý evropský průmysl, nikoli „jen“ ten automobilový. Avšak právě hrozba předčasného ukončení života vozů na benzin a naftu je pro mnoho lidí citlivá a vzbuzuje v nich velký hněv. Který se promítl i do voleb.

Zastánci pokračování hysterické války s uhlíkem souboj o EP prohráli. Luděk Niedermayer, který je oním čtvrtým „zeleným“ europoslancem, byť nekandidoval za Starosty ani Piráty, ale za konzervativní SPOLU, byl zjevně z výsledků hlasování natolik rozčarován, že prohlásil toto: „Je škoda, že se z eurovoleb stalo referendum o spalovacích motorech“. Není to úplně přesné, lidé odmítli celý Green Deal. I když, pravda, starost o budoucnost aut na benzín se stala určitým symbolem odporu k unijní klimatické politice.

Změní se nyní něco? To není jisté. Klima fanatici dostali políček a ostatní mainstreamové strany výstrahu. Pokud tento vzkaz správně nepochopí, může být mnohem hůř, voliči se ještě více radikalizují a posílí extrémisté. Oslabení „zelených“ stran a rozhodnutí o vysokých clech na čínské elektromobily jsou nakonec dvěma stranami téže mince, dokladem neúspěchu klimatické politiky Evropské unie. Stejně jako socialistické plánování vede k úpadku a umělému omezování dovozů. Ta uhlíková měna je zkrátka pořádně znehodnocená.


Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.