Jak se dá žít bez elektřiny? Špatně. Když zmizí energie, vyspělá civilizace se rychle vrátí zpět do doby kamenné. Španělé a Portugalci si takovou situaci právě prožili a nešlo vůbec o nic příjemného. Rozsáhlý blackout zastavil dopravu, klimatizaci, domácí spotřebiče, výrobu a samozřejmě i systém platebních karet.
Kalamita trvala od poledních hodin až do druhého dne ráno. A proč to všechno? Kvůli marné, zbytečné a hloupé snaze za každou cenu snížit emise skleníkových plynů. Ty nás nezabijí, zelený fanatismus ano.
Na Pyrenejském poloostrově se v dosud nejmasivnější míře stalo to, co se občas děje v důsledku rozšiřování obnovitelných zdroje energie (OZE). Německé větrníky mají na svědomí kratší zatmění například v Itálii. Nám se tyto pohromy zatím vyhýbají, díky robustní předimenzované rozvodné soustavě, která dokáže pojmout zvýšené množství elektřiny, když u našich sousedů právě hodně fouká. V každém případě by si Evropská unie mohla ušetřit všechny problémy a náklady, kdyby nepodlehla klimatistické ideologii.
Musíme si na blackouty zvykat? Ano. Pokud bude pokračovat nesmyslné budování OZE (ve Španělsku šlo o soláry), budou delší, častější, fatálnější. Jde totiž o docela jednoduchou fyziku. Množství proudu v sítích nemůže být nekonečné. Ty navíc byly původně budovány pro víceméně stabilní průtok elektřiny, samozřejmě s dostatečnou rezervou pro „normální“ situace. Jenomže „občasné zdroje energie“ vytvářejí zcela abnormální stav, protože jejich výkon kolísá ve zcela absurdní míře, a to podle počasí.
Španělsko za uplynulý tok vyrobilo přes čtyřicet procent elektřiny ze slunce a větru. To už je nebezpečně moc. Jakmile se pak stane, že momentální produkce prudce vzroste, je blackout na spadnutí. Když nemáte dostatečně vysoký podíl stabilních zdrojů, které výkyvy vyrovnají, neboť je narozdíl od OZE lze regulovat, máte průšvih. Je to analogické protržení přehrady. Za běžné situace vám voda v ní dobře slouží a produkuje užitečnou energii, avšak povodňová vlna ničí vše…
Když jste tak hloupí, že to s větrem a sluncem přeženete, máte v zásadě jen tři možnosti, jak se vyhnout katastrofě. Investovat ohromné peníze do posílení rozvodných sítí, aby více vydržely (jen u nás půjde o vyšší stovky miliard korun), pořídit hromadu „mařičů“ elektřiny které ji promění v teplo a vypustí do atmosféry, nebo koupit velké množství bateriových úložišť. Což opět znamená obrovské náklady. Kdybychom měli mít v baterkách uloženu byť jen spotřebu na jeden den, stálo by to dnes skoro bilion korun.
Tohle se stane, když necháte složitý technický problém řešit lidi, kteří si pletou gigawatt a gigawatthodinu a domnívají se, že Kirchoffovy zákony (jimiž se řídí průtok elektřiny v obvodu) byly Bruselem dávno novelizovány… Tohle je opravdu zoufalá situace. Už když Evropská unie začínala nesmyslnou válku s uhlíkem, český premiér Mirek Topolánek upozorňoval, že přijdou blackouty, pokud zároveň se zvyšováním podílu OZE na výrobě elektřiny nebudou dostatečně posilovány sítě. Na jeho varování došlo.
Co rozumní lidé věděli už v roce 2007, to klima hysterikům nedošlo dodnes. Evidentně Španělé něco zanedbali. Holedbali se tím, jak odcházejí od uhlí a jak „uvědoměle“ budují OZE. Chtěli se zbavit i jádra, a to od roku 2027. Paradoxně jen pár dní před oním zatměním začali uvažovat o tom, že své rozhodnutí vezmou zpět. Nu, tak nyní k tomu dostali hodně pádný argument… Jaderné elektrárny jsou stabilní, bezpečné, mnohem levnější než slunce a vítr a ještě produkují méně emisí kysličníku uhličitého.
Je vůbec absurdní bojovat za klima a zároveň proti jádru, které na jednotku vyrobené elektřiny způsobí mnohem nižší emise skleníkových plynů, než obnovitelné zdroje. Ty jsou navíc po započtení nutných opatření, jakými jsou akumulace energie a investice do sítí, daleko dražší. Celkové náklady spojené s OZE zelení šílenci samozřejmě zamlčují, zato dětinsky jásají nad tím, že slunečníky a větrníky vyrábějí „zadarmo“. Každý člověk přitom vidí, že úměrně rozšiřování zeleného moru mu výrazně rostou účty za elektřinu.
Pokud se Evropská unie ze Španělska nepoučí, bude daleko hůř. Viděli jsme jen malou ochutnávku toho, co se stane, když vítězí ideologie nad vědou. Ve skutečnosti vyhrát nemůže. Zákony fyziky jsou nekonečně mocnější než zákony klima fanatismu a vrátí úder. Odnesou to lidé. Naštěstí blackout na Pyrenejském poloostrově netrval tak dlouho, aby se začala rozpadat struktura civilizace. Důležité služby, jako zdravotnictví či telekomunikace mohly po tu dobu fungovat díky elektrocentrálám na fosilní paliva. To ale lze jen nakrátko.
Celá klimatická politika EU je od počátku recept na katastrofu. Jenomže je do byrokratických struktur Unie tak zažraná, že její apologeti odmítají přiznat chybu i tváří v tvář zjevným důsledkům, jimiž jsou drahá elektřina a právě hrozba blackoutů. Rudozelená španělská vláda sveřepě odmítá, že na vině jsou soláry. Místo toho mluvila o „vzácném meteorologickém jevu“ a dokonce naznačovala, že mohlo jít o kyberútok. Jistěže technicky šlo o spojení více příčin, ale že kořen problému je v OZE, to může popírat jen klima hysterik.
Premiér Pedro Sánchez místo aby ihned zahájil vyšetřování, pustil se do obviňování politických oponentů, že buď lžou, nebo jsou hloupí. Soláry, které jeho kabinet zavádí místo jádra, za nic nemůžou – a basta! Stejně pokrytecky a ideologicky reagovali lídři EU na skokové zdražení elektřiny po zahájení ruské agrese na Ukrajině. Vinili výhradně Putina. Ne, že by za nic nemohl, ale podíl Green Dealu je zjevný. Poučí se klima fanatici aspoň ze Španělska? Tenhle „blackout rozumu“ nás totiž v Evropě ještě může přijít pořádně draho.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
